Hlasujte v anketě: Je normální se těšit, anebo je normální litovat, že skončila doba prázdnin.
"Dítě by rozhodně nemělo jít do školy s odporem. Mělo by se těšit přiměřeně. Některé na kamarády, jiné na učitele a jsou i takoví školáci, kteří se těší, že se dozví něco nového," vysvětluje speciální pedagožka Martina Kovářová. Za přehnaným nadšením však mohou podle ní stát problémy v rodině. "Dítě pak bere školu jako únik, a to samozřejmě v pořádku není."
Mám blbou učitelku
"Já do školy nejdu," prohlásil znenadání třeťák Kryštof na konci srpna. "A proč?" Vyplašili se rodiče. "Máme blbou učitelku," prohlásil osmiletý syn. Co s tím?
"Rodiče by neměli podlehnout nahodilým vrtochům," říká pedagožka. "Pokud má ratolest problém s učitelkou, signály jsou jistě staršího data. Dítě nosilo poznámky nebo si stěžovalo už v loňském roce. V takovém případě je dobré situaci rozebrat s ředitelem školy, případně v pedagogicko-psychologické poradně. Teprve když dítě opakovaně trvá na svém, je dobré zvážit změnu školy."
Důležitou roli hraje také kolektiv. Pokud školák vychází s učitelem a je nešťastný v kolektivu, může mu dobrý pedagog pomoci. Jestliže je však situace opačná a on má skvělé kamarády, ale nesnáší učitelku, kolektiv mu problémy s učením nevyřeší.
"Záleží vždy také na povaze dítěte i na věku. Na prvním stupni jsou nahodilé změny nálad běžnější, na druhém stupni jsou už vztahy trvalejší," upřesňuje Kovářová.
Pokud se rodiče obrátí na pedagogickou poradnu, mohou poprosit o monitorování vztahů ve třídě pomocí kamery. Podle Kovářové je dnes tato metoda součástí nabídky většiny poraden.
Pojedeš a hotovo!
Některé základní školy pořádají hned na podzim školy v přírodě. Důvodem je "stmelování třídního kolektivu" a někteří rodiče zažívají rázem další dilema. "Nepojedu, protože nejede ani má nejlepší kamarádka," prohlásí jejich malá "princezna". Mají ustoupit, anebo jí přesvědčovat?
"Nutit dítě násilím je nesmysl. Stejně by si školu v přírodě neužilo a ještě by mohlo bojkotovat připravené aktivity," uvažuje pedagožka. "Je dobré ale rozebrat důvody."
Nepojede-li nejlepší kamarádka, bude to podle Kovářové jedině dobře, protože v dětském kolektivu není dobré se upínat na jednoho "nejlepšího". Ten už totiž za týden nejlepší být nemusí. Dítě bude mít alespoň šanci poznat a spřátelit se s ostatními.
Ukaž, já to vybarvím za Tebe
Běžná situace: Vaříte večeři a z pokoje se ozve - Mamííí, já nevím co s tím úkolem? Můžete se vším praštit a jít ho vyřešit za syna, anebo ho odbýt s tím, že je to jeho úkol a že vy jeho se svými taky neotravujete.
Obojí je špatně. "Určitě byste se měli o školu dětí zajímat, vyptávat se a nejen na známky, ale také na kamarády, učitele," říká Kovářová. "Neznamená to ale, že domácí úkoly budou na vás."
Jinými slovy je dobré hned od první třídy, aby si děti zvykaly na zodpovědnost za své povinnosti. Na vás je jim úkol prohlédnout, poradit, zkontrolovat občas sešity, žákovskou a není ani od věci si čas od času popovídat s třídní učitelkou. "I já jsem ale jednou podlehla a dělala úkol za syna v první třídě, protože dostal podle mého nesmyslný úkol," přiznává sama pedagožka.
Na druhém stupni už by si žáci a studenti měli úkoly plnit samozřejmě sami. Podle Kovářové to ale neznamená, že už vás nemusí zajímat. Až do konce školní docházky byste měli sem tam zkontrolovat jeho sešity a o škole si promluvit.
