"Že je Lukáš rozumbrada, nám lidé říkali odjakživa, ale po kom to má, to se nás neptejte," směje se jeho matka Lenka Děkanovská ze Starého Plzence.
Láska v hudbě se v Lukášově rodině dědí - babička byla učitelkou houslí na konzervatoři, tatínek zpíval ve sboru, maminka zpívala, hrála na klavír a varhany a vystudovala obor hudební výchovy na pedagogické fakultě. "Náš vztah k hudbě je i nadále pozitivní - rádi si s manželem občas zajdeme na koncert vážné hudby nebo na hudební divadelní představení," dodává Lukášova maminka.
Klavír nebo housle?
Hlavní otázkou tedy bylo - klavír, nebo housle? Lukáš se nakonec v pěti letech rozhodl pro housle a začal navštěvovat místní ZUŠ, doma mu s cvičením pomáhá jeho babička. Ta ho při hodinách vede přísnou rukou pedagožky ze staré školy, což mu nebývá zrovna po chuti. Hra na housle ale není zrovna vyhlášená svou jednoduchostí, hodiny zkoušení a dobrá technika jsou nezbytné.
A přestože Lukáš nezkouší tak často, jak by podle babičky i maminky měl, v soutěžích se mu celkem daří. Obsadil třetí místo v sólové hře na soutěži Plzenecké housličky a první místo v krajském kole soutěže v oboru smyčcových souborů základních uměleckých škol. Tam, jak sám dopředu odhadl, ale již umění houslového tria nestačilo na postup do celostátního kola. Z toho si ale Lukáš nic nedělá, protože má kromě houslí i spousty dalších zájmů. I to byl důvod, proč se stal jedním z hrdinů dokumentárního cyklu České televize Pot, slzy a naděje.
Zájmů není nikdy dost
"Kromě houslí v ZUŠ v Plzenci pokračuje ještě v sólovém a sborovém zpěvu, je také členem místního folklórního souboru Úslaváček, dál chodí na výtvarku, učí se hrát tenis a od září navštěvuje také dětskou taneční školu. Kromě toho rád čte a jako většina dětí rád hraje počítačové hry," vyjmenovává matka všechny aktivita syna, který k tomu zvládá s vyznamenáním studovat na osmiletém gymnáziu a reprezentovat školu na matematické olympiádě. Mezitím ještě stihl v obnovené premiéře ztvárnit jednu z hlavních rolí v muzikálu Čertovská pohádka. V létě se pak chystá na hudební tábor pro talentované děti, účast na něm vyhrál v krajském kole soutěže ZUŠ v oboru sólové housle.
A jak si představují rodiče synovu budoucnost? Ani od Lukáše, ani od jeho mladšího devítiletého bratra Vojty, který zase hraje na klavír, nečekají kariéru v hudební branži. Naopak se své syny snaží rozvíjet po všech stránkách, otec se kvůli Vojtově zálibě ve fotbale dokonce stal trenérem místního fotbalového družstva. Ani chlapci ještě nemají v tomto ohledu jasno, i když Lukáš dokáže zhodnotit své šance celkem rychle, jak jste viděli v úvodu článku.
A jak by se rodiče dívali na to, kdyby chtěl syn s muzicírováním skončit? "Luky už jednou měl období, kdy chtěl s hraním na housle přestat - což je asi naprosto přirozené a toto období nastane u většiny dětí, když zjistí, že je potřeba cvičit. Ale jsme s manželem toho názoru, že není dobré se při prvních nesnázích vzdávat. Proto jsme Lukyho přesvědčili, že by to byla škoda a že se pro hraní na housle rozhodl sám, proto by měl pár let vydržet. Teď už, myslím, Lukáš dobře chápe, že umět něco navíc se v životě může hodit," popisuje sympatická matka dvou synů ze Starého Plzence.
