Romové jsou zbabělí, ale dokážou být i velmi úspěšní, říká Kelarová

  1:05
Zpěvačka Ida Kelarová navštěvuje nejchudší ghetta i romské osady, kde doslova na ulici hledá děti s hudebním nadáním a pak je učí zpívat. Už 25 let. „Spousta těchto dětí nikdy neměla žádná pravidla. Snažím se je připravit na integraci do společnosti,“ říká sbormistryně úspěšného souboru Čhavorenge.
Fotogalerie3

Zpěvačka Ida Kelarová | foto:  Michal Šula, MAFRA

Ida Kelarová žije ve dvou světech, v romském i neromském. Pochází totiž z hudební rodiny romského tatínka a moravské maminky. „Teď už se cítím víc Romkou,“ říká muzikantka, která žila i v Británii či v Norsku. Spolu se svými pečlivě vybranými svěřenci z řad romských „dětí ulice“ tvoří soubor Čhavorenge, který má domovskou scénu v pražském Rudolfinu. „Potřebují se naučit dodržovat pravidla. A také jim chci ukázat, jak vypadá moře,“ říká 63letá umělkyně.

Žádné děti z vašeho souboru Čhavorenge nikdy neviděly moře?
Jsou z chudých poměrů, nikdo je nikdy na cestu k moři nevzal a nikdy ho nespatřily. Loni jsme poprvé mohli vyjet se souborem na letní tábor mimo Česko, chtěla jsem jim moře ukázat. Těžko lze popsat, jak se při tom chovaly, byla to nádhera. Na břehu i v moři si hrály celý den. Když pak přišly vlny, chytly se za ruce a hodinu a půl tomu moři a vlnám zpívaly.

Nedávno jste se vrátili z Irska, kde jste koncertovali s tamní filharmonií. Jak se tam k vám tyto hvězdy chovaly?
V Irsku jsme zanechali hlubokou stopu. Bylo silné ocitnout se v prostředí, kde vás celým srdcem přijímají, na což naše děti nejsou u nás zvyklé. Dostalo se nám tam jako Romům velké úcty a poct. Děcka podala profesionální výkon. Hezky se nám ten svět teď otvírá.

Děti do souboru Čhavorenge jste „posbírala“ po celém Česku a Slovensku, v romských komunitách, ghettech. Fungujete osm let. V čem bylo budování takového souboru nejsložitější?
V Čhavorenge je 40 romských dětí, po republice pomáháme dalším sto dětem. Začátky byly těžké. Museli jsme bojovat s předsudky rodičů, kteří by raději, aby děti v patnácti pracovaly, ale i s divokostí romských dětí. Teď už je to lepší, po osmi letech si soubor vybudoval renomé.

Pracujete pouze s romskými dětmi?
Ano, jsou to takové děti ulice. Připravuji je touto cestou na integraci do společnosti, ony na ni připravené nejsou. Nemají základy chování, které je třeba ve společnosti mít. Rodiče jim často dávají absolutní svobodu, děcka nemají hranice a já se je snažím kultivovat. Ale nemylte se, rodiče je strašně milují, to děti vědí. Zároveň na ně ale „kašlou“. U dětí v souboru je vidět posun, jak ve škole, tak ze strany rodičů. Kdo dodržuje pravidla, může s námi koncertovat.

Dodržovat pravidla je pro ně nejobtížnější?
Je to tak, protože pravidla nikdy neměla. V létě třeba pořádáme letní umělecký tábor, kde je to velká „drezúra“. Spoustu dětí pak musím vyhodit, ač velmi nerada. Ty, které sítem projdou, se pak samy snaží udržet. Vyhazuje se třeba za kouření, to je velký problém – a ta děcka si fakt zapalují. Bojíme se, že kvůli tomu třeba chytne rekreační zařízení. A pak se ještě nepřiznají, lžou, zapírají.

