Starší syn pochopil, jak na tátu a je taky hodně po něm, takže si s ním v těchto věcech notuje, nebo se ho dokonce snaží občas trumfovat. Je mu třiadvacet, je už nějaký čas z domu, našel si dobrou práci u zahraniční firmy a s partnerkou žijí v pronajatém bytě v krajském městě. Mladšímu je sedmnáct, ještě nikdy neměl známost a bydlí s námi. Studuje gymnázium, hodně čte, hraje na klavír a je všechno, jen ne kopie svého otce. Je hodně citlivý a jemný, a kromě toho, že se dobře učí, taky miluje umění a zajímá se o ekologii a lidská práva.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Pro mého muže, který je stejně jako starší syn řemeslník, je už jen to, že kluk studuje, pomalu ostuda. Má za to, že studovaných lidí je u nás v zemi až moc a jsou navíc k ničemu, stejně je prý nakonec živí ti, kdo makají rukama. Nechtěl nejdřív ani slyšet o tom, že by šel syn na gymnázium, ale nakonec ho přesvědčila třídní učitelka na základce, která mu namazala med kolem pusy, jak má šikovného syna, který je jistě chytrý po něm a že by rozhodně měl studovat, když je takový talent.
Já osobně jsem ráda, že se synovi ve studiu daří a jsem odhodlaná ho podporovat i dál, aby šel na vysokou školu. Je opravdu chytrý, navíc má talent i na jazyky, a já budu jen ráda, když to dotáhne dál, než jsme to dotáhli my. Já mám sice maturitu na zemědělské škole, ale hned po ní jsem otěhotněla s prvním synem, a pak už byly pro mě děti na prvním místě. Žádná kariéra ani nepřicházela v úvahu, můj muž má v tomhle dost staromódní názory, ženská patří do kuchyně a rodinu má živit chlap.
Příběh Jarky: Syn se po rozchodu vrátil domů, jsme z toho na nervy |
Manžel je vyučený instalatér, o maturitu ani nestál, i když myslím, že by ji lehko zvládl. Není to žádný trouba. Ale u nich doma nebylo vzdělání nikdy priorita a nakonec proč taky. Vypracoval se, má svou firmu a dovede vydělat dost na to, abychom se měli dobře.
Každý den je u nás boj
Mladší syn na řemeslo ani nikdy nebyl, není extra šikovný na ruce. Zato je hodně citlivý a vnímavý, vždycky měl pochopení pro ostatní, hodně se zajímá o práva menšin a klimatické problémy, s čímž ale doma hodně naráží. Kdykoli na takové téma přijde řeč a jsou doma oba, myslím otec a syn, tak je z toho hádka, třískání dveřmi a někdy i slzy. Je mi to moc líto, nic na světě si nepřeju víc, než aby si ti dva rozuměli. Ale to je asi jen z říše snů.
Kolikrát je mi až smutno z toho, jakými jmény manžel syna častuje, snaží se ho přesvědčit o svém vidění světa, a když to nejde, tak ho různě ponižuje a uráží. Kluk je trochu paličák, a tak se většinou nedá a snaží se otce „ubít“ vědeckými argumenty, ale to na něj nefunguje. Je to prostě ztracené.
Příběh Anny: Syn se odmítá usmířit s otcem. Nevím si rady |
Když se syn s prásknutím dveří zavře do pokoje, já mám na krku rozčileného chlapa, který mi hučí do hlavy, že doufá, že z toho kluk vyroste, že to je snad jen pubertou, a že jestli za ním jednoho dne přijde, že se chce předělat na ženskou nebo že se chce oženit s chlapem, tak ho přetrhne jak hada. Kolikrát i říká, že to snad ani není jeho syn. Což tedy uráží zase mě. Prý, co to je za chlapa, když je jemný jak slečinka a není ani trochu mužný...
Synovi zbývají ještě dva roky do maturity, potom chce studovat na vysoké škole v jiném městě a plánuje, že se odstěhuje na kolej. To si myslím, že nám všem hodně pomůže. Jenže do té doby je ještě daleko a já nevím, jak to vydržím. Už jsem z toho opravdu špatná, je mi kluka líto, vím že ho to mrzí. Nevidím žádné dobré řešení, mám oba dva ráda a nenapadá mě, co s tím dělat.
Jana
Názor psycholožky čtěte na další straně.
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka z Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 2, Mánesova 53.
Názor odbornice Promluvte si s oběma
Vážená Jano, představte si sama sebe jako válečného vyjednavače. Jeho funkcí je být zde tak trochu pro obě strany. Pomoci jim nalézt to, kde mají průnik, co je jim společné. Myslím, že je určitě třeba, abyste pracovala se synem i s mužem.
Syn by od vás měl slyšet, že to táta rozhodně nemyslí špatně. Má své děti rád. Nemusí však všemu z jejich světa rozumět, tak tomu bylo odjakživa, že ne vždy všechno, čím žila mladá generace, bylo srozumitelné pro generaci jejich rodičů.
Řekněte také synovi, že má jedinečnou možnost učit se argumentaci v konverzaci s otcem, který nemá stejný názor a který je velmi tvrdý oříšek. Aby byl jeden argumentačně zdatný, což dnešní svět vyžaduje, je výhodné, aby syn měl „těžko na cvičišti…“, vždyť víte, jak je to dál.
Zároveň svého syna učte, že je třeba mít k otci (potažmo k lidem s odlišným názorem) respekt. Zachovejme si výhody naší vyspělé evropské civilizace, kde není ve zvyku zabíjet se jen proto, že máme jiný názor.
Příběh Kateřiny: Naše dcera je samý problém, ale manžel jí vše odpustí |
S manželem zkuste pracovat v tom smyslu, aby dokázal nacházet rysy, které může mladší syn mít po něm. A také aby dokázal syna vnímat jako prostředníka k porozumění modernímu světu. Ano, váš muž má své tradiční hodnoty. Dnes jim však zdaleka neholduje plošně celý svět. Je dobré mít alespoň základní přehled o tom, jak žijí a uvažují jiní lidé.
Napadla mě také elegantní příležitost, jak si otec může ozkoušet „výhodnost“ synova vzdělání. Vydejte se společně na výlet do cizí země. Váš mladší klučík se tam domluví, čímž tátovi v cizině může značně usnadnit život.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co má Jana dělat? Hlasujte na další straně.
