Jak trávíte svátek svatého Valentýna?
Jako každý jiný den, jen se těším, že budu s tím, kdo je mému srdci nejbližší, se svým partnerem.
Co vám zaručeně udělá radost?
Asi jako každé ženě květina a čokoláda (horká).
V jednom bulvárním deníku o vás napsali, že jste "nejvlivnější ženou v českém fotbale", jak to opravdu je?
Myslím si, že je to nadsázka. Ve vedoucí funkci celého Českomoravského fotbalového svazu je Ivan Hašek. Já jsem členem kolektivního orgánu, což však určitou zodpovědnost přináší.
Funkci máte na čtyři roky, co byste ráda dělala potom?
Upřímně řečeno, záleží, jakým směrem se bude ubírat práce v naší komisi. Ale velmi ráda bych zůstala u sportovního práva a u českého fotbalu.
Neaspirujete na to, že byste Haška jednou nahradila?
Ivan Hašek je jedním z důvodů, proč jsem vůbec šla do českého fotbalu, takže takové ambice nemám.
Markéta Haindlová (26)
|
Co přesně post předsedkyně Odvolací a revizní komise ČMFS obnáší za povinnosti?
Řešíme různé kauzy. Komise rozhoduje o odvoláních, která se týkají přestupů, registrací hráčů, dále kontrolujeme hospodaření svazu, ale i to, zda se dodržují předpisy a stanovy ČMFS. Podílíme se i na tvorbě budoucí legislativy.
Je to práce na plný úvazek, nebo stíháte ještě něco dalšího?
Je to spíš čestná funkce, ale i u ní záleží, jak se jí věnujete. Když to vezmu do důsledku, vidím, že to zabírá čím dál více mého času. Nejen toho volného, ale i pracovního, protože jinak jsem koncipientkou v advokátní kanceláři.
Jak na vaše zvolení do funkce reagovali starší, případně mužští kolegové?
Fotbal je prostředí, ve kterém se pohybuje více mužů než žen, ovšem celosvětový trend ukazuje, že žen ve fotbale stále přibývá. Respekt či důvěru si člověk musí získat odvedenou prací. Já doufám, že se mi to také podaří. Co se týká práce v komisi, na spolupráci s kolegy si nemohu stěžovat. Naopak, jsou to všechno kvalifikovaní právníci a odborníci, kterých si vážím a spolupracuji s nimi moc ráda.
A vaši kolegové z advokátní kanceláře? Nezávidí vám třeba trochu?
Samozřejmě se člověk občas s nějakými narážkami přeci jen potýká, ale to už k tomu prostě patří, protože žena v takové funkci se nevidí každý den. Všeobecně však cítím spíše podporu.
Kdy jste se začala zajímat o fotbal?
Řekla bych, že fotbal je sport, který člověka ovlivňuje všeobecně, nelze ho nevnímat. U žen si ale tento sport příliš sympatií obecně nezískává.
U vás ano?
U mě patřil vždy mezi ty oblíbenější. Užší zájem o fotbal v rámci právní sféry pak začal na univerzitě v Curychu. Navíc musím podotknout, že je to sport, na který navazuje celá sociální síť. Fotbal není jen o samotné hře, ale ovlivňuje okolní dění, navazují na něj například různé charitativní programy. Má daleko větší přesah, není to jen sport
Hrála jste ho někdy?
Jen rekreačně.
Vás zajímal sport odjakživa?
Už od dětství jsem hlavně tancovala, dělala jsem balet. Ale mám ráda i další sporty, chodím běhat, ráda lyžuju, hraju tenis, jezdím na koni. Sport prostě patří k mému životnímu stylu.
A proč jste skončila s baletem?
Jednou prostě přišlo období, kdy jsem se musela rozhodnout, jestli se vydám na studijní dráhu, anebo zůstanu u sportu. Také jsem trochu víc vyrostla. Nicméně balet stále patří k mým koníčkům.
Zkusit sportovní právo tedy logicky navázalo na vaše sportovní kořeny?
Dá se to tak říct. Na pražských právech jsem se dozvěděla, že FIFA vypisuje postgraduální program, prošla jsem výběrovým řízením a začala sportovní právo studovat.
Existuje podobný obor i v Česku?
