Kritiku bychom si podle názoru odborníků měli odpustit zejména u mladých dívek. Podle nedávné studie totiž množství kritických prohlášení ze strany rodičů souvisí s tím, jak nespokojená se svým tělem bude dívka v pozdějších letech. Výzkumníci oslovili přes 500 žen ve věku od 20 do 35 let a ptali se jich na názory na vlastní tělo a na to, jak rodiče hodnotili v minulosti jejich váhu a stravovací návyky.
Dívky se zdravou hmotností se o třetinu méně často setkávaly s nepříjemnými komentáři ze strany rodičů než ty s nadváhou. Ve skupině žen s normální hmotností se potvrdilo, že byly se svým tělem tím nespokojenější, čím více jejich rodiče řešili jejich váhu v dospívání. Odborníci proto rodičům doporučují v tomto ohledu raději mlčet.
Dítě potřebuje dobrý vztah ke svému tělu i jídlu |
Dospívající (nejen) dívky totiž mohou vnímat některá prohlášení příliš vážně a „zní jim v uších“ až do dospělosti, i když si rodiče dané situace po letech často už dávno nevybavují. „Komentáře rodičů ke vzhledu dětí mají velký vliv a dopad. Před pubertou jsou rodiče pro děti ‚bohy‘. Vše, co říkají, berou velmi vážně, což rodičům často nedochází. V pubertě jsou sice děti kritičtější, ale stejně pro ně ocenění znamená velké posílení a kritika naopak znehodnocení. A to i bez ohledu na to, že se tváří, že je jim to jedno,“ upozorňuje psycholog Jan Kulhánek z Psychoterapie Anděl. Poznámky o oplácanosti, „kejtičkách“ nebo třeba velikosti prsou mohou zanechat trvalé stopy na sebevědomí mladého člověka.
„S nízkým sebevědomím a negativním vztahem ke svému tělu také vlivem kritiky rodičů se děti vyrovnávají dlouho, někteří dospělí se s tím nesrovnají nikdy,“ dodává Kulhánek.
Ve zmiňovaném výzkumu se však nepotvrdilo, že by podobně fungovalo i mluvení o stravovacích návycích. Rodiče by se tedy místo komentářů o špíčkách a ženských křivkách měli snažit dospívající navigovat ke zdravému životnímu stylu. Nejlépe ovšem svým vlastním příkladem nad společnými rodinnými obědy či večeřemi a společnými sportovními aktivitami, nikoliv kázáním o kaloriích a nezdravých potravinách.
„Opakované kritické komentáře děti zraňují, zvyšuje to jejich pochybnosti o sobě, mají pocit, že je rodiče nemají rádi takové, jaké jsou, a přestávají se mít rády. Pokud rodiče kritizují tělesné tvary dospívající dívky, nabízejí dietu či sami dietují, může z toho vzniknout i mentální anorexie, ze které se pak slečna dostává řadu let,“ varuje Jan Kulhánek s tím, že rodiče si často ani neuvědomují, jaký vliv mají na jejich potomky nevinně působící poznámky nebo uštěpačné vtípky.
Neshazujte ani sebe samé
Jan Kulhánek dále připomíná, že rodiče by se měli vyhnout i ponižujícím prohlášením o vlastním vzhledu a váze (bez líčidel vypadám hrozně, jsem tlustá a ošklivá, v ničem mi to nesluší apod.), protože i ta vnímají děti velice citlivě a v dospělosti mají tendenci podobnou kritičnost přejímat a vztahovat na sebe.
A odborníci varují, že i pozitivní komentáře o tom, jak je dívka krásná, mohou mít následky, které rodiče zpočátku nedomyslí. Na jednu stranu se snažíme dívkám vštěpovat, že jejich vzhled není to nejdůležitější v životě, ale na druhou stranu mnozí rodiče vzhled komentují mnohem více než třeba inteligenci, talent nebo píli. Příliš chvály zaměřené na vzhled pak může znamenat, že dívka si na svém vzhledu částečně postaví sebevědomí.
Jezte společně se svými dětmi |
„V ničem by neměl být extrém, ani v pozornosti na vzhled. Toto děti přebírají, a pokud jsou trochu úzkostnější, přinese to spoustu nejistoty a pochyb o sobě, zda jsou dost perfektní,“ připomíná psycholog Jan Kulhánek.
Zároveň může dospívající snadno dospět k názoru, že určité vlastnosti a charakteristiky buď máme, nebo nemáme - třeba vzhled, píli nebo dobré školní výsledky. V praxi to pak znamená, že se při první překážce vzdá bez boje v přesvědčení, že nemá cenu se dál snažit, protože postrádá charakteristiky potřebné k úspěchu. Psychologové proto doporučují rodičům i učitelům zdůrazňovat, že dobré školní i jiné výsledky jsou zásluhou poctivé práce a že člověk na sobě může mnohé změnit a zlepšit. Děti se tak naučí o úspěch bojovat a nevzdávat se po prvním neúspěchu.
„A co bychom tedy měly našim dcerám říkat?“ ptá se Sarah Newtonová, autorka knihy o teenagerech na stránkách Guardianu, a rovnou odpovídá: „Místo hovorů o vzhledu bychom se měli ptát na to, co dělají a co je zajímá. Malá změna v použití slov může znamenat, že vaše dcera vyroste mnohem lépe připravena na úspěch v dospělém světě.“
