Zvrácené matky. Když ženy své děti vězní, opustí nebo dokonce zabijí

Většina žen se na mateřství těší, a i když děti možná někdy zazlobí, za nic by je nevyměnily. Jenže existují i výjimky. Třeba jako v těchto tragických případech...

Jen kus hadru...

Fridex či nůžky jsou výjimka, matky své děti vraždí polštářem, říká forenzní psycholožka.

Policejní psycholožka Ludmila Čírtková

Děti jsou radost i starost, ale když už si je pořídíte, musíte se o ně postarat. Tento holý fakt však uniká mnoha rodičům, obzvlášť těm, kteří zápasí s vlastními démony. Potomky začnou mít z nějakých nepochopitelných důvodů za kus hadru, který můžou jednoduše zahodit.

Francií před pár měsíci otřásl případ ženy, která vyhodila své dva syny z auta, nechala plačící chlapce ve věku čtyři a šest let stát v dešti na ulici a bez mrknutí oka odjela. Žena už za své chování dostala osmiměsíční podmínku a děti jsou v pěstounské péči, nicméně každého samozřejmě zajímá, proč něco takového udělala?

Pětadvacetiletá matka se loni rozvedla s otcem dětí a od té doby se o ně hádali. Ne však o to, kdo je bude mít, nýbrž o to, kdo je mít nebude. Přehazovali si je jako horký brambor a vyústilo to v situace, kdy si vzájemně nechávali potomky před domem, i když ten druhý zrovna nebyl doma.

Nečekané rodinné tragédie

Dejte pozor na to, kdo hlídá vaše děti

Takové chování však není ojedinělé, před pár lety se něco podobného odehrálo v New Yorku, kde šestadvacetiletá matka vysadila z auta dvě dívenky ve věku tři a pět let. Holčičky vybavila náhradními papírovými plenami a zmizela. Policie naštěstí zakročila včas a vyděšeným sestrám pomohla.

Jak tohle vůbec může matka svému dítěti udělat? Zřejmě proto, že nezvládá svou roli. Belgičtí vědci nedávno přišli s teorií, že pečovat o dítě je náročnější než dělat vrcholově nějaký sport. Vyrovnat se s holou skutečností, že už člověk nepatří jen sám sobě, ale musí se především o někoho dalšího postarat, je zjevně pro některé rodiče těžké. Když ale takoví chladní tvorové zjistí, že se dítě přece jen k něčemu hodí, třeba jako zbraň, začnou je hojně využívat. Či spíž zneužívat...

Dítě jako zbraň

Christian Clarková, jedenadvacetiletá matka z Pensylvánie, se mohla chlubit dvěma nádhernými dětmi. Pravda, měla je brzy a s jejich otcem to trochu skřípalo, ale dvouletá holčička a sedmnáctiměsíční chlapeček se moc povedli. Jenže pro tuhle ženu byla partnerova nevěra důležitější než děti. Tedy, ona jej z nevěry obvinila a nenechala si to vymluvit.

Onoho listopadového dne roku 2016 si začali vyměňovat drsné zprávy, uráželi se na sociálních sítích a pak ženu napadlo něco šíleného. „No, děti se mnou rozhodně nejsou v bezpečí. Odpověz mi, nebo půjdu do vězení za to, že jsem je zabila,“ napsala partnerovi.

Článek vyšel v magazínu Chvilka pro tebe Napětí

A o minutu později poslala další zprávu: „Právě jsem je zabila!“ Chvíli poté ještě dodala: „Ach, podívejme, Angela je ještě naživu!“

Clarková si natáčela videa, jak ubližuje potomkům, a vesele posílala informace z průběhu svého řádění partnerovi.

Těžko říct, co se jí honilo hlavou, syna však opravdu udusila. Nedá se pochopit, co žena vlastně chtěla dokázat a ukázat.

Že má moc? Že může cokoliv? Že jí nezáleží na ničem a na nikom? Děti zneužila jako zbraň – a to už jí nikdo nikdy neodpáře. Ostatně, to se nedá ani dalším šíleným matkám.

Bez vysvětlení

Když novinové titulky hlásaly, že žena dva roky schovávala dceru v kufru auta, nechtěl člověk věřit vlastním očím. Ano, proč by to někdo dělal?! Notabene někdo, kdo už má děti a normálně se o ně stará!

