MAMINKA
Nejvíc si na mamince vážím a zpětně oceňuji, že se mnou a bratrem zůstala doma. Díky ní nevím, co je školní jídelna, družina nebo mateřská škola. Snažím se jí to všechno alespoň nějak vracet. Jsem rád, že na mé může být pyšná. Třeba na mých autogramiádách vždycky stojí vpovzdálí, aby nevzbuzovala pozornost, ale aby všechno slyšela, a užívá si to.
Čím jsem jí udělal největší radost? Tak to vím přesně - zájezdem do Dubrovníku. Maminka tam ještě před rokem 1968 jezdila rok co rok s kamarádkami, měla tam spoustu přátel. Když se tam po těch třiceti letech znovu chystala, vynesla ze sklepa krabici, kterou jsem nikdy neviděl, a vytáhla dopisy a fotografie oněch dávných ztepilých Chorvatú, se kterými si ještě léta psala.
Pak odjela do Chorvatska i s tatínkem, který dělal křena, a všechny - no, nebylo jich zas tolik, asi tři - našla. Jen jediným byla zklamaná: „Vždyť je z něj sedmdesátiletý dědek!" Od té doby je tam s tátou posílám rok co rok.
BABIČKA
Moje babička Božena Hříbalová patřila společně s dědou neodmyslitelné k mému dětství. Byl to přístav jistoty, miloval jsem je. Babička celý život pracovala v porcelánce, děda byl v 50. letech ředitelem Becherovky. Oceňuju, že babička našla sílu k normálnímu životu i po smrti dědečka, který zemřel na Štědrý den 1999. Vždycky, když od ní odcházím, připomíná mi: „Pamatuj na dobré vychování!"
„To já márn!" říkám pokaždé. A ona odpovídá: "Já vím, že ho máš, ale abys na něj pamatoval..."
VERONIKA ŽILKOVÁ
Poté, co jsem odešel do Prahy, nahradily maminku a babičku další dámy, které se o mě staraly. První byla moje třídní profesorka na Vyšší odborné škole herecké a moderátorské Veronika Žilková. Ona byla první, kdo mě a mé spolužáky zasvěcoval do praktického života v téhle branži. My jsme si mysleli, že absolvujeme a poperou se o nás ředitelé televizí a divadel. Veronika si s námi hrávala na konkurz a mlátila nás! Ale její donucovací prostředky fungovaly, dokázala nás dovést tam, kam jsme potřebovali. Dodneška ji za to miluju. Vím, že se na ni kdykoliv můžu obrátit.
A další osudové ženy? Eva Jurinová, ta mé zasvěcovala do tajů moderování, Slávka Kopecká, má dvorní vydavatelka a zapomenout nesmím na mou první dámu, Jiřinu Jiráskovou. Je pro mě velká čest, že se smím počítat mezi její přátele.
NATAŠA GOLLOVÁ
Jako dítě jsem neměl rád filmy pro pamětníky. Až kolem maturity jsem zjistil, že je to úžasná oáza klidu. Nataša Gollová mě zaujala svým současným herectvím, myslím, že by se dokázala uplatnit i dnes. Začal jsem se o ni zajímat, pátrat po informacích a zjišťovat detaily z jejího života. Z mého pátrání nakonec vznikly dvě knížky.
Moje propojení s Natašou Gollovou je asi skutečné fatální. Astroložka mi kdysi řekla, že v minulém životě jsem byl rumunský spisovatel, a že jsem se vrátil na tento svět, abych odčinil nešťastnou lásku. Když jsem pak psal o Nataše, zjisti! jsem, že osudovou láskou jejího života byl dadaista Tristan Tzara, rumunský básník a spisovatel. Žili spolu ve 30. letech v Paříži, potom se rozešli, ale ona ho stále velmi milovala... Podle fotografií Tzary z doby, kdy mu bylo kolem 30, jsem mu opravdu velmi podobný. Tak doufám, že jsem jeho dluh Nataše svými dvěma knížkami splatil...
|
Moderátorsko kariéru zahájil ve čtrnácti let v karlovarském rádiu Diana. Vystudoval Vyšší odbornou školu hereckou a moderátorskou v Praze. Od roku 1998 spolupracuje s Českou televizí; v současnosti moderuje Dobré ráno s ČT, pořady O češtině a Podnikatelský servis. |
