Petra Tůmová: Nejdřív jsem chodila a pak začala běhat
Těsně před Vánoci jsem se dozvěděla svou diagnózu a život se mi rozsypal na tisíc dílků. Celý rok 2010 se děly hrozné věci a já jsem bojovala. Nejprve dvě operace, první kvůli nádoru a hlavní uzlině, druhá kvůli mikrometastáze v uzlině. Protože nádor byl hodně agresivní, čekalo mě osm dávek chemoterapií, které byly opravdu to nejhorší, co jsem v životě zažila.
Když bylo po všem, hodně jsem odpočívala a měla čas hodnotit svůj dosavadní život. Hlavou mi běhaly různé myšlenky, musíš začít jinak, je ti 33 let, máš dvě úžasné děti a báječné lidi kolem sebe… Všichni jsou s tebou a ty jsi to zvládla… A tak jsem začala svoje puzzle zase hezky dávat na svá místa. Šlo to pomalu a někdy ztěžka, ale moc jsem chtěla být zase maminka, která bude dovádět se svými dětmi.
Začala jsem chodit na delší procházky, z chůze jsem pomalu přecházela na běh. Pár měsíců mi to trvalo. Chůze, běh, chůze, běh… Až z toho zbyl jen běh a začal mě opravdu bavit. Neměla jsem nic, jen obyčejné tričko a kraťasy, ale když jsem vyběhla, cítila jsem se, jako by mi patřil celý svět.