Mluvíme o táboru v severočeském Jiřetíně pod Jedlovou, kde místní sládek Martin Kout střílel v roce 2016 po vašich dětech z pistole a poté loni na podzim dostal půlroční podmínku za výtržnictví?
Ano. Ten pán křičel na děti rasistické nadávky, byla z něj cítit nenávist a nesnášenlivost. Co to je za člověka, který řve na děcka a ještě u toho střílí? Trest se mi zdá strašně mírný, kdyby někdo střílel v Británii, kde jsem dlouho žila, odešel by s přísnějším trestem. Navíc byl odsouzen za výtržnictví, přitom to byl evidentně rasově motivovaný čin. Však jsme se také odvolali. Některé děti byly z Košic, z Bardějova, neustále jsme je pak vozili na výslechy do Děčína, byla to fuška. Nejhorší byl den, kdy se to stalo, a my volali policii, ať okamžitě přijedou, že tu po dětech někdo střílí. Místní policie ale vůbec nepřijela. Vykašlali se na nás. Nepředstavitelné. Dodnes nepodali vysvětlení, dětem neodpověděli na jejich dotazy, úplná ignorace.

Vraťme se k Čhavorenge. Loni jste vydali první desku Hey Romale, už pět let spolupracujete s Českou filharmonií. Proč zrovna tito „vážní hudebníci“?
Díky tamnímu dramaturgovi Petru Kadlecovi jsme si s filharmoniky vytvořili krásnou vazbu. Říkám, že je takový náš anděl, i díky němu mají romské děti v takové instituci, jakou je Česká filharmonie, dveře otevřené a zpívají pod mým vedením třeba v Rudolfinu.

Ida Kelarová

  •  Narodila se 10. února 1956 v Bruntále.
  •  Pochází z muzikantské rodiny, její sestra Iva Bittová je známá zpěvačka a herečka.
  •  Dětství prožila na Slovensku, později působila jako herečka a zpěvačka v populárním brněnském Divadle na provázku.
  •  V roce 1982 se přestěhovala za manželem do Walesu, posléze žila i v Norsku či v Dánsku.
  •  Věnuje se romské muzice a péči o mladé romské hudební talenty. Za muziku k filmu Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba byla v roce 2001 nominována na Českého lva. 
  • Loni získala cenu Za úsilí o nápravu věcí lidských od nadace Pangea. „Nemusím být oceněna, ale za těch 25 let, co v Česku práci s dětmi dělám, jsem si řekla, že si to oslavím. Vlastně se mi líbí, že to někdo uzná,“ říká Kelarová. „Když pak vidím ty děti z romských nejchudších osad v Rudolfinu, jak jim obecenstvo vestoje tleská, je to nepopsatelný pocit,“ dodává.

S dětmi a s filharmoniky koncertujete na mnoha netradičních místech, třeba v romských osadách na Slovensku. Jak hudebníci, zvyklí na luxusní pozlacené koncertní sály, reagovali na hraní v blátivé osadě, kam přijeli poprvé v životě?
Hodně je to vtáhlo. Romové jsou svobodnější, uvolněnější, kdežto tito akademici jsou takoví odtažení a stažení. Byl to střet dvou rozdílných světů, který se zalíbil oběma stranám, zejména filharmonikům, kteří se do osad už pět let vracejí. Hudebníci hráli mezi domky třeba Dvořákovy Slovanské tance, svítilo slunce, jinak hluční Romové s dětmi v náruči najednou ztichli, bylo to nádherné a silné. Zdejší Romové jim také postavili úplně nové dřevěné záchody, každé s jiným srdíčkem. Nakonec se vyhlašovala vítězná kadibudka, byl to zážitek pro všechny, žádné předsudky.

Zmínila jste předsudky. Byla v tomto ohledu situace stejná v časech vašich prarodičů a nyní?
Měla jsem štěstí, moje babička a děda hodně udržovali takové to hezké „romství“ – bylo v tom zejména hodně citu a svobody, přesně podle rčení „Myslet srdcem, to je naše výhra“. Moje romská rodina mě inspirovala na celý život, dala mi něco, co jsem se třeba ve škole nikdy nenaučila. Další generací byl tatínek. Naše rodina byla vždy velmi hudební a uznávali ji mnozí muzikanti. Zároveň ale byla trochu „nafrněná“ – zapírali, že jsou Romové, to dělal právě táta. Jenže měl to těžké, babička je v tom zapírání podporovala. Důvodem bylo, že když ona před sto lety na Slovensku vyrůstala, panoval názor, že se „cigáni mají střílet na potkání, jako potkani“. Chtěla je tím zapíráním chránit.

