Jako nejjednodušší se jeví sáhnout po hormonální antikoncepci. Její užívání by ale mělo mít svá pravidla a ženy by si měly uvědomit, že není vhodná pro každého.
Hormonální antikoncepce (HAK) se vyvíjí od druhé poloviny 20. století a její obliba pravidelně kolísá. V dnešní době dochází podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR k poklesu užívání hormonální antikoncepce u českých žen.
Spolehlivost antikoncepční metody se určuje takzvaným Těhotenským číslem nebo přesněji pomocí Pearlova indexu. Ten říká, kolik žen ze sta, které používaly danou metodu, během jednoho roku otěhotnělo. Například u kombinované hormonální antikoncepce, která patří mezi nejspolehlivější metody, je tento index okolo 0,3. To znamená, že za rok otěhotní 3 ženy z tisíce. Pro porovnání: u nechráněného pohlavního styku je tato hodnota 85. Je ovšem nutné vědět, že účinnost antikoncepce klesá, pokud si žena pilulku zapomene vzít, vyzvrací ji nebo užívá jiné léky, například antibiotika. |
Důvodem mohou být velmi často zmiňované nežádoucí účinky a také využívání alternativních metod antikoncepce. Následkem by mohl být stoupající počet umělých přerušení těhotenství, ale tento trend se zatím nepotvrdil.
Zastavení ovulace
Hormonální antikoncepci můžeme podle složení rozdělit na kombinovanou hormonální a gestagenní antikoncepci. Formy mohou být perorální (tabletky přijímané ústy) nebo neperorální (náplast, vaginální kroužek, injekce). Rozdíl je i v cyklu, podle něhož žena antikoncepci užívá. Nejrozšířenějším typem je v současnosti kombinace estrogenu a gestagenu (ethinylestradiolu a progestinu).
„Důležité je, že během vývoje došlo k výraznému omezení ethinylestradiolu, což vedlo k velkému poklesu kardiovaskulárních příhod i jiných nežádoucích účinků,“ říká gynekolog Miloš Černý z Fakultní nemocnice v Motole.
Existují rovněž přípravky, které pomáhají i při léčbě akné, pozitivně ovlivňují příznaky premenstruačního syndromu nebo pomáhají proti nadměrnému ochlupení u žen. Hlavním smyslem je ovšem stále zamezení nežádoucího otěhotnění, což hormonální antikoncepce dokáže blokádou ovulace, ale třeba také tím, že se zhorší prostupnost spermií.
Podle hladiny hormonů v různých fázích cyklu dělíme přípravky na monofázické, bifázické, trifázické a kombinované. Můžeme rozlišit dva základní režimy užívání. První je klasický, kdy žena užívá tablety 21 dní a poté následuje 7 dní pauza, při které se objevuje krvácení tzv. pseudomenstruace, kvůli poklesu hladin hormonů. Druhou možností je režim 24/4 nebo 21/7, kdy žena užívá 24 dní (21) účinné tablety a 4 dny (7) neúčinné tablety (placebo), během kterých opět nastává krvácení ze spádu hladin hormonů. Užívání je tedy bez přestávky a stává se pro ženu denní rutinou.
Klady a zápory
Dopad hormonální antikoncepce je globálně velmi diskutované téma, existuje početný tábor příznivců i odpůrců. Je důležité si uvědomit, že léky neovlivňují pouze reprodukční systém, ale působí i na jiné systémy v těle. Zároveň i délka užívání není zanedbatelná. Průměrně žena užívá hormonální antikoncepci asi pět let, ale doba postupně narůstá a není výjimkou ani deset a více let. Po vysazení otěhotní 80 procent žen do jednoho roku, což je údaj srovnatelný s běžnou populací.
Na hormonální antikoncepci je třeba nahlížet jako na lék, který má jak pozitiva, tak i negativa - a tudíž se nehodí úplně pro každou ženu. Kromě účinné prevence před nežádoucím otěhotněním patří mezi pozitiva například menší pravděpodobnost vzniku pánevních zánětů, cyst, rakoviny dělohy, vaječníků, tlustého střeva a konečníku. Zároveň má pozitivní účinky na menstruaci, když nadměrnou bolestí trpí více než polovina žen, nebo na premenstruační syndrom, ale rovněž na kožní a endokrinní problémy způsobené zvýšenou hladinou mužských pohlavních hormonů androgenů.
Nejzávažnějším nežádoucím účinkem je zvýšené riziko tromboembolické nemoci, nádoru prsu, děložního čípku a jater. Ženě se může zvýšit krevní tlak, může jí být nevolno, může zvracet, bolet jí hlava, může mít potíže se zrakem, játry, depresemi, může se zvýšit riziko kardiovaskulárních onemocnění a riziko infarktu myokardu.
