Lucie, vy jste Lenčina snacha. Stereotypní vtipy o tchyních na váš vztah ale neplatí. Jak to funguje?
Lucie: Už to bude deset let, co jsem začala chodit s Lenčiným synem. Hned napoprvé mě jeho rodina srdečně přivítala a časem už si to sedlo úplně. V podstatě si mě adoptovali.
Lenka: Navíc jsme si s Luckou hodně podobné, obě jsme si v dětství prožily složitější období. Když k nám pak Lucka přišla, tak jsem se uměla vžít do toho, co se jí děje doma. Když už něco těžkého zažijete, tak dokážete mnohem lépe pochopit, co ten druhý prožívá. Já jsem se nikdy nevzdala a hned jsem poznala, že Lucka je také velký bojovník. Tehdy ještě chodila do školy, ale už jsme ji přijali do naší rodiny.
Neukazuji žádné nedokonalosti. To jenom společnost z toho udělala něco, co není dokonalé a co ženy nemají ukazovat.
