Chtěli bychom, aby pro nás byli ti druzí průhlední jako sklo, čitelní jako dětský slabikář - a my méně chybovali. Možná, že jste někomu věnovali svou důvěru, ale zklamali jste se v něm. Anebo jste naopak s někým dlouho nechtěli kamarádit, ovšem pak se ukázalo, že jste ho špatně odhadli a je to zlatý člověk.
Poznávejme dobře sami sebe
Jen těžko se můžeme stát experty na lidi, když nebudeme znát sami sebe a budeme si něco nalhávat. Je třeba si přiznat například to, proč nemáme rádi určitý druh osob, proč jsou nám nepříjemné, i když nám nic neudělaly. Může se stát, že se budeme odtahovat třeba od člověka, který nám bude něčím připomínat naši nešťastnou lásku anebo bude mít stejné jméno. A přitom dotyčný nebo dotyčná ve skutečnosti za nic nemůžou. Nebo zase naopak: proč jsme schopni někomu bezdůvodně stranit a nadržovat? S čím to souvisí? Když si víc odkryjeme vlastní nitro, lépe pochopíme vlas svůj vztah k druhým.
Dejme sobě i druhým více času
Hodně neplechy nadělá, když si o tom druhém vytvoříme rychlý závěr. Většinou to ani nemusí být vliv prvního dojmu, stačí udělat si názor na základě stač první zkušenosti. Samozřejmě víme, že nemusí být pravdivý vím a že se dá opravit, ale zároveň jsme si ho už „zabetonovali“ v hlavě. Pokuste se tedy nevynášet nad nikým příliš rychlá hodnocení a soudy.
Pozorujeme protějšek od začátku
Zdá se, jako kdyby toto pravidlo šlo proti tomu druhému, ale není tomu tak. Pozorovat lidi a udělat si o nich nějaký závěr jsou dvě rozdílné věci.
Pojem neverbální komunikace je poslední léta velmi módní. Než se ovšem naučíme „číst“ řeč těla lidí okolo nás, trvá to dost dlouho. Nejde totiž jen vzít poznatky z knížek a překlopit je na konkrétního člověka. Je nutné mimiku, gesta, délku očního kontaktu nebo odstup, který dotyčný udržuje od ostatních osob, zasadit do celkového rámce a do informací o tom člověku.
KVÍZ: Umíte správně číst řeč těla? |
Představte si třeba, že jste si přečetli, že ten, kdo podává ruku jako „leklou rybu“, je bojácný, nemastný, neslaný. Ale co když dotyčný den před tím štípal dříví nebo dělal něco, kvůli čemu necítí dlaně?
V každém případě se vám ale hodně vyplatí pozorovat, jak se ostatní projevují beze slov. Jak rychle chodí, jak vzpřímený mají postoj, zda se nám při hovoru podívají do očí. Dobré je zaměřit se na neverbální projevy hned při seznámení. Už to, jak člověk vejde do dveří, o něm něco vypovídá. Jak energicky je otevřel? Jak přešel cizí místnost? Jak jistě usedl na cizí židli? Pozorování nám dá hodně informací.
Nepřeceňujme vzhled
I kdybychom všichni chodili v pytlích od cementu, stejně se budeme lišit. Někomu půjde pytel víc k pleti, jinému udělá hezčí postavu. Což teprve, když máme možnost obléct si cokoli, vylepšit se a načesat. Vizáž o člověku hodně vypovídá, ale pozor, ne vše - a možná, že ne právě to, co byste mysleli.
Jsou gesta, která podporují komunikaci a jimiž si druhou stranu získáte, ale také ta s opačným efektem. "Naučte se využít gest ve svůj prospěch," radí Tiziana Bruno a Gregor Adamczyk v knize Řeč těla, kterou vydalo nakladatelství Grada.
Vzhled může klamat. Pokud se díváte na seriál Ulice, víte, že se tam objevuje mladá učitelka Magda. Nosí neuvěřitelně pestré oblečení, nejde ji přehlédnout, a proto by si někdo mohl myslet, že je velice energická, sebevědomá. Vidíte, a ona je naopak hodně nejistá, neboť trpí barvoslepostí. Pestrým oděvem se snaží zakrýt vadu.