A další generace?
Za socialismu Romové museli pracovat, byli přirozenou součástí kolektivu. Hodně jich ale po roce 1989 přišlo o práci a šli na podporu – to byla pro ně zpočátku velká ostuda. Zároveň jim bylo líto, že přišli o kamarády a kolektiv. Když toto ztratili, postupně byli z velkých měst vystěhováni do ghett a ubytoven, takže lidé už je tolik nepotkávají a oni nepotkávají je, separace obou komunit se prohloubila a oni jsou dnes hodně rezignovaní. Zároveň tak tak přežívají, hodně jich posílá děti pracovat. To je podle mě jeden z důvodů, proč se rasismus a obrovská nesnášenlivost za posledních 30 let prohloubily a stále narůstají. Romové a neromové se dnes téměř neznají, přitom se od sebe mohou vždy něco naučit.

Jak se rasismus podle vás projevuje?
S romskými dětmi pořád někde cestujeme, takže vnímáme narážky, pohledy. K tomu třeba v roce 2016 ta už zmiňovaná střelba na dětském táboře. Většina společnosti ale rasismus nevnímá, protože Romové žijí v ghettech. Přitom děti rasismus zažívají několikrát za den.

A vy osobně se svým romstvím nějak zaobíráte?
Tatínek byl Rom, maminka Moravačka. Když jsem byla mladší, tak jsem to vůbec neřešila. Kdybyste mi tehdy řekl, že budu žít někdy s Romem, tak se vám vysměju. Jenže když táta v mých 28 letech zemřel, tak mě to hrozně vzalo. A najednou se ve mně romství strašně otevřelo. Tehdy jsem žila v Británii, měla za muže Velšana a byla strašně nešťastná, byl to studený čumák, přestože byl v mém životě hodně důležitým a nelituju toho, že jsme byli spolu. Vrátila jsem se do Čech, vzala si Roma a teď se cítím jako Romka.

Co vás na Romech nejvíc baví a co naopak nejvíc štve?
Začnu tím, co mě štve. Jsou zbabělí. Bojí se říct pravdu, nejsou spolehliví ani zodpovědní. Co mě na nich ale strašně baví, je to, že pokud mají vedení, tak dokážou být mimořádně úspěšní. Romové by v tu chvíli tady u nás převálcovali všechny. Oni ale mají obavy, že v Česku nejsou vítaní, schází jim motivace. Přitom už jsou tady přes 500 let, nebo více. Mám ale pocit, že současné děti už jsou na tom lépe než jejich rodiče. Je potřeba, aby šly do škol. Z našeho kolektivu už jsou absolventi americké Berkeley College, samozřejmě Karlovy univerzity a dalších škol. To jsou děti, které začínaly na ulici. Vypracovaly se, ten potenciál je u Romů obrovský. Bohužel se k nim musí přistupovat jinak, protože jsou jiní. Myslím si že Čhavorenge je už pro ně vzorem a to je dobře. Vzorů v romské komunitě je opravdu málo.

Nejčtenější

Jak šel čas s manželkou Jeffa Bezose, která je milovnicí plastik

Pětapadesátiletá bývalá americká novinářka Lauren Sanchezová, která si nedávno vzala Jeffa Bezose, za svůj život prošla řadou proměn. Plastické operace jí nejsou cizí a úpravy má po celém těle. Na...

Silikonové krásky a jejich plavková inspirace. Které to nejvíc sluší?

Každý tvar ňader si žádá trochu jiný vršek plavek. Podívejte se, jaké zvolily slavné ženy, které si poprsí nechaly upravit silikonovými implantáty. Nejčastěji oblékají trojúhelníkové vršky....

Po vážné nemoci zemřela autorka Kitchen Story. Marice Kučové bylo 37 let

Ve věku 37 let zemřela Marika Kučová, autorka a spoluzakladatelka populárního blogu o vaření s názvem Kitchen Story. Podlehla agresivní formě rakoviny prsu, takzvanému triple-negativnímu karcinomu....

Slavní tatínci a jejich synové. Padlo jablko daleko od stromu?

Někteří se potatili, jiní si vybrali jinou profesi. Někteří synové jsou kopií otců, jiní naopak podobu nezdědili. Přesto jsou i přes mnohé neshody skvělými parťáky a vzájemně jsou na sebe pyšní. Řeč...

