Lékařské tajemství vyvolává otázky. Dodržuje se? V čem se liší od toho zpovědního? „Dobré ráno, milí pacienti, doufám, že jste se dobře vyspali,“ hlaholí primář při vizitě. „A jak vám u nás chutná, nebyl včera ten králík trochu sušší?“ Načež s přáním příjemného dne odchází. O moc víc si totiž dovolit nemůže, jinak by se dostal na hranu lékařského tajemství. Zdá se vám tahle scénka absurdní?
Ačkoliv odpradávna platilo, že doktoři musejí dodržovat lékařské tajemství, ti starší z nás si ještě pamatují doby, kdy se na to tolik nehledělo. To neznamená, že lékaři kdekomu na potkání vykládali, co návštěvníky jejich ordinace trápí a jaké má kdo nemoci, ale třeba s bůhvíjak pečlivým uložením zdravotní dokumentace si před nějakým půlstoletím málokdo lámal hlavu. Mnohdy se obálky s chorobopisy pacientů strčily do šuplíků bez obav, že by se v nich někdo nepovolaný šťoural.
Ženy se chodí upravit ke kadeřníkovi nebo na kosmetiku a téměř se stejnou samozřejmostí se už některé chodí upravit na kliniku estetické chirurgie. Proto přestávají svá vylepšení tajit.
Ondřej Měšťákplastický chirurg
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
