Syn je podruhé ženatý. Svou první ženu Marušku znal odmalička. Obě děti spolu vyrůstaly prakticky od narození. Maruška byla o půl roku mladší než Kája. S její maminkou jsme byly velké kamarádky, takže kamarády se staly i naše děti. Jak můj Kája, tak Maruška byli jedináčci.
I když by nás to asi nikoho nenapadlo, Kája s Marií byli jako sourozenci, zamilovali se do sebe a nakonec se i vzali. Studovali spolu v Praze na vysoké škole, a tam jim spolužáci vystrojili studentskou svatbu. Tenkrát nás docela mrzelo, že se vzali bez nás, jen v kruhu kamarádů. Ale pochopitelně jsme jim odpustili, byli oba kouzelní, jak se měli rádi, bylo to krásné období.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Maruška brzy zemřela
Ještě hezčí bylo, když se narodily děti, nejdřív Anička a za dva roky po ní Adámek, dnes je jim 13 a 11 let. To už mladí měli po studiích, vrátili se zpátky domů (bydlíme v jednom menším městě na Moravě). Nejdříve bydleli u Maruščiných rodičů, pak zemřela moje maminka ve vedlejší vesnici, já byla jedinou dědičkou, tak jsem synovi a Marušce dům věnovala. Opravili si ho a rok poté Maruška zemřela. Bylo to strašné, všechno začalo banální chřipkou, nakonec skončila v nemocnici, selhaly jí postupně všechny orgány a po deseti dnech na přístrojích zemřela. Dodnes jsem se z toho nevzpamatovala.
Co já, nebo manžel, ale hlavně Kája a děti. Ti všichni na tom byli hodně špatně. Děti byly malé, Aničce bylo sotva pět a Adámkovi tři. Synovi se zhroutil svět. Byl jak tělo bez duše, nedokázal si poradit sám se sebou, natož s dětmi a domácností. Musely jsme nastoupit my dvě babičky, samozřejmě i dědové.
V péči o děti jsme se střídali, já navíc pomáhala synovi s domácností. Učila jsem ho, jak vařit, nakupovat, hospodařit. Kája je moc hodný, Marušce byl velkou oporou, pomáhal jí, ale na druhou stranu je to takový dost nepraktický chlap. Starost o domácnost nechal na své ženě a po její smrti byl bezradný.
Skoro rok trvalo, než se syn jakžtakž vzpamatoval a byl schopný převzít péči o domácnost i o děti. I děti se z bolesti po ztrátě maminky docela dostaly. I když už byl Kája z nejhoršího venku, přeci jen byl rád, když děti mohly být co nejvíc u nás. Bohužel druhá babička měla další trápení, těžce onemocněl její muž a ona se musela o něj starat, bylo toho na ni také hodně.
Nová žena
Kája byl ale pořád hodně smutný. A byla jsem to já, kdo mu řekl, ať si najde novou ženu a dětem mámu, přece nemůže být pořád sám a tesknit po Marušce. Dnes bych si za tu radu nejradši nafackovala. Manžel mě utěšuje, že si Karel určitě tu svou Miladu nenašel, protože jsem mu to poradila, ona ho prostě uhnala. Asi má pravdu.
Miladu nám představil tak před necelými pěti lety. Byla to jeho sousedka, nastěhovala se k mamince do vedlejšího domu. Prý měla dlouhou známost, ta skončila a ona neměla kde bydlet. Nikdo mi nevymluví, že si Karla vyhlédla, aby ho mohla klofnout. Z jeho vyprávění jsem pochopila, že to byla ona, kdo ho neustále kontaktoval, chtěla mu pomáhat, nosila mu jídlo, byla přesladká k dětem. No a náš hodný Kája podlehl. Navíc Milada je stejně stará jako on, bude jí brzy čtyřicet a cítila, že jí ujíždí vlak.
Netrvalo dlouho a byla druhá svatba. To už byla Milada dokonce v jiném stavu. Ještě před svatbou se nastěhovala k němu do domu. Všechno tam přeorganizovala, donutila Káju zrekonstruovat ložnici a pořídit novou kuchyň. A Kája dělal, co jí na očích viděl.
