Nedávno na sociálních sítích koloval vtip: „Dotaz pro ministra školství: Mám svému dítěti koupit oblečení na nový školní rok, anebo stačí jen pyžamo?“ I při jisté míře nadsázky opravdu zrcadlí dnešní realitu. Protože sportovní boty, které jsem dětem vloni koupila na tělocvik, obuly asi dvakrát a letos už pochopitelně potřebují nové.
Podobné je to i se školními sešity a dalšími pomůckami. Ale zda je pořizovat už teď, nebo raději vyčkat na aktuální situaci v září, není zdaleka jediným dilematem rodičů dětí školou povinných.
Náročné to bude, ale...
Máte doma školáka? Nedávejte mu hotová řešení, ptejte se. Jak ho připravit? |
Že to nebude procházka růžovým sadem ani pro jednu stranu, potvrzuje také osobní koučka Alena Bartoníková. „Letošní školní rok bude pro děti náročný. Jsou tady povinnosti v podobě hygienických opatření kvůli koronaviru, není vyloučen ani střídavý režim výuky doma a ve škole. Ovšem první měsíc začátku školy je obtížný i sám o sobě, a to jak pro děti, tak pro rodiče. Zvlášť poté, co naše ratolesti letos strávily doma mnohem více času než jenom dva měsíce letních prázdnin,“ shrnuje současnou situaci a vysvětluje, co může školáky skrytě trápit.
„Děti různého věku mohou mít samozřejmě jiné obavy spojené s návratem do školní lavice. Menší školáci se budou obtížněji odlučovat od rodičů, zvlášť pokud s tím doposud měly jen malou zkušenost. Letos navíc řada maminek musela pracovat z domova nebo pobírala ošetřovné, a tak byly se svými nejmenšími nonstop. Změna tedy může být pro děti těžší než obvykle. Nervozita se však nevyhýbá ani starším dětem.
Ty se obávají hlavně toho, že by jim někdo mohl ubližovat nebo že nezvládnou logistiku. Adolescenti se pak nejvíc strachují, co si o nich budou myslet vrstevníci,“ nastiňuje.
Rodiče jako pilíř
Klíčovou roli v tom, jak to naši potomci zvládnou, pak podle této odbornice sehráváme my, rodiče.
„K úspěšnému startu je důležitá dostatečná školní zralost dítěte, ale i dobré vyladění rodičů. Největší chybou je, když rodiče své úzkosti a pochybnosti přenášejí na potomky. Jde tady především o důvěru. Je třeba věřit ve vlastní dítě. Tomu, že je přiměřeně samostatné a že si poradí. Je dobré věřit také v systém, protože škola sice není dokonalá, ale je pro dítě dost dobrá. A v neposlední řadě věřit v sebe sama a schopnost řešit problémy, jestliže nastanou,“ říká Alena Bartoníková s tím, že pokud mají děti jakékoliv obavy, je dobré jim připomenout situaci z minulosti, kterou už samy dobře zvládly. To jim prý dodá sebedůvěru, změněný pohled na věc je překvapí a potěší. A jak překonat strach ze společenského neúspěchu, s nímž se někdy potýkají i dospělí?
„Já jsem svým dětem vždy říkávala: ,Někde v té třídě je někdo, kdo čeká, abyste se mohli skamarádit. Jak myslíš, že ho poznáš?‘ To aby se děti nebály vkročit na neznámou půdu. Neznámo totiž vždycky děsí,“ vysvětluje koučka.
Příprava a řád
Zda se s dětmi začít učit a pomalu jim zase vštěpovat pevný režim, je otázka, ve které se rodiče často různí. Jenže aby přechod školáky tolik nebolel, je užitečné být trochu v předstihu. Minimálně, pokud jde o ten řád.
„Po dvouměsíčním volnu se potřebují děti připravit na pevný režim,“ míní Alena Bartoníková. Pokud jste postupně nezavedli nějaká pravidla ideálně poslední prázdninový týden, je nejvyšší čas. Všichni víme, že tahat děti ráno z postele je často ten největší boj. Jak ale docílit řádu, jestliže jste sami trochu nedůslední chaotici?
Chce to systém
„Začněte především návratem k původního systému. V létě děti déle spí a mají povoleno chodit spát později. Tyto časy přizpůsobujte školnímu režimu ideálně postupně, aby první dny nebyly v tomhle směru tak velký náraz. Rozhodně se jim bude lépe vstávat jen s půlhodinovým posunem, než kdyby najednou spaly o dvě hodiny méně. Starší děti to většinou zvládnou bez potíží, ale pro ty menší by to mohl být velký skok, takže je třeba na to myslet předem,“ doporučuje koučka a přidává tip, jak si efektivně poradit s učením.
„Pro osvěžení látky z předchozího roku vymyslete místo diktátů a početních příkladů pro školáky hravé učení, kterým si mohou učivo nenápadně procvičit.“
Bez důvěry to nejde
Obrovským obloukem se vyhněte hláškám typu: „Jen počkej, škola tě naučí!“ či „Teď teprve poznáš, co je život!“ Naopak dejte dětem najevo maximální důvěru, kterou k nim cítíte.
„Většina rodičů opravdu věří tomu, že jejich dítě zvládne základku bez větších potíží. Řada dětí svoje rodiče sleduje a snaží se posoudit, jak bezpečná nebo nebezpečná nová situace v jejich životě je. Pokud dáte najevo klidný a realistický optimizmus, pomůžete tím dítěti získat stejný postoj.
Mění školu a bojí se? Je možné říct: ,Momentálně to působí děsivě, ale tipla bych si, že si za pár týdnů zvykneš a budeš v pohodě,“ nabádá k pozitivní motivaci Alena Bartoníková s dovětkem: „Největší chybou je, když rodiče své úzkosti a pochybnosti přenášejí na děti, a zde to platí dvojnásob. Hlavně jde o důvěru,“ upozorňuje.
Plánujte a rozmýšlejte
Bonbony místo známek, mlácení pantoflí. Co by děti chtěly ve škole změnit |
Je jisté, že máte starostí nad hlavu, ale i tak si udržte vnitřní klid, protože vystresovaný rodič rovná se vystresované dítě. Dříve než ztropíte hysterický výstup, raději plánujte a promyslete logistiku. Tedy kdo a kdy bude děti vyzvedávat či vozit do školy, na kroužky, kdo bude připravovat svačiny, nakupovat školní potřeby i další pomůcky.
„Zmatky a nejistota v záležitostech, které nejsou v dětské kompetenci, ale přitom na nich závisí hladký chod jejich školní docházky, děti ještě více znejistí. Potřebují prostě doma cítit předvídatelný řád a bezpečné zázemí, aby dobře zvládly svůj další krok do života,“ vysvětluje koučka.
Proto start školního roku nepodceňujte, ale ani ho zbytečně nedramatizujte. Nepřestávejte být pro své nejdražší psychickou oporou a projevovat jim podporu. Ta může být podle Aleny Bartoníkové klíčová pro to, aby každodenní školní trable děti zvládaly hravě a s nadhledem.
Polemika na téma Covid-19
Preventivně se doma připravte také na otázky typu: „Proč se musíme testovat?“ nebo „Já už nechci nosit ty blbý roušky!“
Vysvětlete dětem, proč je to důležité. A co je potřeba všechno prakticky dělat, aby se riziko nákazy omezilo na minimum.
„Nic se však nesmí přehánět. Dodržovat pravidla hygieny je jedna věc, děti by ale neměly cítit stres z toho, aby se nenakazily. Ani pocit viny, pokud se to náhodou stane,“ dodává odbornice na mezilidské vztahy.
