Kdy jste poprvé pocítila, že vás láká bolest?
Ještě před nástupem do školy jsem měla sny, v nichž mi bolest byla příjemná. Od té doby mě provázely celý život. Vždy, když se mi zdálo něco erotického, souviselo to s bolestí.
vizitka* Terezie Kubíčková Krejbychová se narodila v lednu 1979. * Je studentkou Literární akademie J. Škvoreckého, soukromé vysoké školy žurnalistiky. * Pracovala jako vedoucí oddělení zahraničních vztahů a rozvojové spolupráce na Státním fondu životního prostředí, je členskou Ústřední revizní komise Strany zelených. * Je vdaná a s manželem má roční dceru. Do povědomí veřejnosti se dostala, kromě své politické práce, zejména svou otevřeností v dokumentu Nebe Peklo, který pojednává o BDSM orientovaných lidech. |
Jak jste to vnímala?
Byla jsem z toho nešťastná, zvlášť v pubertě. Připadala jsem si jiná a divná. O lidech s podobnými sklony se tu tehdy mluvilo jako o nemocných, kteří ubližují ostatním, jsou úchylní a patří za mříže. Četla jsem knihy od profesora Vondráčka, který se sadomasochismu věnoval. Velmi mě uklidnilo, že stejné sny mají skoro všichni, a že dokud ty praktiky nezkusí, nemohou se považovat za sadomasochisty. Říkala jsem si: No hurá, ještě jsem to nevyzkoušela, takže dobrý!
Kdy jste si poprvé uvedla své erotické fantazie do praxe?
Když mi bylo sedmnáct, rodiče si pořídili internet. Tam jsem objevila BDSM komunitu a zjistila, že nejde o nechutné úchyláky a rozhodla jsem se to vyzkoušet. Asi vlivem sociální determinace a také díky fantaziím jsem měla pocit, že jsem submisivní, což bylo fajn, ale ne úplně to pravé. Bylo mi asi dvacet, když mě kamarád přesvědčil, že mám autoritativní pohled, ať zkusím dominantní roli. Moc se mi do toho nechtělo, neměla jsem žádné pomůcky a vlastně jsem ani pořádně nevěděla, jak tu roli uchopit. Koupil mi můj první bičík, vyzkoušeli jsme to a já se hned našla.
Řekla jste o svých sklonech rodičům?
Nedalo se to moc utajit. Žila jsem tehdy v garsonce, v níž jsem měla klec, háky a kladku, takže se to dozvěděli poměrně brzy. A vzali to skvěle. Máma se od začátku zajímala trochu víc než táta. Tomu bylo asi zpočátku za ty otroky trapně. Nechápal mě, protože je spíš macho. Ale protože jsem o tom otevřeně hovořila, otrkal se a dneska už o tom i žertuje.
Jak člověk s takovou zálibou hledá partnera?
Praktiky BDSM a partnerství vnímám jako oddělené světy. Randila jsem normálně a BDSM jsem se věnovala s jinými muži či ženami. Ke spokojenému sexuálnímu životu potřebuji obojí, ale s otrokem nikdy nemůžu mít sex a vlastně ani moc fyzického kontaktu. Maximálně mi líže boty. Partnerství je jiný svět, do něhož v mém případě tyhle praktiky nepatří. Nikdy jsem neměla partnera s podobnými sklony.
Je to tak běžné?
Každý člověk to má jinak. Můj případ asi není úplně běžný. Hodně dívek je profesionální dominou a plní přání otroků za peníze. Já mám pokaždé náladu na něco jiného a můj otrok toho musí taky dost fyzicky vydržet. Dopředu nevím, jestli budu mít náladu ho pošlapat, seřezat důtkami nebo propíchat jehlami. Navíc nikdy dopředu nevím, jak často na něj budu mít náladu.
Podívejte se na ukázku z filmu Nebe Peklo:
Jak jste sháněla otroky?
Ze začátku mě muži přes koumunitu oslovovali sami, protože submisivních chlapů je mnohem víc než dominantních žen. Problém byl v tom, že mi 98 procent z nich nevyhovovalo a v lekcích jsme nepokračovali, protože jsme měli každý jiné představy. Třeba právě kvůli tomu, že jsem nehledala vztah a muži se zamilovali, což se často stává. K té hře patří obdiv a respekt, ale oni často překročí tenkou hranici závislosti a do dominy se úplně zblázní.
