Už dvacet let jsem z domu, dvacet let, co nežiji se svou mámou. Přesto mně život ničí dál. Narodila jsem se před osmatřiceti lety, jsem jedináček, naši se rozvedli krátce po mých třetích narozeninách. Táta podal žádost o rozvod, neměl žádnou jinou, ani prý neměl kam jít, ale doma už to bylo k nevydržení. Znám to z jeho vyprávění, našli jsme k sobě cestu až v mé dospělosti. Máma ho vyškrtla z mého života, dělala všechno pro to, aby mu zabránila ve styku se mnou.
Změnila se po porodu
Táta mi vyprávěl, že si vzal krásnou, milou, empatickou dívku. Každý z jeho kamarádů mu ji záviděl. A když otěhotněla, oba se nemohli dočkat, až se narodím. Ovšem po porodu matka několik měsíců trpěla poporodními depresemi, brala léky a hodně se změnila. Táta se o mě dlouho staral sám, pomáhala mu babička, jeho máma.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Když se matčin stav zlepšil natolik, že se o mě mohla sama starat, už to prý nebyla ona. Změnila se, prý dost ztloustla, ale především se z ní stala hádavá, nepříjemná a zlá osoba. Táta se hodně snažil, ale pak to vzdal, už s ní nedokázal žít, hádky byly na denním pořádku, denně ho vyhazovala z bytu, až jednoho dne šel. Tvrdil mi, že se snažil, aby mě dostal do péče, ale neuspěl. A čas, který měl podle soudu trávit se mnou, matka bojkotovala.
Na dětství nemám nijak zvlášť hezké vzpomínky, máma mě nikdy za nic nepochválila, spíš jsem poslouchala, co jsem udělala špatně, co ze mě vyroste a že se není čemu divit, vždyť jsem celý táta.
Naštěstí jsem měla fajn kamarádku ze školy, její máma s ní taky byla sama a já s nimi trávila hodně času. Víc pozornosti a lásky jsem dostala od kamarádčiny maminky. Ale jedno mi život s mámou dal, a to samostatnost, naučila jsem se spoléhat sama na sebe, a hlavně jsem si předsevzala, že nikdy nebudu ke svým dětem jako moje máma.
Pár let klidu
Když mi bylo patnáct, přistěhoval se k nám matčin přítel. Byl rozvedený, měl syna, ale často ho nevídal, protože jeho bývalá žena se s ním odstěhovala na druhý konec republiky. S matkou se stýkal už nějakou dobu, až se nakonec rozhodli, že budou žít spolu.
Příběh Magdy: Matka po rozvodu propadla sociálním sítím, dělá nám ostudu |
Až do jejich rozchodu, což bylo za další tři roky, beru období, kdy u nás bydlel, za to nejlepší ve svém dětství. Byl to fajn chlap, rozuměli jsme si, pomáhal mi se školou, akorát jsem tenkrát začala chodit na střední. Z ničeho nedělal vědu, byla s ním legrace. I máma byla jiná, jako kdyby rozkvetla, ani mě tolik neprudila.
Jenže jejich vztah stejně nakonec skončil, matka byla neskutečně žárlivá a po čase mu začala dělat scény, až od nás odešel. Matka si ale nechtěla připustit, že za jejich rozchod může ona, dokonce mě začala obviňovat, že je to moje vina, že odešel kvůli mně, protože jsem se mu nabízela, protože jsem ho prý sváděla.
Byl to pochopitelně nesmysl, ale ona o tom i o nelogičnosti svého tvrzení byla přesvědčená. V 18 letech jsem odešla z domu, měla jsem půl roku do maturity. Pomoc mi nabídla kamarádka se svou matkou, žila jsem u nich, vděčím jim za hodně věcí. Zůstaly jsme v kontaktu dodnes. Moje matka to snášela hodně špatně, roznášela pomluvy, že jsme se všechny spikly proti ní.
Zůstala jsem sama s dcerou
Našla jsem si práci, podnájem a také jsem poznala fajn kluka, se kterým jsem otěhotněla. Bylo mi dvaadvacet, když jsem porodila dceru. Bohužel její otec před pěti lety zemřel na rakovinu. Zůstala jsem s dcerou sama, neměly jsme to jednoduché, ale měly jsme jedna druhou a já se jí snažím neustále dokazovat, jak je pro mě důležitá, jak ji mám ráda.
Se svou matkou jsem od svého odchodu z domova byla v minimálním kontaktu. Žijeme sice v jednom městě, ale každá na opačném konci, prakticky jsme se nevídaly, občas jsem jí zavolala, občas se viděla se svou vnučkou, když byla malá.
To vše se změnilo před zhruba rokem, když přišla dcera domů a že prý se viděla s babičkou, že na ni čekala před školou. Od té doby jsem jako na trní, moje matka se s dcerou začala vídat a já trnu, co všechno jí napovídá. Dcera mi pak pochopitelně doma vše řekne a vyptává se.
Příběh Adély: Máma o moje děti nestála, teď se diví, že ji nechtějí vídat |
Někdy je opravdu těžké jí všechny ty matčiny lži vyvracet. Moje matka je hodně přesvědčivá. Už jsem ji několikrát kontaktovala a žádala, aby dceři nic nevykládala, žádné lži a nesmysly, ale ona si nedá říct, prý je všechno pravda.
Říkala jsem si, že dceři zakážu se s ní stýkat, ale bojím se, abych to nezhoršila, abych dceru proti sobě neobrátila. Babička je podle dcery moc milá, dokonce mi řekla, že nechápe, co proti ní mám.
Lenka
Názor psycholožky čtěte na další straně.
