Pokud se alespoň okrajově zajímáte o psychologii či jiné obory věnující se duševnímu zdraví, jistě pojem vnitřní dítě znáte. Jistou formu osobnosti, nazvanou vnitřní dítě, kterou si neseme v sobě všichni, objevila před desítkami let uznávaná polsko-švýcarská psycholožka, psychoanalytička a filozofka, Alice Millerová.
TEST: Máte se ráda? Zjistěte, jestli na sebe nejste moc přísná |
Sama prožila dost nepříjemné dětství a všimla si, jak ji některé vzorce z mládí v budoucnosti ovlivňovaly ve vztahu k sobě samé i k jiným. Začala tedy nad tímto tématem hlouběji bádat.
Já nic, já muzikant
Dnes je termín vnitřní dítě stále častěji skloňován. Někdy se může dokonce zdát, že stojí téměř za vším nehezkým, ať už je to nespokojenost s vlastním vzhledem, nepřijímání autorit či nedocenění ze strany partnera. Pojďme si říci, jak nás ve skutečnosti nespokojené vnitřní dítě ovlivňuje. Jak poznat, že v nás dřímá zakomplexovaná minulost?
Konec sebemrskačství. Naučte se být na sebe laskavější, i když děláte chyby |
„Vnitřní dítě, jehož potřeby nejsou námi vnímány, nás v každodenním životě, a hlavně vztazích, dost často bojkotuje. Například v některých situacích reagujeme uraženě, vzdorovitě, impulzivně. Bráníme se plnit důležité úkoly. Necháme si (až příliš) snadno ubližovat. Nerespektujeme hranice u sebe, ani u svého partnera. Ten seznam může být skutečně dlouhý,“ vysvětluje diplomovaná mentální trenérka a vztahová terapeutka Lucie Zápotocká.
Nabízí se sice možnost přijmutí sama sebe jako impulsivního a vzdorovitého jedince či submisivní bytosti, čímž ve své podstatě jen zavíráte oči před realitou, která vás zase stejně jednou dožene.
Přehlížením (ne)vědomých problémů škodíte hlavně sama sobě. A navíc je to důvod, proč následně kopete kolem sebe, jste vůči jiným nespravedlivá a trápí vás neschopnost navázat různé vztahy.
Začněte u sebe
Nejčastěji se takové nespokojené dítě projeví právě ve vztazích, zvláště pak v těch milostných. Nesoulad ve vztahu obvykle svádíme na partnera, že je takový a makový… To je sice pravda, všichni jsme přece nějací, ovšem pravá podstata se ukrývá někde zcela jinde.
„Na své partnery máme nějaké nároky, přání a potřeby, jsou však do velké míry spojeny s našimi primárními vztahy. V partnerovi vidíme částečně i své rodiče. To vše se ale odehrává nevědomě,“ říká Zápotocká.
Proč ve vztazích opakujeme stejné chyby? Řídíme se vzorci z dětství |
Většinou si žena do partnera projektuje otce a muž zase do partnerky matku, ale bývá to i obráceně. „Věc se má tak, že našeho partnera (nebo jiné lidi) využíváme pro nasycení vlastních (nevědomých) potřeb, a to právě ve formě nároků na druhé. Jsou to právě tyto nároky, které je potřeba rozpoznat a zjistit, zda nám je může onen člověk naplnit,“ dodává vztahová terapeutka.
Nespokojené dítě nás ovlivňuje napříč vztahy. Než tedy začnete moralizovat a hodnotit svou drahou polovičku nebo třeba i hrozného šéfa či malichernou kamarádku, zastavte se. Jsou skutečně oni ti „špatní“?
Vypuštění Krakena
Nemáte pocit, že by vaše dětství bylo nikterak traumatické, abyste měla trápení, přesto pociťujete některé zmíněné potíže? Věc se má následovně. I když s úsměvem na rtech vzpomínáte na mládí a nevnímáte křivdy, kterých se na vás dopouštěla rodina, přesto může uvnitř dřímat nespokojená a nevyrovnaná osobnost, která se čas od času probudí po tom „správném“ impulsu.
Provozujete sebelásku? Měli byste. Má kořeny v dětství, říká odbornice |
Nechávali vás doma vyhrávat ve společenských hrách, abyste se mohla radovat z vítězství? To vám rodiče dělali vpravdě medvědí službu. Nejen děti traumatizované a pocházející z problematického prostředí, ale i ti, jimž rodiče v dobrém úmyslu pečlivě umetali cestičku, se mohou v dospělosti potýkat s problémy.
Neostýchejte se hledat příčiny svých potíží společně s odborníkem, už jen to, že je pojmenujete a začnete je jinak číst, může být pro vás mílovým krokem k vyššímu sebevědomí a smíření se se svým vnitřním dítětem. A to za to stojí, nemyslíte?
