Čím se nejlépe očistit po vykonání velké potřeby, řešili lidé od nepaměti. Mnohdy museli být hodně vynalézaví a úkon podle všeho nemohl být moc příjemný. To když se kdysi dávno používaly třeba dřevěné hobliny, tráva, seno, písek, kokosové skořápky, mušle nebo mech.
Starověcí Římané se omývali houbou na tyči namočenou ve slané vodě. Na veřejných toaletách si houbu dokonce půjčovali a následně ji dezinfikovali octem. Pro nás nepředstavitelné, že?
Ve středověku si bohatší lidé posloužili látkou, vlnou, nebo dokonce krajkou. Chudí to měli o poznání horší, často jim musela stačit ruka, případně třeba listí. Původní indiáni používali kukuřičné listy, Eskymáci pak sníh a v Asii se lidé oplachovali vodou, což ostatně dělají ve velké míře dodnes.
V chudých oblastech Středního východu nebo Afriky si lidé nemohli poradit jinak, než že se očistili rukou a tu následně otřeli do trávy nebo omyli v řece. A protože ruka příliš nevoněla a nebyla nijak extra čistá, zažilo se, že k utírání se používá zásadně levačka a k jídlu jen a pouze pravačka. A platí to tam dodnes.
První papír pro čínského císaře
První písemná zmínka o toaletním papíru pochází z Číny z roku 589. Vyráběl se z rýžové slámy a císařská dílna ho dokázala vyprodukovat asi tři čtvrtě milionu listů ročně. Pochopitelně ale šlo o zboží jen pro vyvolené.
Pověstné noviny se začaly k utírání ve větší míře používat v 17. století, a to především proto, že to byla pro běžné lidi nejdostupnější forma papíru.
A zrodila se rulička
V roce 1857 pak nastal asi největší průlom – Američan Joseph Gayetty začal ve své továrně vyrábět skládaný toaletní papír o pěti stech listech. Papír byl dokonce napuštěný výtažky z aloe vera a dalšími léčivými látkami. Gayetty byl na svůj výtvor tak hrdý, že na každý jeden list nechával natisknout své jméno. Jenže vynález se moc neuchytil, lidé nechtěli platit za něco, co vlastně měli doma, jen ve formě různých letáků a katalogů.
Novou řadu svých produktů vyrábí společnost Tento ze stoprocentní celulózy získávané z udržitelně obhospodařovaných lesů
Už v roce 1871 se zrodila rulička a ta už slavila větší úspěch. V tomto případě si ale její tvůrci – firma Scott Paper Company – nechtěli připsat žádné zásluhy: toaletní papír byl pořád tak trochu tabu a na obale například dlouho nebyl natištěný ani název firmy.
O osm let později už si lidé mohli koupit papír vcelku podobný tomu dnešnímu. Byl perforovaný, a nemuseli jste ho tedy odtrhávat o ostrou hranu držáku. Jenže tahle vymoženost byla dostupná víceméně jen pro lidi ve Spojených státech a v Anglii, kontinentální Evropané si na svou první ruličku museli počkat až do roku 1928, kdy se otevřela továrna v Německu.
Konečně bez třísek
Pořád navíc nebylo vyhráno, papír byl hodně drsný a ještě ve třicátých letech 20. století se vám mohlo stát, že jste v papíru narazili třeba na třísku. Bylo to dané výrobní technologií. Ta se zlepšila až v roce 1935, kdy firma Northern Tissue začala s výrobou jemnějšího papíru bez třísek. A ještě o pár let později spatřil světlo světa dvouvrstvý papír anglické firmy St. Andrew’s Paper Mill.
V tehdejším Československu se začal ruličkový toaletní papír Hermandol vyrábět až v roce 1972 v Banské Bystrici. Do té doby se ve stejné továrně vyráběl papír skládaný, jenže kvůli centrálně plánovanému hospodářství se nedařilo zcela uspokojit poptávku a papíru bylo zoufale málo. Situace vrcholila kolem roku 1967, kdy se při pražském majálesu v průvodu objevil i transparent s nápisem: „Chceš-li býti správným Čechem, utírej si pr*** mechem!“ Další velká krize pak přišla v roce 1988 po požáru Hermaneckých papíren.
A co dál?
V dnešní době už je k dostání i papír vlhčený a doslova nepřeberné množství ruliček. Hrají všemi barvami, jsou ozdobené obrázky, a dokonce i voní – na rozdíl od dřívějška se parfémují ruličky, ne samotný papír, aby nedráždil kůži. Zdá se, že tady už není kam dál pokročit. Firmy se ale posouvají i tak. Například značka Tento vyrábí výhradně udržitelné produkty, čímž přispívá k ochraně přírody.
Díky svému přírodnímu původu jsou produkty Tento bezpečné, kvalitní a příjemné při použití
Přednedávnem značka Tento představila novou řadu vyráběnou ze stoprocentní celulózy získávané z udržitelně obhospodařovaných lesů. „Získáváme ji z čerstvých dřevěných vláken, která vznikají buď při prořezávání lesů za účelem zajištění jejich zdravého růstu, nebo jako vedlejší produkt při výrobě jiných dřevěných produktů,“ uvádí Magdalena Smolinska, marketingová ředitelka značky Tento.
Má to i další výhody. Při výrobě jedné ruličky toaletního papíru z celulózy se spotřebuje o 40 procent méně materiálu, než kdyby byla stejná rulička vyrobena z recyklovaných vláken. Díky svému přírodnímu původu jsou produkty Tento bezpečné, kvalitní a příjemné při použití. A navíc jsou přátelské vůči životnímu prostředí.
