Do té doby se papír buď prodával po čínském vzoru v arších, nebo v ruličce, z níž se musel papír pracně odtrhávat pomocí zoubků na držáku. I přesto se nový vynález prodával na konci 19. století s velkou diskrétností pouze v lékárnách a zabalený do hnědého balicího papíru.
Nejstarší záznamy zmiňující se o toaletním papíru se našly v čínských análech z šestého století. Britský sinolog Joseph Needham (1900-1995) citoval čínského učence Jen Č’-tchueje, který v roce 589 napsal: „Papír, na kterém jsou citáty nebo komentáře z Pěti klasiků nebo jména ság, se neodvažuji použít k toaletním účelům.“ Pět klasiků je soubor pěti základních konfuciánských textů uspořádaných Konfuciem.
V roce 851 jeden cestovatel napsal: „Číňané si nedělají příliš velkou starost s čistotou. Když dokončí potřebu, neomyjí se vodou, ale jen otřou papírem.“ V roce 1393 císařský soud v Nan-ťingu použil asi 720 000 archů toaletního papíru, přičemž jednotlivé archy měřily 60 krát 90 centimetrů. Sám císař Chung Wu a jeho rodina spotřebovali 15 tisíc archů „obzvláště jemného, parfémovaného toaletního papíru“.
Západní civilizace papír na toaletách nejdříve odmítala, protože to dlouho byla jen luxusní komodita, a dál používala své zavedené metody a nástroje – vlnu, starou látku, suchou trávu či vodu. Lidé se někdy uchýlili k mechu, listí, senu a dokonce i ke slámě, napsala ve své knize „Papír: od řemesel po hromadnou výrobu“ Sabine Schachtnerová.
Banalita, bez které se ale neobejdeme. Jak vznikal toaletní papír |
Vykopávky středověkých latrín ve starém hanzovním městě Tartu v nynějším Estonsku odkryly kousky látek používaných jako toaletní papír. Jejich odlišná kvalita vypovídá o společenském postavení domácnosti. Jemnější, měkčí vlněné látky natrhané na pruhy z každodenního oblečení - na nichž ještě místy zůstaly hedvábné výšivky - používaly bohaté rodiny. Chudí měli jen hrubé, prosté tkaniny.
Rozšíření novin a průmyslové výroby papíru byly posledním průlomem v používání této suroviny coby hygienického produktu. Splachovací záchody začaly být oblíbené ve druhé polovině 19. století a nejprve se rozšířily v Anglii. Jejich vznik si následně vyžádal výrobu speciálního papíru, který neucpával odpadní trubky.
Dnes je toaletní papír samozřejmostí, přesto se ho například v minulém režimu občas nedostávalo. Nejzávažnější problém s „toaleťákem“ nastal v totalitním Československu v roce 1988 po požáru Harmaneckých papíren na Slovensku. Chybějící papír lidé nejčastěji nahrazovali nastříhanými proužky novin.
Za 130 let své existence zaznamenal toaletní papír už jen málo změn. Dnes se sice dá pořídit s vůní heřmánku, naskládaný do několika vrstev a vyvedený v modré či růžové, ale to nejdůležitější vylepšení přišlo v roce 1935. Americká společnost Northern Tissue začala prodávat a inzerovat toaletní papír „bez třísek.“
