O to víc však ženy „dorážejí“, neboť je mají v tu chvíli za nedovtipné. Usoudí, že když půjdou příkladem a zahltí ho svou pozorností, on pochopí a bude zájem (zamilovanými esemeskami, vzkazy) stejně intenzivně opětovat. Výsledek bývá obvykle přesně opačný. Muž se nadobro odmlčí...
Zdá se tedy, že by zamilované ženy měly své láskyplné projevy raději korigovat, chtějí-li si partnera udržet. Jenže na druhé straně jim odborníci radí, aby byly své, aby nežily jen podle rolí, které jim společnost přidělila, aby nehrály „hry“ na „krk, co řídí hlavu“, aby byly pyšné na svoje emoce, které reprezentují jejich ženství.
Klíčový je respekt a zásady slušného chování
Jak tedy zůstat svá, muže nezahltit, ale na druhou stranu zas uměle nepředstírat jen mírný zájem, když to v nás vře a na nic jiného prakticky nejsme schopné myslet?
Co čekáme od vztahu:Z čistě biologické stránky jde muži o rozmnožení svého genetického materiálu, zatímco žena hledá otce svých potenciálních potomků. Člověk však není řízen jen pudově, důležitou roli hraje sociální i psychická stránka. Obě pohlaví hledají v partnerovi spřízněnou duši a někoho, s kým vybudují domov i společnou budoucnost směrem ven, ke společnosti. PhDr. Magdalena Dostálová |
„Jednoduchou pomůckou je vycházet z toho, že i partnerský vztah je druhem mezilidského vztahu. I kdybych neměla bohaté zkušenosti se vztahy s muži, jistě se mi za můj dosavadní život podařilo navázat nejedno přátelství. Princip obou vztahů je podobný,“ uvedla pro OnaDnes.cz psycholožka Magdalena Dostálová.
„Zamyslím se, jak bych se v dané situaci chovala k nejlepší kamarádce: zajímám se kupříkladu o její život, dám jí prostor, aby se mnou sdílela, co je pro ni důležité. Na oplátku dostanu podobný prostor od ní,“ říká a dodává, že klíčový je respekt a také dodržování zásad slušného chování.
„Vstoupím-li do jakéhokoliv vztahu, neznamená to, že přestávám být sama sebou. Pěstuji si i nadále zónu, která je jen moje. Také u svého protějšku respektuji, že má zájmy či přátelské vztahy, které jsou jen jeho. Abych zvládala respektovat partnerovu individuální sféru, pomůže, když budu spokojená s tím, kolik času trávíme spolu,“ říká psycholožka.
Občas se partnerská dvojice v zájmech shodne, ale i když se nevěnujeme stejným koníčkům, otevírá se nám navzájem možnost ukázat a obohatit druhého o něco nového. „Berme to jako ochutnávku vín, z nichž některá nás neosloví, ale pro jiné zahoříme,“ radí Dostálová.
Důkazy lásky nevyžadujte, ale hledejte
Také potřebu tělesného kontaktu máme každý trochu jinou. Intimní zóna, kam jsme ochotni pustit partnera, se může lišit. Podle psycholožky je jistá zdrženlivost zpočátku vztahu namístě, ale nikoliv proto, abychom partnera neodradily. Spíš má poskytnout oběma stranám prostor ke vzájemnému poznání.
„Projevem osobnostní zralosti je schopnost připustit si, že ostatní lidé mohou prožívat, uvažovat, cítit jinak než já,“ konstatuje Magdalena Dostálová.
Pro někoho může být důkazem lásky, že se dva na veřejnosti drží za ruku, pro jiného koupě společného bydlení, někomu sedí trávit spolu volný čas sportem, jiní jsou schopni hodiny si spolu povídat.
Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy
„Byla bych obezřetná při vymáhání důkazů lásky,“ varuje psycholožka, která se ve své poradně nejednou setkala s tím, že ač muž prožíval uvnitř emočně bohatý život, navenek působil racionálně, až pro někoho chladně.
„Společně s ženou jsme pracovaly na tom, aby se naučila rozpoznávat náklonnost muže z jiných signálů. Třeba z toho, že s ní muž velmi rád tráví čas. Nebo že na svá bedra převzal řešení většiny otázek okolo společného bydlení. Dobře se muž miluje, když žena vidí, jaký je fajn táta společných dětí.“
V neposlední řadě nám o hloubce vztahu mohou napovědět intimní chvíle, kdy k sobě přirozeně dokážeme být otevřenější.
„Nezdráhala bych se proto hledat (a nacházet) důkazy lásky i v takových situacích,“ nabádá Magdalena Dostálová, která by kromě respektu a zásad slušného chování sázela na přirozenost.
Pomůže ocenění
„Budete partnerovi srozumitelnější, pokud dokážete mluvit o vlastních prožitcích. Naopak nepomůže, budete-li kritizovat, co dělá, či naopak nedělá a měl by,“ radí psycholožka s tím, že výhodnější je hovořit o tom, co bychom potřebovaly, abychom se ve vztahu cítily lépe, bezpečněji.
Nesmírně silným prostředkem, který usnadňuje dorozumění v komunikaci, je ocenění.
„Naučme se partnera alespoň jednou denně za něco ocenit. Nedevalvujme však takovou pochvalu slůvkem ́ale ́ - tohle se ti povedlo, ale... Zkusme protějšek skutečně jen ocenit,“ radí odbornice na partnerské vztahy.
