Edita Strusková: Tíha nemoci na mě dolehla až po léčbě
Svou osudnou bulku jsem si objevila v den 31. narozenin. Rakovina prsu pro mě bylo něco, co se mně absolutně netýká. Vždyť jsem téměř 3 roky v kuse kojila a to je prý údajně nejlepší prevence. Tím spíš jsem nepočítala s tím, že si mě najde v tak mladém věku. Ihned po sezení s lékařkou jsem byla odeslána na potřebná vyšetření, která naštěstí vyloučila metastáze a mně spadl obrovský kámen ze srdce a léčbu jsem nastoupila s odhodláním, že to zvládnu.
Chemoterapie jsem zvládla bez větších potíží. Velikou oporou pro mě byla rodina. Zvláště manželova maminka, která skončila v práci, aby mi pomohla s dětmi. Po druhé chemoterapii mi vypadaly vlasy. Jelikož jsem věděla, že z tohoto důvodu asi svou nemoc neutajím a chtěla jsem se vyhnout okamžikům, kdy se vás okolí bojí zeptat, neví, jak se k vám chovat a podobě, začala jsem si psát blog. Abych nemusela nikomu nic vysvětlovat.
Po chemoterapiích následovala operace. Po ní jsem absolvovala radioterapii a celý rok jsem chodila na biologickou léčbu. Tato léčba u mě neměla naštěstí žádné nežádoucí účinky. Nyní jsem fyzicky zdravá. Ale psychiku teprve léčím. Tíha nemoci na mě dolehla paradoxně až po ukončení léčby. Došlo mi, že pro lékaře už nebudu zcela zdravá nikdy. Vždy pro ně budu jen v remisi. Já nyní pracuji na tom, abych sama sebe přesvědčila, bez ohledu na to, co říkají lékaři, že zdravá jsem.