Pane doktore, statisticky je zjištěno, že pouze tři z deseti absolventů středních škol a učilišť zůstávají do tří let od ukončení studia v oboru, který vystudovali. Lze hledat chybu v nesprávném přístupu k výběru?
Přístup k výběru činí jen malou část pozdějšího rozhodnutí. Pokud je dítě manévrováno směrem, který odmítá, a podvolí se jen vzhledem k rodičovské autoritě, pak v okamžiku, kdy může mladý člověk rozhodovat sám za sebe, plnoletý a s nabytou zkušeností, je pochopitelné, že zvolí řešení, které mu bude osobnostně lépe vyhovovat.
Větší míru v tomto rozhodování ovšem má osobní zkušenost, kdy původní naivní představa je korigována nefalšovanou skutečností. Dám vám jeden příklad: Mladá dívka je okouzlená modrými šaty a bílou zástěrou zdravotní sestry, která přece zachraňuje lidské životy. Jenže nejde jen o zástěru! Během studia se záhy přesvědčí, že se jedná o jedno z nejnáročnějších zaměstnání, na které nestačí třeba fyzicky a často ani psychicky. Proto tolik odmaturovaných sester volí jiné povolání. Jenže ono to asi bez vlastní korektivní zkušenosti nejde…
Většinou vidíme, že pokud je dítě „donuceno“ vydat se směrem, který mu nesedí, nakonec stejně zběhne.
