Ale ukázalo se, že je to fajn chlap, našli jsme spoustu společných témat, zjistili jsme, že nás baví stejné filmy, hudba a taky oba rádi sportujeme. Tak jsme spolu začali chodit a všechno bylo až neuvěřitelně prozářené sluncem. Aspoň já to tak vnímala.
Nepatřím k lidem, co každému hned důvěřují, spíš naopak, jsem taková opatrnější a váhavější. Však jsem také narozená ve Vahách. On si však počkal, do ničeho mě netlačil, ani do sexu, ani do společné dovolené, nebo snad dokonce bydlení. Což mi vyhovovalo.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Postupem času jsem se seznámila i s jeho kamarády a on s mými, celkem to zaklaplo a některé akce už podnikáme i společně s partou. Já ho asi po tři čtvrtě roce seznámila i s mými rodiči, které jsme pozvali na návštěvu. Máma mi pak řekla, že se jí moc líbí a že je hned na první pohled vidět, že to je upřímný a hodný kluk.
Což o to, to on je. Ale já teď zjistila, že mi lhal. Tvrdil mi, že rodiče nemá, protože zemřeli při autonehodě, když byl ještě malý. Pak ho prý vychovávala babička s dědou, ale ti už dnes také nežijí. Přišlo mi to smutné, říkala jsem si, co asi musel jako kluk zažívat. Tak jsem to téma moc nepitvala.
Byla jsem v šoku
Ale minulý týden jsme byli s jeho kamarády na víkendové akci v horách. Dělali jsme výlety, společně vařili, večer hráli společenské hry, bylo to fajn. Když jsme ale po večeři myli nádobí, zůstala jsem v kuchyni sama s manželkou jednoho z jeho kamarádů. A ta se na mě tak divně podívala a zeptala se mě, jestli mi nevadí, že táta mého přítele sedí ve vězení.
Byla jsem v šoku. Krve by se ve mně nedořezal. Zmohla jsem se jen na tichou odpověď, že jeho táta je přece mrtvý. Tomu ona se zasmála a pohladila mě po tváři. „Ale jdi, to jsi se musela splést,“ řekla a odspěchala za ostatními. Stála jsem tam jako opařená a nevěděla, co dělat.
Musela jsem to jít ven vydýchat a pak jsem si šla lehnout. Nemohla jsem však usnout a pořád se mi honilo v hlavě, jestli je to pravda a proč mi to neřekl. Když přítel dorazil do pokoje, namluvila jsem mu, že mi není dobře, nechtěla jsem to téma otvírat v cizím prostředí. Bylo mi ale do breku. Proč mi lhal?
Doma jsem si nalila panáka na odvahu a udeřila na něj, aby mi řekl pravdu o svém otci. On celý zbledl a začal koktat, co mi kdo řekl a co o jeho tátovi vím. Přiznala jsem, jak jsem se tu novinu dozvěděla, a on jen smutně pokrčil rameny a řekl, že mi teda řekne pravdu.
Příběh Taťány: Moje matka se zamilovala. Bojím se, že do podvodníka |
Jeho táta podnikal a do vězení se dostal před několika lety proto, že se se svými společníky dostal do nějakého velkého maléru, kde šlo o hromadu peněz. Kromě trestu odnětí svobody přišel i o velkou část majetku a peníze, co měl na účtu. Matka prý tu hanbu neunesla a odstěhovala se do Austrálie za svým bývalým.
Přítel, kterému tehdy bylo něco přes dvacet, se vykašlal na vysokou školu, sehnal si podnájem, našel si práci a snažil se brát tu situaci, jak je. Dlouho mu prý trvalo, než dokázal tátovi odpustit a podívat se mu do očí, ale už si s ním vyměnil několik dopisů a navštívil ho ve věznici.
V slzách jsem se ho ptala, proč mi to neřekl a lhal mi o svých rodičích. A on mě chytil za ruce a řekl, že mě miluje a že se bál, abych ho neopustila, když se dozvím, že je jeho táta zavřený. Tak mi zalhal a pak už tu hru musel hrát dál. Vzpomněla jsem si na to, jak moje máma říkala, že má upřímné oči... A on přitom bez mrknutí oka lhal.
Vím, že za své rodiče nikdo z nás nemůže, ale štve mě, že mi to zatajil. Když má tátu podvodníka ve vězení a jemu samotnému nedělá problém mi zalhat, co když to nebylo naposledy? Přísahal mi, že mě nikdy v ničem jiném neklamal a nikdy už to neudělá, ale mám mu vůbec věřit?
Dana
Názor psycholožky čtěte na další straně.
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka z Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 2, Mánesova 53
Názor odbornice Neutápějte se v sebelítosti
Vážená Dano, jak píšete, za své rodiče člověk nemůže. Nechci nijak obhajovat, že vám přítel lhal. Určitě vám měl říci pravdu. Na druhou stranu o rodiči ve vězení se nemluví moc snadno. Společnost, my všichni, máme tendenci stigmatizovat. Napadne nás myšlenka, která ostatně napadla i vás – otec ve vězení, a co když je syn po něm? Vždyť mi zalhal.
Máte plné právo se na přítele zlobit. Je dobré, abyste mu řekla, že se na něj zlobíte. Ne však za to, že je jeho táta ve vězení, ale za fakt, že vám lhal. Zlobit se na svého blízkého za lež vsak neznamená jeho absolutní odmítnutí. Neznamená to, že s takovým člověkem nemohu být. Podpořte svého partnera, aby vám v budoucnu říkal pravdu, jakkoliv by nemusela být příjemná.
Váš partner udělal něco, co není úplně neobvyklé – setkáváme-li se při terapii s dětmi rodičů ve výkonu trestu. Tyto děti své rodiče nezřídka „pohřbí“. Verze, že rodič nežije, vzbuzuje v okolí spíš soucit, možná i snahu okolí být sirotkovi nápomocen.
Rodič ve vězení naopak někdy přinese myšlenku, „co když je dítě po svém rodiči kriminálníkovi“? Nenaučilo se dítě od rodiče antisociálnímu chování? Nepřenášejí se tyto sklony v DNA? Nepřijímají se s mateřským mlékem? Tato verze přinese odsouzení, plodí předsudky. Jakkoliv jsou takové myšlenky, zvláště napíšu-li je na papír, iracionální, věřte mi, že nejsou vůbec ojedinělé.
Otec vašeho přítele procházel vyšetřováním, soudním procesem a následným uvězněním v poměrně citlivém věku svého syna. Na přelomu adolescence a mladé dospělosti potřebuje člověk vztahový rámec své původní rodiny, aby se k němu po bouřlivé pubertě tak trochu vrátil a následně se od něho svobodně mohl odpoutat a vykročit vstříc vlastní dospělosti se vší zodpovědností.
Váš přítel to však udělat nemohl. Nebylo s kým se identifikovat, oba rodiče poměrně fatálně selhali. Mladý kluk musel přerušit studia a začít se starat sám o sebe se vším všudy, bez svých rodičů „v zádech“. Když nyní sledujete jeho vývoj, připadá mi, že z této velmi náročné situace vyšel poměrně dobře. V poslední době dokonce připouští možnost, že by se s otcem usmířil.
Dobře, že partner zažil vaši autentickou reakci smutku a zklamání, že vám lhal. Neutápějte se však v sebelítosti, není to produktivní emoce. Stůjte si raději s partnerem po boku, v dobrém i ve zlém.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co má Dana dělat? Hlasujte na další straně.