„Pokud žena užívá další léky, měla by se poradit s lékařem, aby nebyla snížená jejich účinnost. Stejně tak by měla udělat, když na sobě zpozoruje nějaký nežádoucí účinek,“ radí gynekolog.
Antikoncepce pro kojící i diabetičky
Gestagenní antikoncepci volíme u žen, které nemohou užívat preparáty obsahující estrogen. Což jsou hlavně ženy, které kojí, mají vyšší riziko tromboembolické nemoci, vysoký krevní tlak, onemocnění jater, diabetičky a kuřačky.
Jde o metodu založenou na udržování nízké koncentrace progestinů v krvi, což jsou syntetické hormony s účinkem hormonu žlutého tělíska. Mechanismus je založen především na ovlivnění kvality hlenu na děložním čípku, který se stává nepropustným pro spermie a zároveň chrání i před pánevními záněty.
U některých žen může ale při užívání této antikoncepce docházet ke špinění. „Důležité je, že tato antikoncepce nikdy nesmí být předepsána ženě s karcinomem prsu, ani pět let po skončení léčby. Zvýšená opatrnost je vhodná rovněž u žen s mimoděložním těhotenstvím v anamnéze, s kardiovaskulárními problémy, s recidivujícími cystami vaječníků, nemocemi jater a depresí. Příliš se nehodí pro ženy se sklony k akné a obávajících se ztloustnutí,“ říká lékař Miloš Černý.
Další typy hormonální antikoncepce Kromě tablet existují i jiné formy hormonální antikoncepce. Především náplast, která se lepí na břicho, hýždě či vnější část paže každý týden a po třech týdnech následuje týdenní pauza. Výhodou je menší kolísání hladin hormonů, náplast také neovlivňuje metabolismus v játrech a v trávicím traktu. Dalším typem je transvaginální antikoncepce, což je kroužek, který se na tři týdny zavádí do pochvy. Pak následuje opět volný týden. Kroužek si zavádí žena sama, není potřeba asistence lékaře. Výhodou je minimum nežádoucích účinků a dobrá kontrola cyklu. |
Gestagenní antikoncepce se podává buď pilulkou, injekcemi nebo podkožními implantáty (které jsou však u nás nedostupné). Progestin může být obsažen také v nitroděložním tělísku. U injekční formy, která se aplikuje do svalu, se postupně snižuje intenzita menstruace, až úplně vymizí. U této metody je nevýhodou pomalý návrat plodnosti – v průměru jeden rok.
Vyšetření u gynekologa
Při výběru vhodné antikoncepce je vždy velmi důležité, aby lékař přistupoval k ženě individuálně. Vyšetření by se mělo skládat z dobře odebrané anamnézy, klinického a speciálního gynekologického vyšetření.
Důležité jsou informace o zdravotním stavu pacientky i její rodiny, o užívaných lécích, alergiích, a zda je žena kuřačka. Podstatným faktorem je věk a také případná dlouhodobá nepohyblivost pacientky. Je-li žena kuřačka a zároveň starší 35 let, tak je absolutně nevhodné hormonální antikoncepci předepsat, protože pravděpodobnost výskytu nežádoucích účinků je výrazně zvýšená.
Samozřejmostí je gynekologická anamnéza - rozhovor, kdy lékaře zajímají informace o charakteru menstruace, užívání antikoncepce, počtu porodů a prodělaných gynekologických operacích. Během klinického vyšetření je důležitý údaj o hodnotě krevního tlaku a váze, případně body mass indexu (BMI). „Krevní a jaterní testy se běžně neprovádějí, dělají se pouze u žen na základě pozitivní anamnézy,“ dodává gynekolog Miloš Černý.
Následuje gynekologické vyšetření rodidel, prohlédne se pochva a děložní čípek pomocí mikroskopu (kolposkopie) a z děložního čípku se odebere vzorek na cytologii. Vyšetření je doplněno o vyšetření prsou.
Hormonální antikoncepci je u nás možné předepsat od 15 let, ovšem pokud se pro tuto metodu dívka rozhodne, je vhodnější ji začít užívat až při zahájení sexuálního života. Každá dívka a žena by měla vždy být seznámena s případnými nežádoucími účinky a přijít na první kontrolu za tři měsíce, následně jedenkrát za rok.
Za tři týdny si můžete přečíst pokračování tématu o antikoncepci, představíme vám další možnosti.
Článek byl připraven ve spolupráci s Janou Dubskou z projektu Tady jde o ženy.
