Nedostatek tekutin bývá v zimním období často podceňovaný. Přitom k němu může dojít stejně snadno jako v horkých letních měsících, a to i se stejnými důsledky pro orgány v těle. „Je to dáno mrazivým počasím i pobytem ve vytápěných prostorech, kdy mráz a suchý vzduch vysušují sliznice,“ vysvětluje nutriční terapeutka Věra Boháčová.
„Přechody z tepla do zimy kladou zvýšené nároky na termoregulační systém, který do značné míry ovlivňují tekutiny v těle,“ dodává Boháčová s tím, že organismus proto musí být dobře hydratovaný, aby zvládal výkyvy vnější teploty a nezměnila se přitom jeho vnitřní tělesná teplota.
Pocitu žízně, kdy už tělo volá o pomoc, se musí předcházet a nečekat na něj. „Dehydratací nejvíce ohrožené skupiny, tedy děti nebo senioři, se ho ani dočkat nemusí, protože žízeň často vůbec nepociťují,“ varuje.
Dehydrataci nemusí vždy vyvolávat prosté zanedbání pitného režimu. Organismus totiž značně zvyšuje své nároky na potřebu tekutin v průběhu nemoci. Starší člověk, který v boji s chřipkou propadne horečnatým stavům, je riziku vystaven násobně více. Ani tehdy totiž nelze spoléhat, že ho před nebezpečnou ztrátou tekutin zachrání coby poplašný systém pocit žízně.
Z prosté chřipky tak mohou vzniknout ještě závažnější zdravotní komplikace. „Snížení objemu tělesné vody vede ke změnám v prokrvení tělesných orgánů. Přednost v zásobení mají životně důležité orgány, tedy mozek, srdce, plíce, svaly a nadledviny, zatímco ostatní orgány jsou prokrvovány méně. Mezi ně patří trávicí trakt a ledviny a právě tyto orgány bývají při déletrvající dehydrataci poškozeny jako první,“ popisuje Pavel Těšínský, vedoucí lékař Jednotky intenzivní metabolické péče ve FN Královské Vinohrady.
V číslech25 procent Čechů pije nárazově, až když pociťuje příznaky dehydratace. 1 litr tekutin dokáže člověk vyloučit denně pocením a dýcháním. 250 mililitrů tekutin zvládne organismus jednorázově a přitom efektivně využít. Větší náhlý příjem nevyužije a vyloučí. |
Při horečce pijte minerálku
Stejně jako v létě, tak i v zimě vzrůstá s mírou pocení potřeba doplnění nejen vody, ale také minerálních látek, které se z těla dostávají spolu s potem. Jedním z opěrných pilířů pitného režimu by proto při virózách a chřipkách měly být také mineralizované vody.
Z nedávného průzkumu AquaLife Institutu vyplynulo, že při zvýšeném pocení doplňuje minerální látky pouze polovina populace. Ve chvíli, kdy se člověk potýká s virózou, zkrátka intuitivně sáhne častěji po hrnku s teplým čajem než po sklenici minerálky. Dopady intenzivního pocení, které patří k boji s nemocí, si poklesem cenných minerálních látek v těle mnohdy nespojí.
Pitnému režimu může v tomto období naopak nahrávat jídelníček. Více než kdy jindy totiž při nemoci platí staré známé „polévka je grunt“.
„Milovník polévek, přičemž stačí i jedna za den, který současně dodržuje odborná doporučení v podobě kousku ovoce nebo zeleniny ke každému jídlu nebo jako jeho součást, má poměrně velkou část potřeby tekutin splněnou stravou,“ uzavírá Věra Boháčová.
