Podle Swaaba neexistují žádné důkazy naznačující, že se homosexuálnímu chování lidé naučí od svého okolí. "Děti vychovávané lesbami nemají větší šanci, že budou homosexuální. Stejně tak není žádný důkaz pro nesmyslné tvrzení, že homosexualita je životní volbou," píše vědec z Amsterdamské univerzity ve své knize.
Na mozek plodu můžou podle vědce již dva týdny po zplození působit i sebemenší chemické změny v těle matky. Dokládá to zdokumentovanými příklady žen, které mezi lety 1939 a 1960 braly umělý estrogen kvůli snížení rizika potratu a u jejichž dcer byla větší pravděpodobnost, že budou bisexuální nebo lesbické.
Narušení chemické rovnováhy
Jako další látky ovlivňující mozek plodu označil vědec i nikotin a amfetaminy, jejich uživatelkám se podle něj častěji rodí lesbické dcery než jiným ženám. K výčtu patří také alkohol a znečištěné životní prostředí, toxiny z obojího se skrz matku opět dostanou do mozku plodu. "Pokud žena pije hodně alkoholu, můžou buňky určené k přesunu do jiné části mozku plodu mozek úplně opustit," citoval neurobiologa britský list Telegraph.
Kromě drog stojí za menšinovou sexuální orientací podle vědce také stres. Při stresu se vylučuje hormon kortizol, který v plodu působí na hormony spojené se sexualitou.
V knize také tvrdí, že s počtem narozených synů roste pravděpodobnost, že následující syn bude homosexuální. Dochází k tomu kvůli reakci matčina těla na mužské hormony, která je prý při každém těhotenství prudší. Swaab ale upozorňuje na to, že svou roli hraje v tomto případě i genetika. V současnosti ale není jisté nakolik.
Zatímco někteří považují Swaabova tvrzení za cílenou provokaci a snahu skandalizovat, lidé s menšinovým sexuálním zaměřením ji přijali ze stejných důvodů spíše s radostí.
Není to poprvé, co Swaab svými názory provokuje. V devadesátých letech vyvolala bouřlivé reakce jeho studie potvrzující rozdíly mezi stavbou mozku homosexuálů a heterosexuálů. Radost nedělá ani věřícím: tvrdí, že chytřejší lidé mají větší šanci být ateisty.
