Úzkostné matky spoléhají víc na techniku, než na vlastní instinkt

Rodiče dnes mohou mít děti pod kontrolou lépe než kdy předtím, od tlukotu srdce ještě v děloze po monitorování jejich pohybu díky čipu v mobilu, nebo dokonce v těle. V zahraničí se již vžil termín extrémní monitorování dětí.

Chvíle, kdy se rodiče poprvé ocitnou sami s nemluvnětem, je pro mnohé z nich děsivá. Obrovský pocit zodpovědnosti střídá strach z toho, že se dítě nevyvíjí (nespí, nejí, nečůrá), jak by mělo. Dítě se navíc překotně vyvíjí a u některých trvá déle než rok, než se jejich spací a další návyky ustálí. Je tedy pochopitelné, že rodiče rádi sahají po produktech, které jim slibují přesně ta dat, která potřebují.

Přehnaný strach o miminko

Své zkušenosti sdílí na portálu eMimino.cz stovky dalších maminek. Přečtěte si jejich zkušenosti. 

Existuje třeba senzor v plence, který pošle rodičům SMS, pokud se dítě pokaká. Nejnovější produkty jako je Mimo, Owlet nebo Sproutling sledují teplotu kojence, jeho dech, polohu a dokonce i teplotu a osvětlení v místnosti. Mnohé české matky zase s dětskou postýlkou rovnou pořizují i monitor dechu.

Zatímco monitor dechu vás i všechny v jeho doslechu upozorní, že něco není v pořádku, další výše jmenované produkty to neslibují a nejsou k tomu účelu ani doporučovány. Proč si tedy rodiče pořizují takové výrobky? Na názor jsme se zeptali psychologa Jana Kulhánka z Kliniky ambulantní psychoterapie Anděl.

"Začnu pozitivy. U kojenců skutečně existuje malé riziko náhlého úmrtí dítěte, včasná pomoc toto riziko snižuje. To je také pro řadu matek důvod, proč monitor dechu používají. Další pozitivum u skutečně hodně úzkostných matek je, že se díky těmto pomůckám mohou cítit více v klidu a nepřenášejí tolik úzkosti na dítě. Negativum určitě je, že se matka více spoléhá na techniku než na vlastní instinkt. Může ji to paradoxně od dítěte více odpojit," varuje lékař.

Může se totiž stát, že kvůli přehnanému spoléhání na řeč čísel nevěnují rodiče tolik pozornosti jemným signálům, kterými se s nimi snaží děti zpočátku komunikovat. Jak někteří odborníci varují, technologie by navíc mohla rodiče svádět k "flinkání", protože budou spoléhat na to, že na potřeby dítěte myslí někdo jiný. Navíc je to technologická záležitost, takže by se mohlo zdát, že odvede lepší práci než nedokonalé lidské oko nebo ucho. Proč chodit do vedlejší místnosti kontrolovat dítě, když na monitoru jasně vidím, že spí? A proč za ním chodit, i když se vzbudí, když ho mohu utěšit pomocí mikrofonu na chůvičce?

Tabulkové rodičovství

To se ovšem netýká speciálního typu extrémního monitorování dětí, tzv. tabulkového rodičovství. Amy Webbová na svém blogu popsala, jak s manželem přesně zaznamenávají do tabulek všechno, co jejich dcera dělá: jak a kdy spí, co jí a jak jí to chutná, každé vyměšování a jeho konzistenci a barvu, jaké slabiky a slova již umí. Amy Webová je přesvědčena o tom, že jí tato data dávají rodičovskou moc a znalosti, ale pediatr s ní nesouhlasil. Poté, co na něj s manželem naléhali, aby ohodnotil jejich dceru známkou, jí sice udělil A- , ale rodičům C s doporučením, aby k výchově přistupovali méně vědecky.

"Značná (a nepřirozená) kontrola nad tělesnými funkcemi dítěte, která spíše připomíná vztah kosmonauta s Hustonem než matky s kojencem, může položit základ pro nepřiměřenou potřebu kontroly i v pozdějším věku a komplikaci přirozené separace matky a dítěte," poznamenává k tomu psycholog Jan Kulhánek.

Pro rodiče je důležité, aby získali rodičovskou sebedůvěru a aby se naučili rozumět projevům svého dítěte. Pokud se však úzkostné pocity dostavují stále, je dobré se o ně podělit, třeba se zkušenější matkou, které důvěřujeme. "Také je dobré se o péči podělit s partnerem, nemít pocit absolutní zodpovědnosti nebo se prostě takto učit nechat zodpovědnost na někom, komu důvěřujeme," dodává.

Rodiče se budou muset časem stejně smířit s tím, že nemohou o svých dětech vědět vždycky všechno. Jednoho dne musí dojít k jejich odloučení a v pubertě začínají děti vnímat hranice svého soukromí a chránit si ho. "Součástí rodičovství je schopnost zvládnout fakt, že nevím o všem, co se děje každou vteřinu. Část můžeme ovlivnit přípravou a bezpečností a dobrým výběrem toho, komu dítě svěříme. Ale část z toho spočívá pouze v tom, že musíme věřit v nejlepší a smířit se s faktem, že v životě nemůžeme kontrolovat vše," napsala lékařka Claire McCarthyová na webu KevinMD.com směrem k rodičům.