Záchranka mě odvezla do nemocnice, kde mi lékaři poskytli první pomoc, a jakmile to bylo možné, převezli mě do Nemocnice Na Homolce v Praze. Tady jsem dostal stent – drátěnou „trubičku“, která zajišťuje správné proudění krve. Lékaři mi nasadili léky pro prevenci dalšího infarktu.
Můj boj s nemocíČlánek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Jenže po osmi letech se to stalo znovu a další rok opět. V obou případech jsem skončil v nemocnici. Lékařům se podařilo můj stav stabilizovat a dalších osm let jsem žil bez problémů.
Pak jsem ale kvůli srdeční zástavě zkolaboval při obědě s dcerou přímo v restauraci. Tenkrát to se mnou bylo hodně špatné. Vypadalo to, že to nepřežiju, a pokud ano, tak s trvalými následky. Nakonec jsem to ale vybojoval.
Srdce mi selhávalo
To už jsem měl oslabenou funkci srdečních komor a trpěl jsem chronickým srdečním selháním. Voperovali mi defibrilátor a upravili léčbu, která nově zahrnovala také léky na snížení srážlivosti krve.
Před dvěma roky se můj zdravotní stav kvůli nepravidelnému srdečnímu rytmu znovu zhoršil. Ve specializované ambulanci srdečního selhání lékaři zjistili, že defibrilátor selhávajícímu srdci už nestačí. Dostal jsem proto jiný typ přístroje a nové léky.
Při srdečním selhání jde o život. Pozor na dušnost i náhlé přibírání |
Arytmie mi ale zůstaly a letos na začátku roku jsem navíc začal mít výrazné problémy s dýcháním, které byly daleko horší než kdykoli předtím. Navíc mi otékaly nohy a byl jsem hodně unavený. Došlo to dokonce tak daleko, že jsem se nemohl nadechnout a v jednu chvíli jsem se skoro dusil.
Beru to pozitivně
Následně jsem podstoupil ablaci, díky které se podařilo odstranit zdroj srdečních arytmií, a lékaři mi upravili léčbu pomocí léků na srdeční selhání, takzvanými glifloziny. Cítím se teď celkem dobře. Je to sice o něco horší, než to bylo dřív, ale snažím se to brát pozitivně.
Lékaři dělají maximum pro to, abych se cítil co nejlépe, a za to jsem jim opravdu moc vděčný. Za těch skoro dvacet pět let od mého prvního infarktu se medicína neskutečně posunula, a to jak v možnostech různých zákroků a způsobech léčby, tak rovněž v přístupu k pacientům. To poznám i já jako laik.
A díky tomu tady – i přesto, že mi srdce nadále selhává – ještě stále jsem a mohu fungovat, i když s určitými omezeními. A samozřejmě se věnovat své největší celoživotní vášni, kterou je fotografování.
Názor odborníkaProf. MUDr. Filip Málek, Ph.D., MBA, vedoucí lékař ambulance srdečního selhání Nemocnice Na Homolce Příběh pana Miloslava je typický pro většinu pacientů se syndromem chronického srdečního selhání. Dokumentuje vývoj onemocnění u lidí s ischemickou chorobou srdeční po infarktu myokardu, která je stále hlavní příčinou chronického srdečního selhání. Kromě nefarmakologické léčby (zavedení defibrilátoru, poté rozšíření přístrojové terapie na srdeční resynchronizační léčbu a úspěšná ablace perzistující fibrilace síní) je hlavním mezníkem v léčbě farmakologie – zavedení moderních přípravků ze skupiny gliflozinů a dalších léků modifikujících průběh srdečního selhání. Srdeční selhání je nevyléčitelné, ale můžeme ho významně ovlivnit, aby život s nemocí měl přijatelnou kvalitu. Nutné jsou časté kontroly u lékaře, dodržování režimových opatření (denní kontroly hmotnosti a krevního tlaku, restrikce příjmu tekutin, dietní omezení) a v neposlední řadě výdaje za léky. Pacienti v produktivním věku nejsou často schopni plné pracovní zátěže. To logicky snižuje jejich životní úroveň a ovlivňuje společenské postavení. Je proto důležité srdečnímu selhání předcházet zdravým životním stylem a v případě jakýchkoli potíží co nejdříve vyhledat lékaře. Více informací o srdečním selhání najdete na www.srdcedycha.cz. |
