 První certifikovaná čajovnice Nela Neumannová se narodila 14. března 1989 v Pardubicích. Letos bude maturovat na místním gymnáziu. Připravuje se k přijímacím zkouškám na religionistiku. Kromě práce v čajovně ráda cestuje, recituje, maluje, sleduje divadelní dění. |
Listinu vydává český Spolek milců čaje. "Nikdo nečekal, že ke zkouškám přijde i žena, tak mám na certifikátu napsáno - pan tovaryš Nela Neumannová," směje se čerstvá čajovnice.
Poprvé ji do čajovny v osmi letech přivedla maminka. Společné dýchánky Nelu natolik uchvátily, že jí nestačilo čaj jen popíjet, ale chtěla ho poznat blíž. "Pídila jsem se, jak se vyrábí, jak se správně připravuje a podává." V současnosti zná na osmdesát druhů čaje a všechny umí i připravit. "Než jsem šla ke zkouškám, musela jsem se zaškolit. Pak jsem se učila teorii a historii čaje," vysvětlila Nela.
Tradici tovaryšských zkoušek Spolek milců čaje stále dodržuje. Chce tak zachovat jistý řád, úroveň i atmosféru. A hlavně to čajovníky baví.
Nela vykonává sice typicky ženské, ale v Čechách zatím pouze mužské povolání. Zatímco v každém čínském obchůdku s čajem ho připravuje a podává krásná žena s ladnými pohyby, v českých Dobrých čajovnách vás obsluhují pouze muži. Donedávna to zde byla tradice. "Sice bych ráda vystudovala čínskou čajovou školu, jako mají v Číně, ale místo toho si podám přihlášku tady na religionistiku."
Čaje vypije i dva litry denně. A nejednou se jím opila. "Hlavně v začátcích, kdy člověk nezná tu míru. Zažila jsem i probdělé noci, když jsem se přečajovala. Tím si projde každý čajovník," vysvětluje stinnou stránku své práce. "Začíná to lehkou euforií, kdy člověku připadá všechno legrační a vtipné. Až pak zjistí, že vtipný je pro všechny ostatní jen on sám. Pak už odlétá do jiných dimenzí," zasní se čajovnice.
Jak se z dívky stane dobrá čajovnice? "Nestačí jen složit zkoušky. K tomu se člověk musí propít." Zájemkyním o práci čajovnice vzkazuje: "Rozhodně se nenechte odradit, že ji dělají jen muži."
Už se nemůže dočkat, až se po maturitě sbalí a s přítelem vyrazí na čajovou cestu do Nepálu. Chce poznávat země, odkud čaj pochází. "Vždyť čaj existuje v tolika rozličných podobách. Poznávání tolika chutí je úžasné," těší se na cestování.
Zatím se však připravuje jen teoreticky. "Když v zeměpisu probíráme čajové země, tak hned přidám k dobru nějaké zajímavosti. Spolužáci i učitelé už se smějí, co zas bude za čajové zprávy." Skloubit práci se školou se jí zatím daří, i když v čajovně je i třikrát týdně. "U čaje si úžasně odpočinu. Ale před zkouškami to budu muset omezit," dodává.
Zažila však i profesionální deformaci. "Na festivalu vína jsem ochutnávala a najednou vykřikla: To je Heng Hao. Až pak jsem si uvědomila, že je to název čínského červeného čaje." Čaj má podle ní ale k vínu velmi blízko. "Čajovníci často přebírají slovník vinařů. A i vinaři si na čaji umí pochutnat. Při degustaci si otevřou láhev vína a k tomu přiřadí adekvátní čaj, který s ním bude korespondovat."
Čím by uctila čajovnice návštěvu? "Pokouším se nahlédnout do japonského čajového obřadu, který bych jednou chtěla uspořádat. Je ale hodně složitý a dlouhý. Taková příjemná čajová meditace, při které jsou si všichni rovni."
