Za hororovou trilogií Cizinci stojí režisér Renny Harlin, který se v devadesátých letech podepsal pod známé akční filmy Smrtonosná past 2 nebo Cliffhanger. Hlavní část své kariéry pak zasvětil hororové tvorbě. Cizinci navazují na snímek Oni z roku 2008, ve kterém ztvárnila hlavní roli Liv Tyler. Příběh se točí okolo mladého páru, který cestuje napříč zemí, aby spolu začal nový život. Jednoho dne se jim však porouchá auto, musí strávit noc v odlehlé chatce v lese a právě tam se stávají kořistí tajemné skupiny maskovaných cizinců.
Z natáčení hororů koluje filmovými kuloáry asi nejvíc historek. Děsivých i komických. Kolik „hororu“ z vaší zkušenosti herec zažívá během jeho natáčení? Musí tam ten strach a úzkost být přítomen?
Myslím, že nějak přiměřeně ano. Nerada vyrábím emoce jen tak pro kameru. I když to asi některým kolegům funguje. Potřebuju je opravdu cítit. Zároveň to ale není tak, že bych se jimi nechala ovládnout. Umím je dost dobře vypnout a natáčení si dál užít.
Jste pověrčivá? Mluvila jsem s vašimi kolegy, kteří horory odmítli, protože se báli hrát si s „vyšší mocí“.
Jsem pověrčivá ve smyslu, že třeba zaklepu na dřevo, když něco řeknu. Ne ale tak, že bych se bála, co se mi v životě stane, protože zrovna točím film o něčem hrozivém. Ono se navíc dá těžko bát na místě, kde vás obklopuje 150 lidí a pracuje se.
Myslíte, že si ty děsivé příběhy z natáčení možná někdo vymyslel jako formu marketingu?
Určitě by to tak mohlo být! I u filmů, které nějak nakládají s nálepkou „podle skutečných událostí“ vím, jak málo stačí, aby se mohla používat. Používáme ji teď i v Cizincích, ale vycházíme hlavně z faktu, že „vloupání“ je něco, co se děje dnes a denně. Jen se my trochu víc inspirovali jedním konkrétním.
Vy sama jste fanynka žánru?
Byla jsem velká fanynka od čtrnácti do dvaceti. Teď už ne tak moc. A když už, tak spíše zahraničních. Ale byla jsem nadšená, když nedávno udělali nový díl Saw.
Dokážete horory sledovat doma večer sama?
Ano, úplně bez problému. Asi je to trochu zvláštní, ale je to tak.
Cizinci budou mít tři části. Vy jste je ale natáčeli všechny zároveň. Bylo to v něčem matoucí?
Je to tak. Ráno jsme točili scénu z jedničky a odpoledne za sebou něco z dvojky a trojky. Matoucí to asi nebylo, ale určitě to byla výzva, protože jsem musela vědět, v jakém psychickém rozpoložení se moje postava právě nachází. Měla jsem spoustu poznámek. Navíc teda v druhém díle je jedna opravdu náročná scéna. Asi nejšílenější, jakou jsem za svou kariéru zažila. Teď o ní ale ještě nemůžu mluvit. Až se budou dělat rozhovory k dalšímu filmu, tak o ní ale budu určitě vyprávět velice konkrétně.
Dá se natáčení Cizinců nějak srovnat s vašemi zkušenostmi ze vzniku Riverdalu?
Dá i nedá. Riverdale byla skvělá zkušenost, často jsme natáčeli neuvěřitelně zajímavé věci, ale asi nic tak hraničního jako tady. Navíc Cheryl jsem v Riverdalu hrála sedm let, takže už jsem v sobě po čase měla nějaké tlačítko, kterým jsem ji uvnitř sebe dokázala vypnout nebo zapnout. Tohle pro mě byla úplně nová postava. Jsem ráda, že jsem dostala příležitost takto strávit 52 dní. Miluju Slovensko.
Byla to pro vás první návštěva?
Ano. O Slovensku jsem upřímně před tím moc nevěděla. Vůbec jsem netušila, jaká země mě čeká. Přiletěla jsem do Vídně a už po cestě cestě autem do Bratislavy jsem Slovensku začala propadat. Tohle na své práci miluju. Že můžu poznat a žít na místech, kam bych se jinak nedostala.
