Než se začneme chytat za nos, že si našich upocených výběhů málo vážíme, připomeňme si „kouzelnou“ aplikaci EPP, se kterou můžeme lidem na vozíku pomoci právě tím, že jim na chvíli „půjčíme“ své nohy.
EPP je aplikace, provázaná s projektem Pomáhej pohybem, který funguje pod záštitou ČEZu. Aplikaci si stačí zapnout a běžet nebo třeba jet na kole. Sám, nebo například na našem závodě v Brně, který se již nezadržitelně blíží. Každý napočítaný metr pak aplikace „přetaví“ do částky, kterou Nadace ČEZ věnuje na projekt, který si před aktivitou vyberete. Nic neplatíte, nic neřešíte, jen sportujete tak, jako obvykle. A přesto pomáháte.
Podpořte centrum, které pomáhá vozíčkářům
Aktuálně můžete kmitáním svých nohou pomoci společnosti ParaCENTRUM Fenix, která od roku 2004 působí v Brně. Není to žádná nemocnice nebo ústav, ale místo, které je celoživotním partnerem a jakýmsi „servisem“ pro lidi po úrazu míchy. Zaměstnanci Fenixu jsou fyzioterapeuti, ergoterapeuti, psychologové, ale i fitness trenéři, kteří společně pomáhají překonat čerstvým para- a kvadruplegikům náhlou změnu, provázejí je na nové cestě a pomáhají jim naučit se žít tak, aby byli co nejvíce soběstační, a pravidelně jim pomáhají se cvičením.
I ti, kteří pomáhají, ale potřebují někdy pomoci. ParaCENTRUM Fenix v současné době trpí nedostatkem technického vybavení. Ke každé práci, i k práci terapeuta, je dnes potřeba počítač, do kterého je nutné zanášet všechny informace či komunikovat s pojišťovnami. V současné době se více terapeutů Fenixu dělí o jeden notebook, což má za následek zdlouhavé čekání na to, než všichni kolegové zadají do systému své výstupy. Personalistce, účetní i referentce zdravotnických služeb pomalu dosluhují stávající notebooky. Za částku, mírně přesahující 90 tisíc korun, pořídí ParaCENTRUM Fenix nové počítače, které výrazně urychlí práci a umožní zaměstnancům věnovat více času klientům.
Lidé z Fenixu: Návrat do života i díky sportu
ParaCENTRUM Fenix může být pro „člověka zvenčí“ zajímavé i tím, že i někteří ze zaměstnanců jsou paraplegici. Kdo může klientům dodat více motivace a naděje než právě oni? A někteří mají za sebou velmi silné příběhy. Jaroslav Náhlík zde pracuje jako logistik, trenér fitness a instruktor soběstačnosti. Ještě do roku 2001 se však učil automechanikem a jeho kariéra by se ubírala úplně jiným směrem. Cesta s kamarády na diskotéku skončila autonehodou, při které byl Jaroslav těžce zraněn. Pamatuje si strašnou bolest v zádech, díru v hlavě a větu, kterou zaslechl po příjezdu sanitkou do brněnské nemocnice: „Ten mladej to asi nedá.“ Ale Jaroslav to dal – ihned po operaci se rozhodl, že na sobě bude makat. Změnil střední školu, začal cvičit a nakonec zakotvil ve Fenixu, kde si mezi fyzioterapeutkami našel i manželku, nedávno se jim narodil syn.
Celý Jaroslavův příběh si můžete přečíst zde.
Na vozíku na stupních vítězů
Na vozíku je i Marek Šrůtka. Po vojně, ze které se vrátil těsně před Vánoci, si chtěl zase naplno užít volného času. S bratrem vyrazili na lyže do Krkonoš. Sjezdovka nebyla nic moc, tak se po pár jízdách rozhodli to rychle rozjet, aby byli co nejdřív u auta. Marek si cestou nevšiml vyjeté koleje ve sněhu, vylétl do vzduchu a skončil mezi stromy. Už v okamžiku, kdy se z pádu vzpamatoval, necítil nohy.
Už v nemocnici však přemýšlel o sportu. Po rehabilitaci zkoušel atletiku, plavání a nakonec skončil u basketbalu, který ho lákal nejvíce. Ve sportu byl dobrý, dostal na dva roky angažmá v Německu a pak na Sardinii. Tam začaly problémy s alkoholem, kterým řešil nesnesitelné fantomové bolesti. Sám přiznává, že se z něj stal alkoholik. Po návratu domů lékaři našli vhodné léky a spolu s bolestmi ustoupil do pozadí i alkohol. Marek se znovu vrátil ke sportu a začal také pomáhat dalším vozíčkářům s výběrem inkontinenčních pomůcek v rámci Sociálního podniku Fenix.
Celý Markův příběh si můžete přečíst zde.
Podobných příběhů, bychom v ParaCentru Fenix našli bezpočet. Za všechny zmiňme třeba ještě Radka Procházku, kterého budou znát ti z vás, kteří sledují paralympijský sport. Radek se stal paraplegikem v osmi letech, kdy ho na silnici srazilo auto. Úraz mezi prvními dvěma obratli je pro většinu lidí smrtelný. Radek to nevzdal, vychodil školu a později dokonce vystudoval ekonomii. Začal se vrcholově věnovat boccie, obdobě hry pétanque, ve které se stal mistrem Evropy a přivezl i dvě medaile z paralympiády. Díky sportu našel i manželku, bývalou rozhodčí, se kterou má dnes dvě děti.
Celý Radkův příběh si můžete přečíst zde.
My „zdraví“ si občas musíme připomínat podobné příběhy, abychom si uvědomili, jaké máme štěstí, a na druhou stranu se ujistili, že ani poranění míchy neznamená beznaděj a konec. Děje se tak nejen díky silné vůli samotných paraplegiků, ale i díky existenci zařízení, jakým je třeba právě ParaCENTRUM Fenix. Tak vyběhněte a nezapomeňte zapnout „EPPku“!
