Nemůžu si pomoct, musím se zeptat: hrála jste si v dětství na vojáky?
Na všechno možné, i na vojáky. Ale hlavně na indiány. A také jsem hrála s kluky fotbal. Vyrostla jsem na vesnici, kde nás holky brali kluci mezi sebe. Někdy jsme jim teda dělaly trochu zázemí a nosily svačiny, ale pustili nás i do her. (směje se)
A kdy jste se rozhodla, že se vojákem, tedy vojačkou stanete?
To není žádný zajímavý příběh. Rozhodla jsem se už na základní škole.
Počkejte, právě proto je to zajímavý příběh.
Jak jsem tak trávila čas s klukama, začaly mě tyhle akční věci bavit. Nejdřív jsem se věnovala požárnímu sportu, byla jsem v dobrovolných hasičích, ale hasičky profesionálky tenkrát neexistovaly. Tudy cesta nevedla. Tak jsem se rozhodla pro armádu. Ale musela jsem oklikou přes střední ekonomku. Dnes na středních vojenských školách studují i ženy, tehdy to nešlo, dokonce ani na vysokou vojenskou jsem nemohla jít jen tak. Tak jsem si udělala maturitu a pak se ucházela o místo v armádě. A šla jsem na odbornou vojenskou školu, tam holky brali.
V Česku jste první žena generálka. Vnímáte to jako dobrou zprávu o ženské emancipaci?
Určitě ano. Zaznamenala jsem na to pěkné reakce. I kolegyně z armády říkaly: „Ty jo, drž se a jedeme dál!“
Proměňuje se v armádě postoj mužů k ženám?
Vývoj jde dopředu. Dříve jsem vnímala, že se na nás dívají mnozí kolegové s nedůvěrou jako na vetřelkyně a veřejnost zase jako na hodně divné ženské. Ale dostaly jsme šanci a ukázaly jsme, že do armády patříme a přitom nemusíme ztrácet „ženskost“. Když někdo náš výkon nebo úspěch zlehčuje a říká: „Vždyť je to ženská,“ musíme pak dokázat mnohem víc, abychom dosáhly stejné pozice nebo stejného uznání jako muži. To ale platí obecně o řadě oblastí, v nichž dříve dominovali muži.
V čem je podle vás ženský prvek v armádě dobrý?
Jsem přesvědčená, že smíšené kolektivy fungují lépe. Svou přítomností ty mužské kolektivy trošku „zjemňujeme“, což ale neznamená, že jsme nějaké víly, které musí muži nosit na rukách. Fyzicky se mužům většinou nevyrovnáme, ale v šikovnosti, houževnatosti, chytrosti určitě ano. A někdy je to i pro chlapy motivační: „Tož, kurňa, jestli to ta ženská zvládne, tak to dám i já!“ U žen to platí taky. „Když oni, musím to zvládnout i já!“ Zdravé hecování, zdravá soutěživost je dobrá.
Lenka Šmerdová
|
A co namítáte těm, kteří říkají, že žena v armádě muže demoralizuje, že probouzí sexuální zájem nebo že ohledy na ni muže brzdí?
Po pravdě, nemyslím, že by ženy měly být úplně na všech pozicích, některé role nám budou bližší a jiné méně, jsem ráda, že máme třeba úspěšné pilotky či ženy u mechanizovaných jednotek. Zvlášť u nás ve střední Evropě je ale z historických tradic víc hmatatelné mužské ochranitelství, což může být opravdu trochu problém, pokud by chlap z ryzího gentlemanství a touhy pomoci zapomněl na své úkoly. Je to sice pěkné, ale ne vždy správné, každý má v armádě svůj úkol a je na nás takové chování případně odmítnout. A myslím, že ženy v armádě to ani nechtějí, nejsme žádné třasořitky, chceme si plnit svoje úkoly. Sama jsem nikdy nečekala, že se na mě bude někdo ohlížet nebo za mě nosit třeba součást výzbroje. Nikdo mi snad nemůže vyčítat, že bych to třeba dotáhla na generálku proto, že jsem žena a měla jsem nějaké úlevy.
Kdy jste naposledy dělala generální úklid?
Snažila jsem se před Velikonocemi, ale nedopadlo to. Chodím teď do školy, takže čas dělím mezi práci a školu, a přece jen se chci věnovat rodině, vnoučkům. Naštěstí si všichni pomáháme. Úklid a chod domácnosti není jen na mně.
Správný generál rozdělí úkoly.
Přesně tak. Rozdělím úkoly a pak zkontroluju provedení! Ne, doma samozřejmě generálka nejsem. Ale ani můj muž není generál. Tam žádnou hierarchii nedodržujeme.
