Někteří lidé ji označují za extremistickou. Ona tvrdí, že jí jde jen o dobro dětí. Kritizuje český systém, kdy malé děti končí v ústavech nebo na dlouhé roky v pěstounských rodinách.
Vizitka:Petra Vrtbovská se narodila před 47 lety v Praze jako mladší jednovaječné dvojče. Vystudovala pedagogickou fakultu a absolvovala doktorandské postgraduální studium. Studovala aplikovanou psychologii v Irsku na University College Cork. Po odchodu ze školství pracovala na Úřadu vlády jako vrchní rada pro problematiku drog. Pro britské velvyslanectví pracovala jako odborník na problematiku Romů, drog a péče o děti. V roce 2003 založila Institut náhradní rodinné péče Natama. Je autorkou dvou knih zaměřených na psychoterapii raného traumatu. Měla několik výstav svých olejomaleb. Je zasnoubená. |
"Devadesát procent dětí, které jsou nyní dlouhodobě u pěstounů, by mělo být adoptováno. Takhle když povyrostou, dobře ví, že jsou "jen" v pěstounské péči, že pěstouni na ně berou peníze a někde běhá jejich máma a táta, kteří je nechtějí. Přijde puberta a najednou to rupne. Každý totiž potřebuje vědět, že někam patří. To pouto v pěstounské rodině je často tak slabé, že pěstouni přestanou děti zvládat, nechtějí s nimi dál žít. A tak je vracejí do ústavů," vysvětluje.
Nelíbí se jí ani, když si pěstouni pořizují rodiny o osmi, deseti dětech. Podle ní jsou to zmenšené dětské domovy. "Ty děti nepotřebují velkou tlupu. Zažily si svoje, jsou traumatizované a pomůže jim jen to, když jim věnujete obrovské množství pozornosti a objevíte jejich opravdovou duši," říká.
"To se u pěstounů s osmi dětmi stane těžko. Znám dost takových velkých rodin a jsou to obvykle fajn lidé. Ale řada dětí se po trápení u nich vrátila do ústavů nebo šly na psychiatrii. V pěstounské péči by neměly být víc než dvě děti, výjimkou je situace, kdy jde o sourozence," vysvětluje vystudovaná pedagožka a psycholožka, která se u nás snaží prosadit pěstounství na přechodnou dobu.
Děti by byly u náhradních rodičů jen do doby, kdy bude jasné, zda se o ně biologičtí rodiče jsou schopní postarat, či ne. Pokud nastane druhá varianta, děti by měly být adoptovány.
Petra Vrtbovská je velkou příznivkyní toho, aby se pěstouny stávali i gayové a lesby. "Sexuální orientace je vrozená věc a neovlivňuje rodičovské schopnosti. Mezi těmito lidmi je řada potencionálních dobrých rodičů, kteří touží mít děti a mají ztíženou možnost," míní.
"Tedy teď mluvíme o mužských párech, ještě nikdy u nás nebyl o děti žádat lesbický pár. Ty si to umí zařídit jinak. Ale mužské páry jsme si pokaždé hýčkali. Bohužel u nás pořád ve společnosti působí tmářské názory, takže to takové páry vždycky dřív nebo později vzdaly a žádné dítě nakonec nepřijaly," prezentuje svůj názor.
Petra Vrtbovská byla jako dítě součástí rozsáhlého výzkumu dvojčat. Její jednovaječná sestra Michaela pomáhá sdružení jako finanční manažerka. "Být dvojčetem je prima. Spíš je trochu protivné, že vás pořád někdo srovnává a zkoumá, co máte stejné a v čem se lišíte," říká.
"To je reakce většiny lidí, když potkají dvojčata. A vy se s tím musíte naučit žít," dodává a zároveň přiznává, že se sestrou i na dálku vědí, jak se ta druhá má.
"A dějí se nám takové zvláštní paralelní situace. Například sestra má taky za manžela cizince. Když se mi něco stane, může očekávat, že se to v nějaké obměně přihodí i jí. To je další ze záhad dvojčat. V jednom projektu zkoumali rozdělená dvojčata – každé se dostalo do jiné adoptivní rodiny, a když je dali po letech dohromady, zjistili, že mají stejné oblečení, v obývácích stejné lustry..."
