Připravila jste jedno vydání časopisu Žena a život, na které jste se v roce 2008 stala šéfredaktorkou. Na titulní straně jste se tehdy objevila hned třikrát, vyšly totiž tři různé mutace. A jeho koupí čtenářky přispěly na pomoc opuštěným dětem. Mě teď ale zajímá rok 1994. Tehdy se na stáncích objevilo první číslo našeho časopisu, vy jste však byla na jiné titulce.
Ano, britský Vogue, na to nelze zapomenout! Nejen že jsem se poprvé objevila na titulní straně, ale poprvé jsem se také dostala do vězení. Fotili jsme na Srí Lance, v krásné zahradě poblíž chrámu. Měla jsem na sobě minišaty, které se ovšem nelíbily místní policii. Vůbec nám nedošlo, že se takhle oblečená nemůžu pohybovat v blízkosti chrámu. Odvezli nás na policejní stanici, sebrali nám pasy a nechali si nás tam osm hodin. Bylo to nejdelších osm hodin v mém životě. Pak nás samozřejmě pustili a fotky jsme mohli dokončit. V reálu to ale nebyl takový glamour, jak to potom vypadalo na pultech trafik.
Ve třiceti má žena spoustu síly, krásu a na druhou stranu už je zralá, uvědomělá a zkušená. Padesátka je taky krásný věk, tam už ovšem převažuje hlavně to uvědomění a zkušenost.