Uspokojivá odpověď nebyla podána nikdy, a to už uplynulo šest let od onoho okamžiku, kdy automechanik, u kterého si Portugalka žijící ve Francii – jistá Rosa Maria Da Cruzová – nechala opravit vůz, zaslechl podivné zvuky jdoucí z kufru auta. Ač mu klientka zakázala kufr otevírat, udělal to. To, co uviděl, si prý bude pamatovat až do konce života.

Chorobná mateřská láska

Když ženy ubližují, aby si jich někdo všiml

Obklopená výkaly a hračkami sípala v zavazadlovém prostoru dvouletá holčička. Nebýt rychlé pomoci záchranářů, dívka by do půlhodiny zemřela. I tak na ni pobyt v kufru zanechal následky: má řadu postižení, dodnes nedokáže mluvit, trpí fobií ze tmy i uzavřených prostorů.

Cruzová u soudu tvrdila, že se o dítě postarat „nemohla“. Tajila i těhotenství, nevěděl o něm ani její muž. Mnoho otazníků v případu ovšem zůstalo. Měla další děti, holčička jí nemohla „překážet“ tak jako nestvůrám z dalších kauz.

Jenom překážka

Ani si to nechtějte představovat. Žena má dítě, ale zároveň si najde milence, a protože jedno nejde skloubit s druhým, musí situaci nějak vyřešit. Normální matka si vybere dítě, nenormální potomka přiveze v kočárku na pláž, kde jej nechá, aby se utopil.

To se stalo v roce 2013 ve Francii, kde tento způsob řešení dilematu považovala za „jednodušší cestu“ Francouzka senegalského původu Fabienne Kabouová, která na patnáctiměsíční dceru zjevně přestala mít čas. Chtěla si užívat se svým o více než dvacet let starším milencem a s dcerkou po boku to jaksi nešlo.

Kdo opustí své dítě?

Proč matka nechce vlastního potomka? Co ji vede k tomu, že se jej chce zbavit, že je chladná a absolutně nemateřská? Důvodů může být samozřejmě více. Častá je třeba situace, kdy žena není na děti ještě zralá. Nejde o fyzický věk, ale o vnitřní zralost. Nezralá labilní osoba se sklony k psychické poruše může udělat cokoliv, stejně jako žena, ve které vyvolalo trauma samotné mateřství, a má tak pocit oběti, které život uniká. Adeptkou na krkavčí matku může
být i zamilovaná dáma, která má utkvělou představu, že má na lásku jednoduše právo a jde za ní i přes mrtvoly. Nejsilněji to vnímají ty ženy, kterým bylo v minulosti ubližováno. Takové osoby potřeby vlastních potomků často absolutně nezajímají, neberou zkrátka ohledy na nic a na nikoho.

Sama obžalovaná se ale oháněla čarodějnictvím, v její domovině je prý vraždění dětí běžné. Nejednalo se ale o primitivní osobu, byla to studovaná žena, podle známých měla dceru ráda – vysvětlit si tedy její chování bylo téměř nemožné. Copak byla opravdu tak sobecká, že vyměnila dítě za milence? Asi ano, a nebyl to jen její případ.

Děti „vadily“ i rodačce z Jižní Karolíny, Susan Smithové. Našla si boháče a chtěla se vdávat. Ale co s dětmi? Posadila je do auta a nechala vůz spadnout ze srázu do jezera. Pak tvrdila, že jí auto někdo ukradl a děti unesl, což 25. října 1994 nahlásila i na policii. U soudu vyšlo najevo, že žena byla narušená, zřejmě plánovala zabít i budoucího chotě.

Podobně jednala také Crista Deckerová z Tampy. Ta v roce 1999 líčila šerifovi, jak jí někdo unesl půlroční dítě z auta před supermarketem, zatímco ona vracela vozík. Doma měla ještě dvě děti, šerifa tak zarazilo, že o nich mluví jinak. O zmizelém dítěti říkala „býval“ a „byl“, o starších potomcích „jsou“.

Prozradila se tedy sama, dítě udusila pytlem na odpadky, protože nechtělo přestat plakat – a ji to prý rušilo.