Vyrostla jsem v rodině, kde všechno táhla moje máma. Táta byl bohém, tvrdý rocker, jak s oblibou říkal. S kamarády měl amatérskou kapelu a pravidelně s ní vymetal všechny zábavy v okolí. Byla s ním legrace, jenže doma se moc nevyskytoval. Pracoval, to ano, peníze mámě dával, ale jinak byl věčně někde pryč. S bráchou jsme ho milovali, nikdy nám nic nezakazoval, všechno dovolil, blbnul s námi.
Máma byla přísná, s tátou jsme se nenudili
Napište svůj příběh i vyPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Máma byla ta přísná a docela často hodně naštvaná. Pochopitelně chodila do práce a po návratu z ní ji doma čekala druhá šichta. Vaření, uklízení, učení s námi. My s bráchou jsme byli pěkná kvítka, dávali jsme jí zabrat. A i když nás všechny peskovala, bylo na ní vidět, že nás i s tátou má hodně ráda. Oba mí rodiče byli vždy dost temperamentní, takže občas u nás létaly i talíře, taková typická italská domácnost. Ale nikdy na sebe nebyli naštvaní dlouho. Táta uměl mámu rozesmát a ona tu svou naštvanou tvář udržet nedokázala.
Po letech se mi mamka přiznala, že byla na tátu pyšná, protože jí ho všechny kamarádky záviděly, jaký je, ale on miloval jen ji a nikdy se po žádné jiné nepodíval, a že se kolem něho na zábavách točila spousta fanynek. Dnes jsou naši v důchodu, táta si už jen občas zabrnká s kamarády na kytaru, a je jim dobře.
Táta byl jako táta super, ale jako partner, na kterého nebyl nijak velký spoleh, za moc nestál. Toho jsem si byla vědoma. Představovala jsem si proto vedle sebe úplně jiného muže. Takového, který bude se mnou doma, já se o něj budu starat, budeme pořád spolu, bude mi pomáhat s domácností, s dětmi. A takového muže jsem si i našla. Příští měsíc budeme spolu už patnáct let. Máme dvě děti. Měsíc po výročí svatby oslavím devětatřicet, manžel je o tři roky starší.
Našla jsem si kliďase
Brali jsme se po dvouleté známosti, byla jsem těhotná. Sice jsme ještě dítě neplánovali, ale manžel rovnou řekl, že když už se zadařilo, vezmeme se a budeme rodina. On se o nás postará. A taky ano – já byla s dcerou doma, on vydělával, z práce chodil rovnou domů, se vším mi pomáhal a já prožívala nádherné období. Když byly dceři tři roky, vrátila jsem se do práce. Manžel mě sice přesvědčoval. Že můžu být s holkou doma i dál, že se o nás postará, ale já už se docela na kolegy těšila. Také dceru to od malička hodně táhlo k dětem a ve školce si okamžitě zvykla.
Neuběhl ani rok a já opět otěhotněla, narodil se nám syn. A stejně jako s dcerou, tak i se synem jsem prožila krásné tři roky doma. Manžel hodně pomáhal a já si jeho pozornost i pomoc užívala.
Co mám podle vás dělat?
Děti už jsou docela velké, samostatné a s manželem tak máme na sebe mnohem víc času. Jenže on je dost nepodnikavý, nejradši je doma, u televize nebo si zajde s klukem zakopat, ale to je tak všechno. Den co den je s ním stejný. Mohla bych si i podle něj řídit hodinky. Má své zvyky a z nich nemíní ustupovat. Ať je všední den, nebo svátek, ať jde do práce, nebo má volno, denně vstává ve stejnou hodinu i minutu. Z práce chodí později než já, většinou už jsem doma, když přichází, a každý den se odehrává to samé. Odemkne dveře, zavolá: Jsem doma, co bude dnes dobrého? Převlékne se, dojde si do lednice pro pivo a pustí televizi. A tak to jde den co den. Změna nastane, jen když odjedeme někam na dovolenou, ale poslední dobou se mu už nikam moc jezdit nechce, tak většinou navštěvujeme jeho nebo moje rodiče.
A já si tak občas říkám, jestli bych třeba vedle sebe nechtěla radši mít chlapa, jako byl můj táta. Bylo s ním vzrůšo, své dětství mám v paměti plné různých akcí, nenudili jsme se ani minutu. Teď mám pocit, že mi život protéká mezi prsty, jsem otrávená, ale manžel je spokojený. A když mu něco řeknu, tak se jen udiveně podívá a nechápe. Ani pohádat se s ním nemůžu, on je pořád tak v klidu. Někdy mám chuť zařvat, že mě vytáčí tím svým klidným nalinkovaným životem. Strašně mi tím leze na nervy. Nevím, jak dlouho to ještě vydržím.
Marika
Názor odbornice: Vymyslete plán
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vážená Mariko! Kdybyste zavítala ke mně do poradny, neunikla byste otázce, co jste vy sama doposud udělala pro zlepšení situace? A také co máte za příjemné volnočasové aktivity jen sama pro sebe? Z vašeho vyprávění nemohu vyčíst ani jedno.
Tak jako je vztah vyživován příjemnými společnými činnostmi (a skutečně se nemusí jednat o tak velkou věc, jako je dovolená), abych si udržela dobrý kontakt sama se sebou, je dobré, abych si pravidelně plánovala něco sama pro sebe, s kamarádkou, prostě bez partnera. Obojí pomáhá udržet psychickou pohodu i optimistický náhled na svět. Obávám se, že zde bude alfa i omega úspěchu vašeho manželského fungování.
I kdyby nebyl váš muž akční hrdina či rocker, dokážu si představit, že by se mohl rád zapojit do společné volnočasové aktivity s vámi. Je lhostejno, kdo společnou aktivitu naplánuje nebo kdo s ní přijde. Důležité je, aby proběhla a manželé si tak mohli do „rezervoáru“ vztahové pohody připsat pomyslné plusové body. Záleží na vás dvou, co společně budete podnikat. Někdo společně rád sportuje, jiní si zajdou do kina či do divadla...
Pokuste se zamyslet nad tím, z čeho byste mohli mít radost vy oba, a předstupte potom před manžela s hotovým plánem. Můžete sledovat, co se vztahem pravidelné společné činnosti udělají. Děti odrůstají, ani se nenadějete a ony vylétnou z hnízda. Je iluzorní spoléhat na to, že se společnými činnostmi začnete až v momentě, kdy zůstanete sami. Když partneři nemají na co navazovat, jejich vztah se potom často hroutí jako domeček z karet.
PhDr. Magdalena Dostálová
