Z útlého dětství si pamatuji hlavně Julisku, kde hrála Dukla. V šesti letech se mě tam v bufetu zeptali: "Co si přeješ, chlapečku?" Nepátrali po holčičích rysech v obličeji, jen prostě předpokládali, že holka a fotbal nejdou dohromady.
A jdou.
V rané pubertě mi na nočním stolku vedle zásadního díla Dáša, pražská studentka, ležela také Dukla mezi mrakodrapy a Plná bedna šampaňského od Oty Pavla. Láska k fotbalu mě nepustila ani v dospělosti, jen se mi zdá, že to není úplně normální vztah.
Mívám teplotu, když se blíží důležitý fotbalový zápas. Jako ten dnešní s Portugalskem.
Špatně spím, v hlavě se mi pořád honí, jestli fotbalisti nepopíjeli, dobře se vyspali, a co snídaně: byla dostatečná? Sleduji s napětím hodiny, trochu se těším a trochu se bojím.
Jakmile to vypukne, nastupují naše rodinné rituály. Než rozhodčí poprvé pískne, už sedíme na stálých místech v obýváku. Hymnu zpíváme vestoje. Při zvlášť vypjatých zápasech nasazujeme dresy. Pokud je to v prvním poločase v pohodě, můžeme se v jeho průběhu odběhnout napít, dojít si na záchod a podobně. Musíme se však vrátit na stejné místo, kde jsem seděli, abychom chlapcům stále přinášeli štěstí.
Jak jde ve druhém poločase do tuhého, už se nesmíme vzdálit.
Pokud vedeme, děsím se chvíle, kdy komentátor zahlásí, že jen pár minut nás dělí od konečného vítězství. Dost často to totiž zakřikne, vzápětí dostáváme gól. Rychle přepočítávám, kolik máme minut na to, abychom vyrovnali a dali ještě jeden navrch.
Jakmile se přiblíží infarktový konec zápasu, vypínáme televizi. To napětí se prostě nedá vydržet. Fotbal nás ale stejně doběhne.
Radostný řev či žalostné vzdechy z otevřených oken okolních paneláků a blízké hospody jasně vypovídají, jak to na hřišti vypadá. Když dobře, pouštíme televizi a hovoříme dlouze o tom, jaké máme šikovné hráče. Trochu slavíme. Ulehneme do postele a přikryjeme se dekami, na nichž je v životní velikosti vyobrazený Rosický. Jiného fotbalistu neměli. Byla to dobrá volba.
Na něj se zlobit nemůžeme, i když zápas dopadne blbě. Pak budu šeptat do peřin: Jo, to kdyby hrál Rosa...
