S tátou jsem si nerozuměla, říká Sofie. Dětství prožila v Argentině bez mámy

„Vždycky jsem se chtěla vrátit,“ říká dnes už 21 letá Sofie, kterou exekutoři soudní moci v šesti letech násilím sebrali matce a i s bratrem si jí otec odvezl do Argentiny. Teď je zpátky v Česku a do pořadu Rozstřel přišla společně se svou maminkou Marcelou Krajníkovou - Wilham.

Rozstřel

Sledovat další díly na iDNES.tv

Marcela Krajníková se provdala do Argentiny, kde se manželům narodily dvě děti: Lucas a Sofie. Manželství však neklapalo. „Bylo tam i nějaké fyzické násilí, nátlak, zkrátka jsem viděla, že zlepšení není možné,“ vzpomíná dnes Marcela Wilham, tehdy Krajníková.

V roce 2002 odletěla se souhlasem otce i s dětmi do Česka. „Bez souhlasu rodičů by děti mladší 18 let ze země vycestovat ani nesměly,“ vysvětluje dnes. Myslela si, že svou situaci vyřeší u českých úřadů, ale nepovedlo se. Soudy ji i s dětmi opakovaně posílaly vyřešit rozvod i opatrovnictví dětí zpátky do Argentiny, kde ovšem Marcela neměla takové zázemí a podporu vlastní rodiny jako doma.

Kauza se táhla celé čtyři roky, než přišel 5. květen 2006. Lucasovi bylo devět let a exekutoři s otcem si pro něj přijeli na tábor. Nestihl se s matkou ani rozloučit. O den později se odehrála ve školce scéna jako z filmu a Marcela přišla i o dceru, kterou otec rovnou i se synem odvezl na letiště a odletěli.

„Nemohli si ani zajít domů pro věci, pro hračky, odvezl je tak, jak je sebral, španělsky za ty čtyři roky už vůbec neuměli,“ vypráví Marcela.

Další léta šetřila a šetřila, aby za nimi alespoň jednou do roka mohla jet na návštěvu, mezitím si s dětmi telefonovala, jak jim otec dovolil, později byli ve spojení přes sociální média. „Vždycky jsem se na máminu návštěvu hrozně moc těšila, byla to taková naše dovolená, ale pokaždé jsem plakala, když odjížděla,“ vzpomíná Sofie a dodává, že se vždycky chtěla do Česka za mámou vrátit. „Nemohla jsem dřív, než budu plnoletá,“ upřesňuje s tím, že mámina náruč jí chyběla ze všeho nejvíc. „Byl to nový začátek, španělština nebyl takový problém, ale s tátou jsem si moc nerozuměla, a když jsem ho v pubertě žádala, aby mi sehnal psychologa, který by mi pomohl zbavit se toho traumatického zážitku z dětství, řekl, že jsem zdravá a psychologa nepotřebuju.“

15. května 2006

Sofiin o tři roky starší bratr žije stále s tátou v Buenos Aires. „Vystudoval na inženýra, má tam kamarády,“ říká jeho sestra a maminka má za to, že odloučení od sestry ho přece jen mrzí, ale doufá, že ať se rozhodne, jak chce, vždycky bude vědět, že tady má mámu a může za ní kdykoliv přijet.

S tátou Sofie v kontaktu moc není. „Zkraje jsme byli, ale pak mi ani nenapsal k narozeninám, to mě hodně mrzelo, ale řekla jsem si, že je to jeho věc, že já taková nebudu,“ popisuje vztah s otcem. „Asi ho mrzí, že jsem se rozhodla žít tady.“

Sofie studuje reklamní fotografii, našla si v Česku přítele a je tu spokojená. „Chtěla bych žít tady,“ říká a s mámou trpělivě navazují zpřetrhané nitky jejich vztahu. „Mám ještě tříletého Pavlíka, který mi dá dost zabrat, takže je stále mezi námi, ale obě si ty ztracené roky snažíme vynahradit, co se dá,“ říká Marcela Wilham, která pracuje jako designérka, a vysvětluje, že, i když její příjmení zní světově, vzala si echt Berouňáka. „Stejnou chybu bych už podruhé neudělala,“ podotýká.

Kdo byl Sofii v Argentině oporou, proč si s otcem nerozuměla a má trauma z dětství dodnes? Co by Marcela poradila maminkám nespokojeným v manželství s cizincem? Sledujte celý Rozstřel.