A máte-li rádi seriál Hříšní lidé města pražského, pak víte, že pokud chce být podvodník úspěšný, tak musí mít bezvadný oblek. Zkrátka, jak zpívali Werich s Voskovcem, podle kabátu se svět měří a lháři ve fraku každý věří… Lidská vizáž je důležitá, ale může zavádět, nepřeceňujme ji.
Naslouchejme lidem, nechme je mluvit
Existují tisíce slov a každé má svou energii, určitý náboj, dokáže pohladit, či naopak ranit. Pokud to jde, nezapojujte se hned do diskuse, nehrňte se do projevů, nechte lidi, se kterými se setkáváte, mluvit. Zjistíte, že se dřív či později dobře projeví. Začnete lépe chápat, proč používají určitá slova. Příkladem mohou být zdrobněliny. Jestliže se na nás někdo obrátí s malinkou prosbičkou, můžeme si být jisti, že to žádná drobnost nebude. Zdrobnělé výrazy nás mají uchlácholit, že protějšek chce po nás něco, co naprosto hravě zvládneme.
Rozluštěte řeč těla: rady, jak porozumět neverbální komunikaci |
Podobně působí také slova chvály. Pokud vás někdo zahrnuje pochvalami, zpozorněte a chvíli nejednejte. Nejdříve si nechte projít hlavou, jestli vážně všechno, co dotyčný řekl, sedí, a zda to neřekl jen proto, aby si vás naklonil.
Většinou dochází i na pravidlo: První slovo platí, druhé leze z gatí. Poslouchejte to, co vám lidé říkají bez dlouhého přemýšlení, ještě než si uvědomí, že by měli kontrolovat svá slova. Někdy na „první dobrou“ přiznají, že jsou z něčeho zoufalí, ale vzápětí to začnou uhlazovat a mírnit. Anebo se o něčem vyjádří, že je to divné, že se cítí hloupě, neví si rady, a teprve později začnou ubírat jejich slova na síle.
Cvičení
1. Co vám nesedělo
Vezměte si papír a tužku a vybavte si lidi, kteří vám v životě hodně vadili. Zkuste přesně a upřímně popsat, co vám na nich nesedělo, proč jste je zrovna nemuseli. Potom hledejte, jestli jste u nich uvedli něco stejného. Třeba zjistíte, že jste citliví na lidskou povýšenost, přezíravost, že vám vadí lidé úspěšnější, hezčí… Budete tedy vědět, na co si dát při styku s druhými u sebe pozor. Papír potom zničte.
2. Do třetího setkání
Není vždy lehké se k tomu přimět, ale zkuste si třeba stanovit, že si až do třetího setkání o nikom nepomyslíte, jaký je. Řekněte si zkrátka: Teď je pro mě tenhle člověk bezbarvý, ani bílý, ani černý, vybarvím ho až příště…“
3. Deset důvodů
V momentě, kdy vás někdo zaskočí svým zevnějškem: oblečením, účesem, ženy líčením (je jedno, zda půjde o zanedbanou vizáž, nebo naopak „přepísklou“), zkuste najít deset různých důvodů, proč to onen člověk takhle dělá. Je příliš jednoduché myslet si o načinčané ženě, že je fiflena. Najděte ještě další důvody, proč si takhle počíná. Možná se netrefíte, ale aspoň přestanete trvat na svém názoru.
4. Nechte mluvit
Vyberte si denně jednoho člověka, kterému umožníte volně hovořit, aniž byste mu skákali do řeči. Nejdříve to zkuste na kamarádech či rodině, a zatímco budou mluvit, tak uvažujte, co vám vlastně výběrem slov říkají.
5. Pozorujte
Přijde k vám do firmy nový spolupracovník?Jde k vám domů někdo neznámý na návštěvu? Poproste kolegyni nebo někoho z rodiny, ať se ujme vítání, vy jen zpovzdálí pozorujte, jak se „nováček“ projevuje. Zdá se vám jistý? Dělá nezvyklá gesta? Jak se tváří? Koho vám připomíná: rozklepaného maturanta, nebo neohroženého mistra bojového umění? Časem se naučíte oddělovat to, co lidé vědomě říkají, a to, jak se projevují beze slov.