Při jednotlivých univerzitách vznikají různé programy zaměřené na sportovní právo, ale není jich mnoho, tento obor je velmi mladý. Do budoucna je podle mě tento obor zajímavý, je to mladé dynamické odvětví.
Spousta lidí kritizuje vysoce nadsazené platy špičkových fotbalistů, jaký na to máte názor?
Ze zákulisí vím, že mnoho českých klubů svým hráčům neplatí, nebo jim platí třeba s tříměsíčním zpožděním. Naopak bych se jich spíše zastala. Z globálního pohledu se ty opravdu vysoké sumy objevují jen u těch nejlepších z nejlepších. A ti pro to obětovali mnoho. Je za tím obrovská dřina, velké odříkání a já jim to pak jedině přeju.
Prý se k tomu všemu ještě stíháte zabývat i charitou, komu konkrétně pomáháte?
Moje maminka hned po revoluci spoluzakládala Sdružení pro pomoc chronicky nemocným dětem. Několik let jsem tam pomáhala, poté jsem nějakou dobu pracovala pro UNICEF a v současnosti spolupracuji s Ivanou Follovou na různých charitativních projektech, například pro dětské domovy. Další projekt je pro mentálně postižené ze sdružení SIMP. Začaly jsme také spolupracovat s Karlem Poborským a Thomayerovou nemocnicí. To je vlastně ukázka toho, že i fotbal může pomoci při pořádání charitativních projektů.
Markéta Haindlová v modelu návrhářky Ivany Follové
Zajímáte se, i vzhledem ke spolupráci s návrhářkou Follovou, o módu? Nosíte raději sukně, nebo kalhoty?
Móda, myslím, zajímá každou ženu, takže i mne. Jinak jsem spíš kalhotová.
Jaký je váš nejdražší kousek?
Tak to jsou určitě moje první šaty od Ivanky Follové.
A jak jste na tom s podpatky?
Nosím je velmi ráda, ale kvůli tomu, že jsem sama o sobě dost vysoká (177 cm, pozn. red.), zas tak často je nenosím.
Nevadí vám, když jste vyšší než partner?
Říká se, že láska hory přenáší, ale uznávám, že velký rozdíl ve výšce by mi vadil.
Co tedy od partnera čekáte? Jaké jsou vaše požadavky?
Myslím si, že žádný ideální muž neexistuje, ale je důležité, aby člověk našel někoho, kdo je blízký jeho srdci, hodil se k němu.
Uvažujete o rodině, nebo je u vás na prvním místě kariéra?
Samozřejmě jsem teď hodně vytížená, na druhou stranu díky práci pro UNICEF jsem zjistila, že děti mám velmi ráda, tradiční rodina se mi velmi líbí. Rodinný typ tedy jsem, ale i když to asi zní frázovitě, není na to teď čas. Asi bych se ráda chvíli věnovala profesní dráze.
Máte sourozence?
Jsem jedináček. Vždycky jsem chtěla sourozence, psa a koně. A tak jsem dostala želvu.
Jste také poměrně kosmopolitní člověk.
Čtyři roky jsem žila s rodiči v Amsterdamu a vždycky se tam ráda vracím. Mám tam kamarády a je to vedle České republiky jediná země, kde si dokážu představit svůj život. Také jsem chvíli pobývala ve Francii, kterou mám také velmi ráda. Líbí se mi i exotické země. Ovšem po čem opravu toužím, je podívat se do zemí třetího světa.
Podle všeho, co říkáte, vypadáte jako žena bez jakékoli chybičky. Máte vůbec nějaké slabé stránky?
Těch je určitě hodně (smích). Někdy jsem asi až moc nezávislá a samostatná. Tím, že jsem byla zvyklá hodně cestovat, dlouho nevydržím na jednom místě. A mám tolik aktivit, že mi potom zbývá málo času na moje nejbližší.
Máte čas na osobní život?
Mám. Když si člověk časový harmonogram zorganizuje správně, udělá si v tom řád, když hlavně chce, tak se čas vždy najde.
Co váš partner dělá?
Prozradím pouze to, že se oba pohybujeme ve stejném prostředí. Je také hodně vytížený. Nedělalo by dobrotu, kdybychom byli každý z jiného těsta, jeden by měl třeba hodně volného času. Podobný styl života podle mě vztahu prospívá.
Markéta Haindlová - v mládí baletka, teď profesionální fotbalová právnička
