Jsme rádi, že tu můžeme být s vámi. Od dnešního dne se stáváme plnohodnotnou součástí redakce RUNGO.cz a budeme vás provázet celým rokem 2016. Každý máme sice trochu jiný motiv, proč jsme se chtěli stát členy týmu, o to víc jsme ale přesvědčeni, že nám to společně (i s vámi čtenáři) bude fungovat. Možná nejsme tak úplně skuteční a možná že nás vlastně znáte, protože jste se už někdy stali, třeba jen na chvíli, jedním z nás.
Rungita Běžná
Jmenuji se Rungita Běžná a řekla jsem si, že rok 2016 bude rokem, kdy se stanu běžkyní. Tedy ne že bych nikdy neběhala, jednou za čas mě to vždycky popadne a chodím běhat třeba i třikrát týdně. Jenže po pár metrech mám pokaždé pocit, že mi shoří plíce a moje nohy se mění v olovo. Navíc můj běžecký styl vypadá trapně, takže raději běhám sama, aby mě nikdo neviděl. Na nějaký hromadný výběh, kde všichni vypadají skvěle a já budu funět vzadu, mě jen tak někdo nedostane.
Když pak vidím Lehomíra, jak si s nohama nahoře a pivem v ruce vychutnává vepřovou kýtu připravenou na grilu a vůbec nic ho nebolí, mám z toho akorát depresi a běhání zas na čas odložím. Stále čekám, kdy mě zaplaví ty pověstné endorfiny, ale místo toho mě po běhu akorát bolí kolena, pálí plíce a tečou nudle.
Jak je poznáte? Rádi se přetvařují a každou chvíli tak mohou vypadat úplně jinak. Přesto je poznáte naprosto jasně podle symbolů, které je charakterizují. Rungita se nikdy neobjeví bez svého srdce, kterým dává najevo, že právě srdcem chce s Rungo.cz běhat. Lehomír si jako symbol zvolil svůj nejoblíbenější nápoj, bez kterého si snad ani nedovede představit život. |
Jenže já bych běhat chtěla. Mám ráda pocit svobody, který běhání nabízí, a miluju, když jsem v přírodě. Když se dívám kolem sebe, běhají skoro všichni. Přátelé, kolegové v práci i rodina. Mají dobrou náladu, usmívají se, vypadají skvěle a nemluví skoro o ničem jiném. Každou chvíli slýchám něco o pronaci, VO2 max nebo dropu a připadám si jako vyloučená ze společnosti, protože nerozumím. A i když se baví o abecedě nebo osobáku, mám takové tušení, že to nemá nic společného s domácím úkolem dětí z první třídy nebo s cestováním vlakem.
Tenhle rok se ale všechno změní. Jdu do toho naplno a účast v RUNGO.cz je pro mě velkou motivací a závazkem. Chci běhat a mít z toho radost. Cítit se dobře a jednou uběhnout třeba i maraton. Chci běhání přijít na kloub, odhalit všechny jeho záhady a podělit se o ně s vámi.
Lehomír Pohovka
Každého běžce, kterého znám, skoro pořád něco trápí. Stále řeší terapeuty, vložky do bot, šlachy, kolena a já nevím co všechno. Mají na sobě nalepené barevné kobercové pásky a pořád něco protahují nebo kompenzují. Nemůžou se ani pořádně najíst (protože za chvilku jdou přeci běhat) a večery tráví v sauně nebo na masáži. Co z takového života vlastně mají? Stejně je to jen módní vlna a za rok třeba zase budou všichni jezdit na skateboardu.
Já si říkám, že je potřeba si života užívat, dokud můžu. Nepotřebuji ke štěstí žádného prudiče (chcete-li trenéra), který mi bude předepisovat, co smím a nesmím, a pokud něco smím, tak kdy. Nepotřebuji znát přesné složení každého jídla, to dobré poznám podle toho, že mi chutná. A když je venku hnusně, zůstanu prostě doma.
Aby to bylo zajímavější, uzavřeli jsme spolu sázku o to, kdo z nás dvou bude na konci roku šťastnější. Sázku vyhodnotíte anketou vy čtenáři, a kdo z nás prohraje, koupí třem vylosovaným hodnotnou výhru. Já basu piv nebo láhev dobrého pití, Rungita nějaké běžecké vybavení.
Do té doby vás budeme provázet svými zážitky a komentáři zde na webu RUNGO.cz, ale i na Instagramu nebo Facebooku.
Jak to vidíte vy? Stojí sportování za cenu zvýšeného rizika zranění?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 sobota 18. února 2017. Anketa je uzavřena.
