Stáří vyžaduje kuráž nevzdat to, tvrdí bývalá žena Vladimíra Železného

Ve věku, kdy moc lidí svůj život nemění, udělala razantní krok a své životní hodnoty úplně překopala. Po jednatřiceti letech se v roce 2002 rozvedla s bývalým ředitelem televize Nova Vladimírem Železným a usadila se na svém venkovském sídle v Bretani. Tam také potkala druhého manžela Joela a začala psát knihy. Jednasedmdesátiletá spisovatelka Marta Davouze nedávno vydala knihu Loď v Bretani.

Marta Davouze | foto: MAFRA

Ve všech vašich knihách oslavujete romantickou lásku. Je pro vás pořád láska tak důležitá?
Teď bych skoro řekla, že je důležitější zdraví. Láska samozřejmě taky... Víte, když jste mladá, tak vám to tak důležité nepřijde, ale později vám dojde, že se dá všechno řešit, jen když je člověk zdravý. Takže momentálně upřednostňuju zdraví.

Je to pro vás citlivé téma?
Já se nikterak netajím tím, že jsem byla dvakrát operovaná na rakovinu jater. Na onkologii už jsem skoro jako doma. Mají tam pavilon, do kterého se vchází přes takové krásné kuřácké zátiší. Jako kdyby si řekli, s těmi už je stejně amen, tak ať si alespoň zakouří (smích).

Týdeník TÉMA

Vychází v pátek

Proč se zamilovala do Bretaně a proč se ve Francii cítí jako doma? Celý rozhovor najdete v novém vydání týdeníku Téma.

Jak často na onkologii docházíte?
Co čtvrt roku chodím na kontroly. Já se ale nebojím výsledku, protože ten už nemůže být dobrý. U jater nikdy nevíte, jestli v nich nezbyla jedna molekula, která začne bláznit. Každý máme vyměřený svůj čas a je potřeba se s tím vyrovnat. Až teď jsem si vlastně uvědomila, jakou kuráž stáří vyžaduje. Málokdo si uvědomuje, že to chce nějakou vnitřní sílu, aby se starý člověk udržoval v aktivitě a nevzdával to. Nedávno zemřel jeden můj přítel. Byl stejně starý jako já, ale on to prostě vzdal. Už nechtěl dál žít. I v těchto případech je láska důležitá, protože jste na to dva. Nevím, jak bych vše psychicky zvládala, kdybych byla sama. Už jsem totiž unavená.

Pracujete už na další knize?
Píšu román o životě Věry Saudkové (neteř Franze Kafky, pozn. red.). Baví mě to, ale je to hrozně těžké. Ráda bych to totiž udělala dobře. On je to úplně jiný žánr než ty moje humoristické knížky o Bretani. V nich totiž jenom vzpomínám na to, co jsem zažila. Stačí vše napsat trochu s nadsázkou, humorem a dobrým jazykem, ale tady musím znát fakta. A pak je přetavit do formy románu.

Máte ještě nějaký sen?
Možná, aby mi knížka vyšla i ve Francii, a jinak nevím. Mně se všechny sny splnily.

To jste šťastný člověk.
Jsem. Já jsem opravdu šťastný člověk. Až na ty choroby protivné. Jinak mám všechno. Mám překrásná vnoučata, hodného milující manžela, zámek ve Francii, který sice není zámek, ale ať si to klidně všichni myslí.