ČESKÉ DĚTI JEDÍ NEZDRAVĚ - čtěte ZDE
Výrazně ztloustla někdy na konci první třídy.
"Tenkrát mezi dětmi letěl časopis Království zvířat. Do toho se nalepovaly samolepky, které se prodávaly spolu s čokoládami. Šlo mi o to mít ten sešit plný, a tak jsem se snažila, abych jich dostala co nejvíce," vypravuje Dominika.
"Naši mi je dávali za odměnu. Někdy jsem měla i pět jedniček za den, a tedy i pět čokolád."
Později s kamarády začala chodit do McDonald's. "Zachutnalo mi smažené jídlo a hranolky," popisuje. Navíc v té době nebyla nějaký velký sportovec, a tak šla váha rychle nahoru.
Při výšce 165 centimetrů vážila 73 kilogramů. "Nemůžu říct, že by za to mohlo chování mé rodiny, že by mě nějak záměrně překrmovali nebo mi vnucovali sladkosti. Prostě mi chutnalo."
Jednou byla na návštěvě u dědečka, ten se ni zadíval a pak se zeptal, jestli nemá něco se štítnou žlázou, že by se to mělo zkontrolovat. Obvodní lékařka provedla základní vyšetření a pak dívku poslala do ordinace, která se specializuje na léčbu dětské obezity.
"To bylo to nejlepší, co pro mě mohla udělat," říká dnes Dominika. V té době už měla zvýšený cholesterol i hladinu cukru v krvi. Prvních pět kilogramů zhubla pod odborným vedením lékařky.
Největší význam pro ni měla pětitýdenní léčba v Karlových Varech. "Paní doktorka se mě jen tak mezi řečí zeptala, jestli bych nechtěla jet do lázní. Nezávazně jsem kývla a najednou jsem seděla s tátou v autě a jela tam."
Pobyt byl ze začátku těžký. "Jedli jsme tam sice šestkrát denně, ale ty porce mi připadaly hrozně malé. Byla jsem zvyklá se pořád něčím cpát, a tak jsem první týden měla opravdu hlad," vzpomíná.
K léčebnému režimu kromě přesně stanoveného jídla patřilo i cvičení a každodenní plavání. Dominika zhubla o devět kilo. "Nakonec se mi tam opravdu líbilo, byli jsme bezvadná parta. Klidně bych tam jela znovu."
K opakovanému pobytu však už nebyl důvod - Dominice se dařilo dodržovat přiměřený režim i doma. "Ten první rok po lázních jsem se ještě dost hlídala. Všichni v mém okolí mě v tom podporovali."
Přiznává, že kousíček pocitu méněcennosti v ní někde zůstal. "Z dětství je to ve mně zafixované, že některé věci kvůli tloušťce nemůžu. Teď už si to ale uvědomuji a nenechávám se tím ovlivňovat."
Držet jídlo v rozumných mezích jí už nedělá velké potíže. "Když mám občas chuť na sladké, tak si ho dám, ale to nemusí být často. Mým nejmilejším jídlem jsou teď knedlíky se špenátem, ale to také není každý týden," uvádí Dominika.
|
Pozor! Nadváhu můžete i zdědit! Tělesná hmotnost není pouze výsledkem kalorických porcí a nedostatku pohybu. To, zda někdo dokáže udržet svou váhu, nebo naopak na váze výrazně přibývá, je z poloviny způsobeno dědičným založením. Při životním stylu s nedostatkem pohybu a s mnoha lahůdkami se genetické faktory uplatňují obzvlášť výrazně. Tvrdí to američtí vědci John Romeis a jeho kolegové z univerzity v americkém městě Saint Louis. Sledovali téměř 8000 dvojčat, která byla vyšetřena v době vietnamské války a pak znovu v letech 1987 až 1990. Všichni účastníci studie se mezitím oženili a patřili k americké střední vrstvě. Každý druhý z kdysi mladých mužů s normální váhou měl po 25 letech nadváhu, či byl dokonce otylý. Nápadné bylo, že jednovaječná dvojčata s identickým dědičným založením téměř vždy prodělávala stejný vývoj. Poněkud jiná byla situace u dvojvaječných dvojčat, jejichž dědičné založení bylo totožné jen z poloviny; u nich se často stávalo, že jedno z nich bylo obézní a druhé dokázalo udržet žádoucí váhu. Badatelé z toho vyvozují, že polovinu viny za nadváhu mají geny. Vědci se shodují v tom, že geny pomáhají kontrolovat rychlost metabolismu, hladinu hormonů a to, nakolik je nadměrná energie přeměňována na zásoby tělesného tuku. (čtk) |
