S manželkou Vendulkou jsme svoji už dvacet let. Máme dva kluky, patnáct a devatenáct let. Ten mladší jde do učení na automechanika a starší pracuje se mnou v naší rodinné firmě. Máme ještě s mým tátou dobře zavedenou truhlářskou dílnu, řemeslo truhláře se u nás dědí z otce na syna. Mezi lidmi máme jako šikovní a precizní truhláři velmi dobrou pověst.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Co neví, to nepoví
To naopak moje pověst manžela bere za své. Žijeme na vesnici a tam každý vidí druhému do talíře. A navíc moje žena je tak ráda středem pozornosti, že o tom, co se v naší rodině šustne, si už cvrlikají i vrabci na střeše. Vendulka je totiž taková místní drbna, ta co neví, to nepoví. I když někdy mám pocit, že ona poví i to, co neví.
Její upovídanost je asi dědičná, manželčina matka je nemlich to samé jako Vendula. Co si s ní tchán díky její nevymáchané puse už zkusil, o tom by se mohly psát romány. Dokonce to u nich vypadalo na rozvod, tchyně se pak na chvíli uklidnila, ale co vím, tak si zase pouští hubu na špacír.
Tchyně s tchánem žijí ob dvě vesnice a u nich jsem i Vendulku poznal. S kamarády jsem byl v jejich vesnici na tancovačce a ona byla široko daleko nejhezčí holka. Však jsem taky měl co dělat s místními frajery, když jsem ji protáčel v kole. Dokonce jsem se kvůli ní popral. Tím jsem u ní stoupl v ceně a do roka byla svatba. Brát jsme se museli, náš Franta byl na cestě.
Vendulu jsem si přivedl k našim do domu. Je velký, dvougenerační. Naši ho zdědili po máminých rodičích, s tátou a kamarády jsme přistavěli patro, vždycky jsem v něm chtěl žít s rodiči a svou rodinou. Naštěstí Vendula si s našima rozumí, takže soužití s tchyní a s tchánem je bezproblémové.
O to větší problémy mi dělá ta její udrbanost. Kde se co šustne, u toho musí být. Všechno rozebírá se sousedkami, pak si k tomu něco přidá a nakonec to vypráví mně doma. Už mockrát jsem ji s jejími řečmi poslal k šípku, ale ona si nedá pokoj.
Centrum drbů u Venduly v krámě
Vendula je bohužel ve středu všeho dění. Je totiž vyučená prodavačka a v naší vesnici si otevřela malý krámek. Větší nákupy si sice lidé vozí z města, ale i tak má stále plno. Věčně je u ní sněm ženských, které si během nákupu vymění i místní drby.
Kdyby ale zůstalo jen u toho, co se děje u sousedů, tak bych to ještě přežil. Já si stejně nic nepamatuji a ty její řeči pouštím jedním uchem tam, a druhým ven. Jenže moje milá žena se svěřuje svým kamarádkám i s tím, co se děje u nás doma. A zachází do dost velkých podrobností.
A jak je tomu se vším, ten, koho se to týká, se všechno dozví jako poslední. Stejně tomu bylo i v mém případě. Ženský si spokojeně o mně drbaly, probíraly s mojí ženou moje špatné vlastnosti, zlozvyky, řešily i naše intimní chvilky a já byl jako hlupák. Když si jenom uvědomím, že jsem je potkával a nevěděl, co všechno o mně ví, tak mám teď sto chutí se někde schovat a nikdy nevylézt.
Intimnosti z naší ložnice jsou veřejným tajemstvím
Všechno jsem se dozvěděl v hospodě, když si ze mě začali chlapi dělat srandu. Utahovali si ze mě, dělali narážky, šišlali na mě a já pořád nechápal, o co jde. Až mi jeden z nich vylíčil, co se doma dozvěděl od své ženy. Mít Vendulu po ruce, tak jsem ji snad přetrhl.
Doma jsme se hrozně pohádali. Řekl jsem jí, že ze mě dělá totálního vola. Celá vesnice se směje těm jejím drbům. Co je komu po tom, jak to máme spolu my dva v posteli. Jestli chrápu, nebo jak jí říkám v intimních chvilkách. Proč musí s kamarádkami řešit, jaké mám zdravotní problémy, jestli nosím slipy, nebo trenky.
Chápu, že je fajn, když má člověk dobrého kamaráda, kterému se může svěřit, ten mu poradí a hlavně nepustí dál, co se dozvěděl. Ovšem to v případě mé ženy takhle není. Ona klidně komukoliv vykládá cokoliv. Tak jak se bavila a baví o jiných, tak se s klidem baví i o mně.
Dokonce se nestydí řešit s ostatními i naše kluky. Hlavně ten starší je na mámu hodně naštvaný. Vyslepičila okolí, že má holku, přidala pár podrobností a baby ve vesnici ho teď zpovídají, kdy se bude ženit. Franta nedávno prohlásil, že jestli se máma nezklidní, tak se sebere a vypadne z domu.
Nevím, co s tím mám dělat. Mám na ni takový vztek, že bych ji nejradši poslal zpátky domů k rodičům, ať si tam drbe s maminkou a nás nechá na pokoji.
Luboš
Názor odborníka: Vychovávat dospělého je těžké
Dobrý den, Luboši, umím si představit, jak ponižující pro vás chování manželky může být. Myslím, že podobné chování je časté a jeho aktéři si vůbec neuvědomují dopad, který má. Značně oslabuje vztah dvou lidí a narušuje důvěru mezi nimi. A to se s humorem brát nedá.
Zachovávání mlčenlivost o tom, co se mezi partneři děje, a nenarušování intimnosti ve vztahu je velmi důležité. A mělo by patřit k samozřejmosti ve vztazích. Také ohled na druhé, empatie vůči nim. A to ve vašem vztahu zjevně chybí. Manželka z něj udělala věc veřejnou bez ohledu na to, jak se pak cítíte vy, nebo děti.
Můžete zkusit si s ní o tom promluvit. Ať si představí, jak by se cítila ona, kdyby jste vy o ní takhle mluvil se svými kamarády. Kdybyste vynášel intimnosti o ní. Zeptat se jí, jak by to řešila. Možná pochopí, jak nepříjemné to pro vás je. Také je možnost pohrozit jí, že odejdete. Je dost možné, že to bude fungovat. Jenže na jak dlouho. „Vychovávat“ dospělého člověka je opravdu těžké, ne-li nemožné. A k vyzrálé osobnosti určitě patří i to, že se dokáže vcítit do druhých a brát na ně ohled. Jestli se chcete chovat jako ona, aby vás pochopila, nechám na vašem zvážení.
Eva Belešová, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 6. července 2015. Anketa je uzavřena.
