Problém menší země je, že má i menší počet specialistů. Na některé oblasti jich pak je jen několik. Takže se stává, že k některému tématu se už pár let vyslovuje hrstka lidí. Což unudí i trpělivého diváka či čtenáře. Odborníci v médiích se pohybují v následující dráze vývoje: nadšení – respekt – nuda – konec. Objeví se nová tvář, mluví neotřele a zajímavě. Začnou ji zvát všechna média a získá si všeobecný respekt. Jenže mediální sláva je nakažlivá a asi nikdo z nás jí nedokáže odolat. A tak oslovený odborník se postupně vyjadřuje i k tématům, kterým tak úplně nerozumí. Jednoduše z důvodu, že je médiím stále „k dispozici“. Jeho původně osvěžující názory se stávají nudnými frázemi a mluvící hlava pomalu z médií vypadává.
Obávám se, že dalším důvodem despektu k odborníkům jsou vědecké studie. Existují na všechno a vzájemně si odporují. Alkohol škodí, říkají vědci. Ale hned zítra se dočtete, že jiní vědci zjistili, že víno je zdravé, další, že pivo je zdravé a tak podobně podle toho, kdo zrovna chystá marketingovou kampaň.
Na MediaHubu jste se tento týden mohli dočíst, jak američtí vědci došli k závěru, že falešné zprávy se šíří na Twitteru rychleji než pravdivé. Mají to vyfutrované. Analyzovali po více než deset let přes sto tisíc tweetů od tří miliónů uživatelů. Makalo na tom 6 nezávislých kontrolních týmů. A vy se divíte, že lidé expertům nevěří?
„Lež oběhne půl světa dřív, než má pravda příležitost si natáhnout kalhoty.“ To je názor Winstona Churchilla. Nepotřeboval k tomu ani týmy vědců ani 126 tisíc tweetů. Žil mezi lidmi a věděl, jak se chovají.
"Fake news" totiž nejsou vůbec nic nového. Cizí velmoci vždy ovlivňovaly dění všude tam, kde mohly, a zlí lidé pomlouvali každého, kdo jim překážel. Až v médiích budou více vystupovat odvážní lidé s osobitými názory a méně experti s banálními pravdami, novináři získají zpět kus ztraceného respektu. Nevím, co je na tom tak složitého.