Žena zahodila žiletky a nechala růst vousy. Dnes si přijde víc ženská

Čtyřiatřicetiletá Bethany Burgoyne z Velké Británie před šesti lety dospěla k rozhodnutí, že už nechce skrývat vousy a extrémní ochlupení a vyhodila všechny žiletky. Za pár dnů měla na bradě plnovous...

Příliš produktů pleti škodí, potřebuje jen minimální péči, líčí výrobkyně kosmetiky

Premium

Studovala podmořskou archeologii, žije v Řecku a vyrábí přírodní kosmetiku pod značkou Phaedra Botanicals. „Při studiu jsem byla pořád v moři a na slunci. Hledala jsem kvalitní kosmetiku pro...

10. července 2025

Muž je závislý na plyšácích, bere si je i do práce. Propadl trendu Labubu

Zdravotník Gabriel Tupanjanin, který je známý také jako „Labubu Man“, začal sbírat figurky Pop Mart. Uklidňují ho prý při náročných směnách, které má v nemocnici. Plyšáky bere i za pacienty a jsou...

10. července 2025  12:01

Znáte slavné zpěvačky z Evropy? Jsou krásné a úspěšné

Možná je dobře znáte a jejich hudbu milujete, možná jejich jméno slyšíte prvně a právě si je hledáte na internetu. Řeč je o známých zpěvačkách z evropských států, které lidé milují pro jejich krásu a...

10. července 2025  8:35

Onemocněli jste v Chorvatsku. Poradíme, co dělat krok za krokem

Chorvatsko je pro Čechy letní dovolenkovou stálicí. Průzračné moře a krásná příroda lákají tisíce turistů. Někdy však slunečné dny pokazí nečekaná zdravotní komplikace – úpal, průjem nebo třeba...

10. července 2025

Bouřkový úplněk v Kozorohu přináší zkoušku odvahy. Využijte jeho sílu

Nadcházející bouřkový úplněk v Kozorohu, který rozjasní oblohu v červenci 2025, není jen tak obyčejným nebeským představením. Podle astrologů a záhadologů se jedná o klíčový moment, který prověří...

10. července 2025

Dovolená není seznamka. Pozor na letní lháře a manipulátory

Měla to být letní romance a začátek nového, šťastného života. Bohužel výsledkem bylo zlomené srdce a prázdná peněženka. Takové příběhy zažívají i české turistky. Pozor na letní lásky.

10. července 2025

Na opalovačku i do vody. V těchto kouscích budete za hvězdu plovárny

Pro každou postavu existují vhodné plavky, které budou slušet a zvednou vám sebevědomí. Máme pár tipů na kousky, které sluší a ve kterých budete nepřehlédnutelná.

10. července 2025

Myslíte si, že vás děti učiní šťastnými? Je to jen mýtus, zjistila studie

Konzervativně smýšlející část populace se netají přesvědčením, že smyslem života ženy je mít děti. Jenže porodnost dlouhodobě klesá nejen u nás, ale v celém vyspělém světě, a dobrovolně bezdětných...

10. července 2025

Sladce to jde i bez cukru. Zdravé a chutné dezerty podle foodblogerek

Dezert, který si můžete dát bez výčitek? Ještě před pár lety to znělo jako protimluv. Dnes stále více lidí objevuje kouzlo pečení bez klasického cukru – ať už kvůli zdraví, životnímu stylu, nebo jen...

10. července 2025

Zmrzlina, pivo a klimatizace. Letní návyky, kvůli kterým můžete onemocnět

Pozor na teplotní šoky. Právě ty totiž v horkých dnech vedou podle lékařů nejčastěji k různým nachlazením. Jak je rychle a efektivně léčit, abychom si mohli co nejdříve znovu užívat léta?

10. července 2025

Letní koláč s jogurtem a ovocem

Letní koláč s jogurtem a ovocem
Recept

Lehké

40 min

Využijte čerstvé ovoce na osvěžující letní koláč.

Silikonové krásky a jejich plavková inspirace. Které to nejvíc sluší?

Každý tvar ňader si žádá trochu jiný vršek plavek. Podívejte se, jaké zvolily slavné ženy, které si poprsí nechaly upravit silikonovými implantáty. Nejčastěji oblékají trojúhelníkové vršky....

9. července 2025  8:27
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.