Sbalit si batoh a někam společně vyrazit, pokud možno co nejdál od nepřátelských pohledů v tramvaji. Tahle možnost napadala Lenku Linhartovou čím dál častěji. Těch pohledů si užila hodně. Zná je většina rodičů, kteří mají malého autistu. Časem si zvyknou, že kolem sebe cítí nevyřčené otázky: Neumíš si to dítě vychovat? Není nějaké divné? Proč křičí? Proč tě vůbec neposlouchá?
Zřejmě kvůli samotě v neznámu nebo odkázanosti jeden na druhého začal přijímat mnohem víc fyzického kontaktu a hlavně víc komunikovat. Možná že by tohle všechno přišlo časem i tady, ale víme to někdo jistě?