Vychovávat děti není taková legrace jako je "vyrábět". To si poprvé skutečně uvědomíme kolem druhého třetího roku jejich života v období vzdoru neboli první puberty. A podruhé nejpozději ve chvíli, kdy našemu roztomilému chlapečkovi raší na bradě vousy a naší miloučké holčicce se začíná dmout hruď. Jenže ono to není jen o tělesných změnách...
Pojďte si povídat do KavárničkyMáte doma puberťáka? O strastech i radostech při jeho výchově si můžete s ostatními čtenářkami povídat ZDE.  |
Kdo viděl představení Čtyři dohody, možná si teď vzpomene na slova Jaroslava Duška: "A na nás ze tmy vystoupí cizinec a my zjistíme, že s námi v bytě bydlí někdo, kdo je větší než my, nesmyslně se češe, divně se obléká, páchne, pořád něco žere, poslouchá nesmyslnou hudbu, strašně dupe a my nevíme, kdo to je."
Ovšem puberta není jen o tom, co "vyvádějí" naši mladí. Jak trefně poznamenala jedna čtenářka v našem diskusním fóru Kavárnička - puberta je maturita rodičů. A stejně jako na tu středoškolskou i na tuhle životní zkoušku bychom se měli pořádně připravit.
To však překvapivě neznamená nachystat si pásek, přísný pohled a nůžky na kabel od počítače. Naopak. Úkolem rodičů je podle psycholožky Aleny Vávrové ovládnout svoje autoritativní tendence a oprášit diplomatické schopnosti, toleranci a důvěru. Na co by především neměl zapomínat chovatel puberťáka?
1. Respekt místo autority
"Co to máš na sobě za děsnej hadr?" "Vytáhni si ty kalhoty do pasu, kouká ti půlka zadku!" "To není hudba, ale přímý přenos z válcovny plechů..." Takových a podobných hlášek vás sice od rána do večera napadne asi stopadesát, zkuste je ale raději spolknout a uznat puberťákovo právo na vlastní názor i styl.
"Pokud dítě nepřekračuje společně sjednaná pravidla (viz bod číslo 2 - pozn. red.), měli bychom umět dávat najevo respekt k jeho hodnotám, postojům a názorům," doporučuje dětská psycholožka Alena Vávrová. Je totiž logické a zcela zdravé, že se budou lišit od těch našich.
"Kritiku a výtky nahraďte diskusí," radí psycholožka. Což v praxi znamená asi to, že namísto pohanění dceřina outfitu a odeslání této zpět do pokojíčku k převléknutí pouze konstatujete, že jí v těch síťovaných punčocháčích možná bude venku zima. Přesto nepočítejte, že by je poté vyměnila za manžestráky...
"A co je velmi důležité - autorita by měla v tomto věku ustupovat respektu," dodává Vávrová.
2. Nastavení pravidel
To ovšem neznamená, že by rodiče dospívajícího jedince měli absolutně rezignovat na výchovné snahy a nechat syna či dceru růst jako dříví v lese. Zejména v tomto věku je nutné nastavit přesně daná pravidla a bazírovat na jejich dodržování.
Podle psycholožky je vhodné tento domácí řád, který se týká záležitostí jako domácí práce, škola, příchody domů, kapesné, užívání počítače apod. zformulovat v přátelské diskusi s puberťákem a samozřejmě i stanovit sankce za jeho nedodržování. Víc už ale autoritu neprosazovat.
3. Zachování kultury soužití
Kdo to zažil, tak ví, o čem je řeč. Puberta dítku přinese na jazyk mnohdy velmi ostrá slova, která nezřídka padají i na hlavy živitelů a zploditelů. Pohlavek to ale spraví jen zdánlivě.
"Dítěti bychom měli dát jasně najevo: Mysli si co chceš - a taky že si to myslet bude - ale neříkej to nahlas, já tak taky nemluvím," radí psycholožka. Tahle strategie ovšem dostává vážné trhliny ve chvíli, kdy mezi naše výchovné prostředky patří věty jako: "Ty jsi ale pitomec, polil jsi celou sedačku!" nebo "Jsi úplně blbá?" .
Když se budeme k puberťákovi chovat vulgárně a neurvale, nemůžeme se divit, že nám to s radostí vmete do tváře a vrátí jako bumerang. "Pokud vyžadujeme slušnost, tak se také musíme chovat slušně," připomíná Alena Vávrová na první pohled banální, leč zásadní pravidlo.
4. Vrstevníci nade vše
Jakmile dítě vkročí do puberty, je třeba přijmout fakt, že od teď jsou rodiče, sourozenci, babička i další příbuzenstvo na vedlejší koleji. Teď totiž na celé čáře vítězí kamarádi. Co řeknou, to je svaté. Co nosí, to je in. A jak se chovají, to je norma.
Parafrázuji-li slova klasika - můžeme s tím nesouhlasit, můžeme být kvůli tomu smutní nebo naštvaní, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat. "Tento posun hodnot je absolutně zdravý. Je to normální součást vývoje a k tomuto věku prostě patří," upozorňuje psycholožka. Tak to neberte osobně.
5. Výčitky ne, důvěra ano
Do výchovy dětí výčitky nepatří nikdy, v pubertě bychom však na měli být ještě opatrnější. Důvěra je v této době křehká jako cukrářská ozdoba z karamelu na nedělním dortíku a přijít o ni můžete rychleji než před lety o panenství.
Zkuste tedy občas přivřít obě oči, napočítat do dvaceti a pak brát svého puberťáka takového jaký je, i se všemi jeho výstřelky a drzostmi. Nebojte, on z toho vyroste. A to, co jste do něj vložili v minulých letech, ze mu z nagelované nebo modře obarvené hlavy samo nevykouří.
Podaří-li se vám důvěru mezi vámi zachovat i v tomto bouřlivém období, pak máte šanci, že vám (aspoň občas) o sobě něco poví, s něčím se svěří a že si ještě pár let uchováte šanci ovlivňovat jeho cestu směrem k samostatnému životu.
