Mají nás pod palcem! Kdo? Emoce, které jsme zažívali jako malí, v situacích, jež jsme vnímali jako nebezpečné. Tělo si je pamatuje a spouští tuhle život zachraňující akci pokaždé, když se něco jen trošku přiblíží starým pocitům ohrožení. Jenže často v nebezpečí vůbec nejsme a tato reakce nás jen zbytečně vysiluje.
Tančit, meditovat, kráčet lesem. Naučte se úspěšně zbavit negativních emocí |
Emoční únos souvisí s pocity nebezpečí v dětském světě. Tuto emoci si lze představit jako hrůzu z opuštění, zranění, smrti. Zažili jsme ji možná jako malí ukřičení kojenci, které někdo nechával vybrečet. Jako děti, které byly strašeny bubáky, smrtí, nemocemi, emočně vydírání rodiči ve stylu „když neuděláš tohle, něco strašného se stane“.
Postupně se v nás pěstuje přecitlivělost na tyto podněty a někdy si je dokážeme časem posilovat sami. Může za to amygdala, nejstarší část mozku, která má na starost základní instinktivní bezpečí. Vyhodnocuje krizové situace, reaguje rychle, většinou útokem, zamrznutím, ochromením nebo jinou zcela neovladatelnou reakcí. A mozek si dobře pamatuje, co nás kdysi ohrožovalo.
Podoba šéfa s vaší matkou
Stává se vám, že vám někdo připomene někoho jiného a spustí se řetězec reakcí? Třeba když vám šéf svou fyziognomií připomene matku, která na vás byla přísná.
Může tak docházet ke zdánlivě absurdním situacím, kdy amygdale k aktivaci stačí podobné rysy, vzhledové i povahové, stejně použitá slova, rýpavý tón, který měla vaše matka, jež mozek vyhodnotil v dětství jako spíše ohrožující než pečující, a ve chvíli, kdy podobné rysy uvidíte u svého šéfa, najednou jste zase to malé dítě, které má strach...
Příznaky emočního únosu
- Nevysvětlitelná nebo zhoršená únava, splín
- Vnitřně doutnající hněv, nevysvětlitelná nespokojenost
- Sebenenávistné nebo kritické, sebeponižující myšlenky, byť nenápadné
- Fyzické příznaky jako bolesti, pocit nemoci či ohrožení
- Chuť se přejíst, emočně zajídat pocity
- Vznik katastrofických myšlenek, kdy přítomnost jakéhokoliv nebezpečí spustí kaskádu dalšího nutkavého vyhledávání přebujelého nebezpečí
Když čelíme emočnímu únosu, prostě pomaličku začneme cítit, že zareagujeme přehnaně. A někdy tyto nenápadné příznaky mohou proběhnout v řádu sekund, případně je ani nepostřehneme, jak moc se náš mozek nechal unést kdysi prožitým nebezpečím. Lze to přirovnat ke splašenému koni. Spouštěč je spuštěn a reakci už nelze zastavit.
TEST: Jdete na trh s emocemi, nebo je máte vždy pod kontrolou? |
Jak to změnit? Nepovede se nám to dřív, než si uvědomíme, kde emoční únosy přesně vznikly a naučíme se s nimi pracovat. A tady je na místě podotknout, že emoční únos nám nemusí působit jen lidé podobní vzhledem a chováním někomu, kdo nás vystavoval nebezpečí, ale častými spouštěči jsou i novinové zprávy, informace o katastrofách, sociální sítě, stres, únava či nevyspání.
Jak s emočním únosem pracovat?
Pokud vás toto téma zajímá a poznáváte se v něm, patrně už asi tušíte, kde vaše emoční únosy vznikají a musíte jen posoudit, jestli vám postačí dostupná literatura, nebo celou věc proberete s odborníkem, což je nejefektivnější řešení. Ať tak, nebo tak, tohle byste měli udělat:
- Pochopit principy, kde, jak a proč vaše trauma, které vás emočně unáší do minulosti, vzniklo.
- Postupně rozeznávat, kdy se „startujete“ k emočnímu únosu. Pokud si uvědomujete, že únava, špatná nálada nebo děs, který začínáte někde uvnitř cítit, je emočním únosem, pomáhá práce s dechem nebo jiné relaxační techniky. Je třeba co nejvíce uklidnit tělo zvenčí. Vědomé dýchání do břicha, prosté vydechování a vědomé uvolňování svalů. To zastaví nastupující emoci.
Emoce se schovávají do břicha, nálada ovlivní tlusté střevo, líčí fyzioterapeut |
- Vyhodnotit stupeň ohrožení, tedy zda je tato situace skutečně ohrožující, nebo ne. Musím reagovat hned, nebo ne? Za úspěch pak můžete považovat třeba to, když vás „emočně unese“ SMSka, email nebo jiná nepříjemná konverzace. Na tomto bezpečném prostoru se to dobře učí. Vydechněte a odpovězte, až budete v klidu, třeba zítra. Uvidíte, že odpověď bude zcela jiná než v emočním únosu.
- Dlouhodobě pracovat s tímto problémem – zpracovávejte staré trauma, učte se odolávat emočním únosům. A pamatujte, že toto je zároveň nejdelší a nejtěžší část celého procesu.
