Od zásadních okamžiků města, jako je třeba udělení titulu Evropské hlavní město kultury, přes rozsáhlou opravu kulturního domu Slavie, úspěchy budějovických sportovců či umělců až například po kuriózní zásahy strážníků, kteří honí zvířata po hlavním náměstí.
Tak vypadají záznamy v kronice Českých Budějovic. O ty dbá už 15 let středoškolský učitel dějepisu na Gymnáziu Jírovcova Kamil Dřevikovský. Je v pořadí desátým městským kronikářem.
Mohlo by se zdát, že městský kronikář a učitel Kamil Dřevikovský ví úplně všechno o tom, co se děje v Budějovicích. „Tak to ale není, události zapíšu a hned je pustím z hlavy,“ říká.
„Třeba tady, dvacátého října roku 2020. Počítačová výuka v koronaviru,“ listuje a předčítá Dřevikovský z bílých stránek v kůži vázané tlusté knihy. „Pandemie covidu bude určitě lidi za pár desítek let také zajímat. Já vždycky říkám, že kronika města, kterou píšu, nyní není ani tolik lákavá pro nás, protože v tom daném období žijeme. Pro budoucí generace bude mnohem zajímavější. Třeba pro ty, co si kroniku budou pročítat za padesát let,“ domnívá se 51letý učitel.
Vést městskou kroniku má svá pravidla. Od roku 1920 je to pro samosprávné obce povinnost. Nesmí se v nich inkoust mazat nebo se přikládat do stránek fotografie a malovat obrázky. „Když se spletu, tak škrtám. Občas to tam také najdete,“ přiznává Dřevikovský.
Na budějovickou radnici na odbor kultury dochází pravidelně jednou týdně a knihu vlastnoručně dopisuje. Snaží se o pěkné a úhledné písmo. „Když jsem začínal, mazal jsem jako kocour. Ale při přijímacím pohovoru jsem tady něco cvičně napsal a prošel jsem,“ vzpomíná českobudějovický kronikář a učitel v jedné osobě.
Kroniky měst a obcíPřestože vedení městské a obecní kroniky bylo povinné už od roku 1920, prvním kronikářem Budějovic se stal v roce 1967 Karel Gall. Jednotlivé svazky jsou uložené ve sbírkách okresního archivu. Kronikáři Českých Budějovic Karel Gall 1967–1969 Zdroj: Encyklopedie Českých Budějovic |
Kronika má 440 stránek a Dřevikovský za těch patnáct let už začíná psát svou pátou knihu. Výběr toho, co zaznamená, je víceméně na něm.
„Prvním krokem je to, co se ke mně dostane z monitoringu tisku, který dostávám z radnice. Pak si sám vyhledávám na různých webových stránkách, můžu například uvést Sokol, městskou charitu a podobně. Zprávy se musí samozřejmě týkat jen Českých Budějovic a musí být zajímavé. Rovnou říkám, že bulvár a skandály tam nepíšu, protože tam podle mého nepatří,“ uvádí.
Perličky tam však najít jdou. „Když byl lockdown, tak se smělo chodit ven jen okolo domu a dál se psem. A tady po Budějovicích byl vidět jeden klučina s plyšovým psem na vodítku. Tak to mi přišlo vtipné,“ směje se Dřevikovský.
I když je nejen ve svém zaměstnání pořád ponořený do různých informací, musí sledovat, co se děje, i z pozice kronikáře. Někdy je to už sice příliš zpráv, ale Kamila Dřevikovského psát kroniku pro krajské město stále baví.
„I po těch letech,“ ujišťuje. „Při psaní si pěkně odpočinu od školy, a naopak. Ale pořád mě to baví, takže dokud mě vedení města bude na tuto práci chtít, budu psát,“ říká dějepisář, který se ve svém volném čase rád prochází po lese, a navíc si doma píše jen tak pro radost deník v latině.
Historie budějovického kronikářství sahá až do 16. století. V současnosti se píše do vázané knihy, která vyjde až na šestnáct tisíc korun. Je sešitá ze speciálního papíru, který by měl například zvládnout i případné zatopení vodou.
Kamilem Dřevikovským je ručně psaný jen jeden kus, do tisku jde však po čase její mírně upravená verze v levnější variantě. Tu si mohou zájemci přečíst například v knihovně či v turistickém infocentru na radnici. Pokud by někdo přece jen chtěl vidět originál, může se s kronikářem spojit. „A pak není problém si ji prolistovat a přečíst,“ ujišťuje Dřevikovský.
