Víte, kdo dělal v polovině devadesátých let pro ministerstvo zahraničí první oficiální internetové stránky České republiky? Byla to jistá webová designérka s perfektní angličtinou a láskou k hudbě, která mimo jiné zpívala v revivalu skupiny ABBA. Na pódiích byla k vidění v nápadné blonďaté paruce a krimplenových kalhotách, které pamatovaly 70. léta. Jmenovala se Alice Nellis.
K filmové režii se dostala až o několik let později přes studium scenáristiky, které však nedokončila, protože se naplno vrhla do filmování - po filmu Ene Bene přišel Výlet, kvůli němuž už neměla na školu čas. Nakonec to nejspíš nevadilo, jako režisérka se prosadila prakticky okamžitě - její filmy si oblíbili diváci i kritika. Ostatně, dnes na FAMU učí a dalším adeptům filmařského řemesla radí, jak pracovat s herci.
Natoč si to sama
Film pro ni přitom dlouho představoval pouhou zábavu, v době dětství a dospívání v maloměstských Poděbradech ji daleko více zajímala hudba, které se sama aktivně věnovala a navíc ji ráda poslouchala, vážnou stejně jako rockovou. "Vyrůstat na menším městě není vůbec špatné. Člověk se tam lépe soustředí. Nestrhává vás tolik věcí, které se dějí najednou,“ řekla nedávno režisérka, která dnes s rodinou žije v menší obci poblíž Prahy.
Od flétny ke kameře
|
Tvrdí, že k filmu se dostala coby absolventka studia angličtiny proto, že se jednou nehorázně nudila na party u režiséra Marka Najbrta, a proto si tam začala číst nějaké knihy o psaní scénářů. Zaujalo ji to a měla pocit, že tahle práce dává smysl. Jenže když napsala scénář k Ene Bene, nenašla nikoho, kdo by podle něj chtěl natočit film, protože Saša Gedeon, kterého oslovila, neměl čas. Nakonec se řídila radou, ať si film natočí sama. Udělala to dobře. Za svůj debut získala zahraniční ceny, za další film Výlet už měla Českého lva.
Tři děti a nový muž
Když se před třemi roky musela kvůli zdravotním problémům vzdát natočení vysněného filmu Lidice, byla smutná. Hrozily jí chronické potíže kvůli borelióze a projekt, na který se hodně těšila, nešlo odsunout, protože by se rozpadlo jeho financování. Nakonec ho i s jejím souhlasem natočil režisér Petr Nikolaev.
Proto si dala režisérka Alice Nellis od natáčení filmů rok pauzu a místo historického dramatu, které mělo znamenat v její tvorbě něco úplně nového, o rok později natočila komorní film o vztazích Perfect Days. Letos se naplno vrátila s komedií Revival o stárnoucích muzikantech, kteří se po několika desetiletích rozhodnou znovu koncertovat. Před měsícem s ní vyhrála cenu diváků na festivalu v Karlových Varech.
Mezitím se rozrostla její rodina. Ke dvěma osvojeným dětem Elle Rose a Oliverovi přibyl krátce po dokončení Revivalu syn František, kterého má s kameramanem Matějem Cibulkou. Toho potkala při natáčení a pochvaluje si, že mají společnou práci. Manželství s finančním analytikem Simonem Nellisem je už několik let minulostí. Dříve o svém soukromí Alice Nellis mluvit nechtěla, dneska už je o něco sdílnější, ale fotografií s potomky ve společenských časopisech se od ní nedočkáme zřejmě nikdy, protože děti se snaží držet od médií dále.
Vypráví, že život se třemi dětmi vypadá úplně jinak a že je to časově náročné období, v němž většinu volného času věnuje svým potomkům. "Když se mi podaří dostat děti včas do postele, nezbude mi moc restů v práci, v kuchyni je umyté nádobí a v klidu večer uléhám, mám pocit, že jsem vylezla na Mount Everest,“ líčila svůj momentální život na webu Novinky.cz letos v létě žena, která se uklidňuje třeba tím, že večer háčkuje.
Natáčí však dál. Na základě vlastních zkušeností chce natočit dokument o adoptovaných dětech, protože jí vadí, když se nakonec mluví jen o těch, jejichž výchova nedopadla dobře. "Ty, které vyrostou v normální lidi, o těch se nikdo ani nezmíní, a já jsem cítila potřebu vyjádřit se k tomu nějak objektivně. Nebudu popisovat, hodnotit, ale budu zaznamenávat jejich život,“ řekla v rozhovoru pro magazín Ona Dnes. Film hodlá zveřejnit jen tehdy, pokud s tím budou jeho aktéři souhlasit. Kromě toho má rozjednané hned dva celovečerní filmy, vztahový příběh Anna a pak pro ni netypické téma, pohádku Sedmero na námět příběhu o sedmi krkavcích.
Že točím ženské filmy? No a co?
Kritici ji často označují za režisérku ženských filmů, i když zrovna její nejnovější snímek Revival je především o mužích a jejich snech. Nedá se však pominout, že ve své tvorbě se dokola věnuje vztahům, především těm mezi muži a ženami. V jejím díle se nepochybně odráží i vlastní prožitky, vždyť například mezi hrdiny filmu Mamas&Papas byl pár, který usiloval o adopci dítěte. A celý film se v podstatě zabýval různými polohami rodičovství nebo touhou po dítěti.
Ona sama se označení režisérky ženských filmů nebrání, podle ní to beztak znamená jen to, že ve filmu jsou ženské hrdinky, což je koneckonců pravda. Přesnější by však nejspíše bylo říci, že jsou to filmy o vztazích a o tom, jakými změnami procházejí lidé v nich.
To, že se za poslední roky změnila, ostatně přiznává i sama režisérka a považuje za důležité, aby si člověk připustil, že není stále stejný. Ona sama to začala chápat kolem pětatřiceti. "Není něco, co najdu, a pak to budu mít a natvrdo si za tím půjdu. Před deseti lety jsem měla muže Američana, vlkodava, restauraci a motorku. Teď mám českého muže, tři děti, kolii a na motorce nejezdím. Jsem to přitom pořád já,“ komentovala svůj život. Jen na flétnu, s níž kdysi strávila roky, už nemá čas.
