Když potíže neustávaly, vyhledala jsem lékaře. Vlastně hned několik. Ale nevěděli si se mnou vůbec rady. Během pěti měsíců marného "hledání" diagnózy se k mým potížím přidal i velmi silný kašel a bolesti krčních uzlin.
Rentgenový snímek plic nakonec bohužel potvrdil, že na hrudníku mám blíže neurčený útvar. Po týdnu nekonečného čekání na výsledky histologického rozboru mi lékaři sdělili strašlivou diagnózu: Máte rakovinu lymfatických uzlin, takzvanou Hodgkinovu chorobu. Nádor byl bohužel zhoubný.
Nemohla jsem to vzdát
První minuty jsem nechtěla věřit, že to, co jsem právě slyšela, se může týkat právě mě. Jako by úplně přestal existovat svět okolo, zůstalo jen hrozivé ticho a hučení v uších. Svět přestal dýchat a já s ním.
Hodgkinova chorobaje systémové nádorové onemocnění mízních uzlin, které je dnes díky moderní léčbě ve značném procentu případů vyléčitelné. Nádorové onemocnění může vzniknout v kterékoli lymfatické tkáni, nejčastěji však v některé mízní uzlině. Zdroj: Wikipedia |
První šok ale přejde a člověk zmobilizuje všechny síly k tomu, aby se s osudem popral. Přece to nejde ve 22 letech jen tak vzdát!
Prodělala jsem osm cyklů chemoterapie a následné ozařování. Byl to nejtěžší rok mého života, kdy jsem si sáhla na úplné dno a říkala si, že už dál nechci, že už dál nemůžu. Ale díky mým nejbližším, kteří stáli celou dobu na mé straně, jsem vždycky našla sílu zase vstát a bojovat dál.
Člověk v sobě najde rezervy, o kterých dříve neměl ani ponětí. Jen je důležité nevzdat to sám v sobě.
Je to 10 let, jsem vyléčená
Dnes, 10 let poté, jsem šťastná a vděčná, že můžu říct, že pořád patřím mezi vyléčené. Navíc se nám s manželem před pár lety narodil zdravý chlapeček, což považuji za největší štěstí po tom všem, čím si mé tělo muselo projít.
Ještě dnes mě trochu mrazí, když si na tu dobu vzpomenu, vždy, když na ulici vidím onkologicky nemocného člověka, chtěla bych mu dát kus naděje, kterou si v sobě nosím. Já už vím, jaké to je být na dně a zase se z něj odrazit. Tento pocit bych přála všem, kteří momentálně takovou hrůzou procházejí.
A kdyby můj příběh pomohl aspoň jednomu člověku, tak to stačí.
Pošlete svůj příběhVážení čtenáři, článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 Kč. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
