Jako malé mi maminka často četla příběh, ve kterém byla holčička usvědčena ze lži. Děj si dnes už nepamatuji, ale zcela jasně si vybavuji ten pocit zostuzení, lítosti a hanby, který jsem s ní prožívala. Samozřejmě mě to neodradilo, abych si v dětství vypomohla pár (ne)vinnými lžemi, jako že už mám hotové všechny domácí úkoly nebo že ještě deset minut a určitě tu televizi vypnu. Ale jakmile jsem něco opravdu provedla a nepřiznala se, tíživý pocit na hrudi mě naprosto drtil. Až jsem nakonec musela s pravdou ven, kdo ten hrneček rozbil. Strach z trestu a pocit viny vystřídala úleva. Pravda zaoblila ostré hrany mého svědomí, které mě přestalo zevnitř drásat.
26. listopadu 2020, aktualizováno
0:06
