Když začne přituhovat, potkáváme na běžeckých stezkách tři typy lidí: nezdolné otužilce, kteří si během v krátkých kalhotách zadělávají na artrózu, perfektně stylově i funkčně vyladěné jedince i lidi v několika tričkách přes sebe a větrovkách po dědovi. Shrňme si pravidla vrstvení oblečení, abychom se pro příště co nejvíce přiblížili druhým jmenovaným.
Jedna vrstva, druhá vrstva, třetí pěkně na ni
Na počátku vrstvení stojí prozření – uvědomění si, že nejdeme ven na lehkou procházku, ale sportovat. Tedy že alespoň polovinu tepla, které naše tělo pocítí, vyprodukujeme sami svým pohybem, a tudíž není třeba se balit jako pumpa, ale spíše se chránit před prochladnutím a „profouknutím“. Dalším cílem bude zpotit se, ale nezůstat zpocení (což by případné prochladnutí jen umocnilo). Musíme se tedy snažit odvést pot jinam, daleko od pokožky.
První vrstva drží pot od těla
První nebo také základní či spodní je ta, kterou oblékáme na holé tělo. Její funkcí je co nejrychleji odvést pot od kůže a udržovat tak tělo v suchu. „Tuto funkci zastávají speciální, respektive speciálním způsobem utkaná vlákna, která pot jako by odchytí a svedou dál od pokožky,“ upřesňuje technoložka a soudní znalkyně v oboru textilií Vendula Stránská. Tato vlákna navíc i částečně izolují a neměla by chladit.
Merino jako první vrstva pro běžce?„Merino zdaleka neodvádí pot tak dobře, jako umělé materiály. Na rozdíl od méně kvalitních nebo pro sport neurčených umělých materiálů ale hřeje i vlhké, takže se prochladnutí nemusíme bát. Vlna merino je navíc přirozeně antibakteriální,“ shrnuje Vendula Stránská. Merino doporučuje nosit v případě, že jsme hodně zimomřiví, nebo když opravnu „mrzne, až praští“. Zdůrazňuje, že bychom si měli hlídat složení (některé výrobky označené „merino“ mohou tohoto vlákna obsahovat jen zlomek) a také nekupovat podezřele laciné kousky. Na kvalitě vlny záleží. |
Takzvané funkční prádlo je vyrobeno většinou z polyesteru s přidáním elastanu nebo jiného pružného vlákna – to proto, aby prádlo těsně přiléhalo na pokožku a jednak ji izolovalo, jednak mohlo co nejdříve nasát pot. Nemysleme si ale, že je polyester jako polyester. „Vlákna funkčního prádla vypadají jinak – jsou dutá, mají speciální strukturu na průřezu nebo jsou pletena takovým způsobem, aby byl odvod potu optimální,“ vysvětluje odbornice.
Tip pro běžce: Na bavlněný nátělník zapomeňte. Bavlna výborně saje, ale tím pádem také výborně udržuje pot u těla. O něco lepší možnost je vzít si klasické „letní“ funkční tričko. „Počítejte ale s tím, že je často vyrobeno tak, aby chladilo, a nebude tudíž optimálně izolovat,“ říká Stránská.
Druhá vrstva: Izolace pro otužilce i zimomřivky
Druhou vrstvu oblékáme na tu základní a jejím úkolem je především izolace před chladem (ale také příjem vlhkosti z první vrstvy). I druhá vrstva by tedy měla být takzvaně funkční. „Typicky jde o speciálně pletený polyester nebo fleece, což je vlastně také polyesterová počesaná pletenina. Speciálně fleece výborně izoluje a má minimální nasákavost, tedy dobře vede pot dále po vlákně,“ vysvětluje Vendula Stránská.
Nevýhodou fleecu i dalších polyesterových tkanin je fakt, že hromadí zápach. I proto mnozí z nás sahají i po druhé vrstvě z merina. Zde není od věci řídit se určením a teplotním rozmezím výrobku, což někteří výrobci na produktech uvádějí. Vyhneme se tak omylu například v podobě nákupu na první pohled poměrně tenkého, ale extrémně výhřevného expedičního svetru.
Tip č.1: Tričko přes tričko je nesmysl. Někteří z nás oblékají spodní funkční triko s dlouhým rukávem a přes ně buď letní nebo dokonce bavlněné tričko s krátkým rukávem. Má to nějaký smysl? „Položte si otázku: bude tričko izolovat nebo chránit před profouknutím? Ne, nebo jen minimálně. Mnohem lepší bude v teplejších dnech vynechat druhou vrstvu, obléknout třeba silnější první a navrch ochrannou větrovku nebo vestu,“ radí Vendula Stránská.
Tip č.2: Peří si schovejte do velehor. Pokud chcete vyběhnout v silném mrazu nebo jít spíše na rychlejší zdravotní procházku, možná budete mít tendenci sáhnout po péřové střední vrstvě. „Pro intenzivnější aktivitu je lepší materiál Primaloft, který dnes už kombinuje izolační schopnosti peří s minimální nasákavostí, kterou se peří nepyšní,“ říká odbornice.
Třetí vrstva: Ať neprofoukneš!
Onu větu jsme možná slýchávali v dětství od našich babiček nebo maminek. A měly pravdu. Pokud se zpotíme a hodláme ještě nějakou dobu v propoceném oblečení setrvat, musíme se chránit před větrem, který by pot ve spodnějších vrstvách – a tím i nás – ochladil. Výběr svrchní vrstvy nedělá většině z nás potíže: kvalita a intenzita ochrany závisí na intenzitě sportu a podmínkách, ve kterých jsme ochotni ho ještě provozovat.
Špatnou volbou je šusťáková „igelitka“ z osmdesátých let, která pot „krásně“ uzavře a my se tak topíme ve vlastní šťávě. Správně je v zásadě cokoli funkčního, tedy v případě třetí vrstvy prodyšného, ale zároveň takzvaně „neprofukavého“ a ideálně i (alespoň částečně) nepromokavého. „Jde o materiály s membránami, které si můžeme laicky představit jako velmi husté filtry, jimiž bez problému projde vzduch, ale voda už to má podstatně těžší, potřebovala by k proniknutí silný tlak,“ vysvětluje Stránská. Nejrozšířenějšími membránami jsou Gore-Tex, Pertex Shield nebo Climatic. U membrán nižší třídy rozhoduje index vodního sloupce – nad 10 tisíc jde už o velmi slušnou ochranu.
Tip pro běžce: Hlavní je ochrana před větrem. Ti, kteří odmítají běhat v hustém dešti, nemusí investovat do drahé „goretexky“, postačí membrána proti větru (klasickým zástupcem je Windstopper). Tuto podmínku splňují i lehké běžecké větrovky, které bohatě postačí pro méně chladné dny.