Slyšela jsem o případech, kdy si domina nastěhovala otroka k sobě domů. Jak něco takového vysvětlí manželovi a dětem?
Musí to mít podobně jako já, tedy že odděluje oba vztahy a otroka má doma vyloženě na "práci". Neumím si představit, že bych s otrokem spala. Pochybuji, že by pak takové soužití manžel zkousnul. Jedině, že by byl taky submisivní, což ten můj není a navíc ho tyhle praktiky vůbec nezajímají. S dítětem už si to ale nedokážu představit vůbec.
Sama máte roční holčičku. Budete s ní o svých sexuálních preferencích mluvit?
Pokud se na to sama zeptá, zodpovím jí bez lží všechno, co bude chtít. Ale sama to téma otevírat nebudu. Sama si musí přijít na to, co ji zajímá.
Na "mateřské" už tyto praktiky nevyhledáváte?
Těhotenství přineslo velké hormonální změny. Nemám na to teď ani pomyšlení, ale nevylučuji, že je to jenom dočasné.
Co vlastně lidi táhne k BDSM?
Po tom pátrám celý život. Může to být dáno v genech, což jsem se snažila zjistit. Jenže pokud byl takto zaměřený můj praděda, tak se v té době stejně nikomu nepřiznal. Celá řada mužů, kteří se mi dostali pod ruku, se nudila. Chtěli zkusit něco nového. Na obrázku se jim to zdálo lákavé, ale když zjistili, že to opravdu bolí, utíkali. Někteří muži se nedokáží popasovat s tím, že ženy už nechtějí být submisivní a chtějí stejná práva. Proto ventilují svůj machistický přetlak při sexu na svých submisivních partnerkách. Takových párů je nejvíc.
Co vás na tom nejvíc baví?
Práce s tělem otroka, který ze začátku vydrží třeba jen dvacet ran rákoskou a později třeba 300 a do toho ještě propíchávání jehlami, které zpočátku úplně odmítal.
Máte představu o tom, kolik procent populace se o tyto praktiky zajímá?
Vyloženě BDSM zaměřených lidí nebude tolik. Ale podle mě tak polovina populace kouká na filmy a sjíždí nejrůznější obrázky na internetu a buď už experimentovali, anebo je to láká. Je to dáno rovnoprávným nastavením naší společnosti. Je v nás přirozená touha dominovat, což musí někde vyplout na povrch.
Vaši otroci svou roli ve skutečném životě tajili?
Většinou. Chodili za mnou ženatí muži, jejichž rodiny nic netušily. Žili paralelní životy. Pokud by se jejich záliba provalila, možná by se jim zhroutil svět.
BDSMZkratka pochází z angličtiny a je sama kompilátem tří dalších zkratek: 1. B&D – bondage a discipline (bondage - poddanství, poddajnost a dále pak svazování a výchova) |
Jak jste se dostala k natáčení dokumentu Nebe Peklo?
Zavolal mi režisér filmu David Čálek a velmi zhruba mi nastínil, o co půjde. Nabídl mi, abych přišla na casting. Hned ten večer jsme se domluvili, že do natáčení půjdu. Líbilo se mi, že se chce na téma BDSM podívat do hloubky.
Téma je to docela módní...
To mi trochu vadí. I v reklamách vidíte různé atributy jako latex nebo bičík, kde působí jako klišé. Mně ale téma zasahuje do soukromí, a proto mi vadí, pokud je zjednodušováno a bulvarizováno.
Proč jste se do natáčení pustila?
Nečekala jsem vůbec nic. Vlastně jsem ani nečekala, že se dokument dotočí, dostane do kin a budou na něj chodit diváci. Celé natáčení bylo velmi přirozené, nemusela jsem se do ničeho nutit ani se přetvařovat. Kolikrát jsem na kameramana téměř zapomněla a byla autentická.
Uvažovala jste nad reakcí okolí?
Protože jsem zpočátku od filmu ani moc neočekávala, tak jsem nad tím moc nepřemýšlela. Na druhou stranu si za filmem stojím a nevadí mi jakékoliv názory lidí. Nejde o nic hrozného, nepřirozeného nebo trestného.
Měl dokument nějaký vliv na váš život?
Nevím, jestli kvůli filmu, ale přišla jsem o práci. Pracovala jsem na Státním fondu životního prostředí a když se dokument objevil na veřejnosti a s ním i první rozhovory, pozvali si mě na kobereček. Slíbila jsem, že nebudu spojovat film s prací, ale krátce na to přišel vyhazov.