Zlá macecha
K dětem se zpočátku chovala celkem hezky, ale postupně se její vztah k nim začal měnit. Děti si nikdy moc nestěžovaly a vlastně nestěžují do dneška, jen občas mi něco řeknou, ale já všechno vidím. Milada je začala komandovat, věčně jim něco zakazovala, křičela na ně a občas je i fyzicky trestala. Dozvěděla jsem se všechno o ní od jedné známé, která bydlí nedaleko a slyšela o ní v obchodě. Já vím, můžou to být babský klepy, ale ty ženský tam žijí, tak vidí, co se děje.
Ovšem po narození malého Tomáška se všechno jen zhoršilo. Milada zapřáhla děti do péče o domácnost i o malého takovým stylem, že je to až neúnosné. Syn docela často jezdí na služební cesty, změnil práci, kde si víc vydělá, ale musí dojíždět, a také často objíždí republiku. To znamená, že taky občas není doma. Dozvěděla jsem se, že hlavně v těch dnech mají děti doma peklo. Milada je peskuje za každou hloupost, nadává jim, křičí na ně a občas je i uhodí.
Je to jako z pohádky o zlé maceše, ale bohužel u nás je to realita. Dokonce už zakazuje dětem, aby za námi chodily. Vídáme je hodně málo. K nám je občas pustí, ale k druhé babičce ne. Tak Maruščina maminka, aby je viděla, chodí k nám. Kdykoliv je chci já navštívit, tak musím nejdřív zavolat a zeptat se na dovolení, a kolikrát mi řekla, že se jim to nehodí. Jednou jsem si dovolila přijít bez ohlášení a Milada mě vyhodila, že děti mají domácí vězení, Karel je pryč a ona má na návštěvě kamarádku.
Své třetí nyní tříleté vnouče prakticky vůbec nevídám. Milada prý prohlásila, že mu jako babička stačí její matka.
Mockrát jsem si chtěla o všem promluvit s Karlem, ale on buď na tohle téma nechce vůbec mluvit, nebo mi řekne, že jsem přecitlivělá, že Miladu srovnávám s Maruškou, ale ona je jiná a to je všechno. Na téma Milada a děti mluvit vůbec nechce, prý mu nepřipadá, že by se chovala nějak zle. Tak nevím, nerozumím tomu, jestli ho tak zmanipulovala, nebo se stydí přiznat, že mám pravdu.
Jsem z toho zoufalá. Tak moc bych chtěla, aby děti byly šťastné, nejradši bych byla, kdyby bydlely u nás.
Dáša
Názor odborníka: Vneste mezi vás klid a pochopení
Milá Dášo, je moc hezké, jak máte ráda svá vnoučata a máte o ně starost. Vím, že ztráta milované a ideální blízké osoby byla pro vás všechny těžká a druhá žena vašeho syna asi toto místo nikdy nenahradí, ať už by se chovala jakkoli.
Nepopírám, že se vaše snacha může chovat trochu jako macecha, ale celou situaci může jen zhoršit, když ji tak uvidíte. Z vašeho dotazu je cítit, že vidíte situaci vašeho syna hodně černobíle, přesně jak píšete, jako v pohádce. Pokud chcete, aby se vztahy vaší snachy s jejími nevlastními dětmi alespoň trochu zlepšily, zkuste k ní alespoň na chvíli změnit přístup. Čím více k ní budete přistupovat jako k maceše, tím více se tak bude chovat a možná si bude i svou zlost vybíjet na vašich vnoučatech.
Zkuste se na chvíli podívat na situaci očima synovy druhé ženy, jako to bylo třeba v pohádce Královna Zloba. I tam najednou celá pohádka o Šípkové Růžence vyzněla jinak, když se diváci podívali do „zákulisí“ zlé královny. Byla to fantazie o tom, co ovlivnilo zlou královnu v tom, že byla tak zlá. Pokud chcete celou situaci uklidnit, musíte do ní sama vnést trochu klidu a pochopení. A pouze pokud byste objevila prokazatelné týrání vašich vnoučat, přistupovat k věci rázně a nekompromisně.
Tereza Zahrádková, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 6. dubna 2015. Anketa je uzavřena.
